Ve dnech 10. a 11. července 2024 si připomeneme 215. výročí poslední bitvy války páté protifrancouzské koalice z roku 1809, bitvy u Znojma. Po bitvě u Slavkova (1805) a před bitvou u Chlumce (1813) jde o druhou ze tří velkých napoleonských bitev svedených na současném území České republiky. Austerlitz z.s. a Středoevropská napoleonská společnost (C.E.N.S.) spolu s řadou zahraničních partnerů připraví v na tento termín v pořadí již sedmou výroční (2004, 2008, 2009, 2018, 2019 a 2022) akci na historickém bojišti u Znojma na dny 10.-14. července 2024 s hlavním programem v sobotu a v neděli 13. a 14. července. Chceme navázat na úspěšná 200. a 210. výročí z let 2009 a 2019:

Mezi hlavní cíle připravovaného programu patří na prvním místě dále přispět k vyvracení zažitého mýtu o bitvě u Znojma, která je v běžném pojetí světových dějin, a i z pohledu mnoha specializovaných historiků, vykládána ve stínu velké bitvy u Wagramu (5.-6. července 1809) jako nepříliš významná. Přitom právě tato bitva s konečnou platností ukončila válku, a teprve u Znojma byla definitivně poražena od Wagramu v dobrém pořádku ustupující rakouská armáda. Okolnosti, jež k bitvě vedly, složité pohyby velkých armádních útvarů v širokém operačním prostoru, snaha nepřítele zmást, i vlastní průběh dvoudenního střetnutí činí ze znojemské bitvy velmi zajímavé téma. A přesto, že její jméno nenechal vítězný Napoleon vyšít na prapory svých regimentů (dal přednost Wagramu a dokonce Esslingu), patří bez pochyby k událostem nikoli nepodobným bitvám zvučných jmen jako Arcole, Marengo, Hohenlinden, Slavkov, Jena-Auerstaedt nebo Friedland.

Nikoli u Wagramu, ale právě bitvou u Znojma skončilo tažení roku 1809. Rakousko, na něž těžce dopadly podmínky Prešpurského míru z roku 1805, spatřilo příležitost ke změně své situace v tom, že jádro francouzské armády bojovalo od roku 1808 ve Španělsku. S finanční podporou Velké Británie připravilo ofenzivní plán, který se opíral o předpoklad všeobecné německé nespokojenosti s Francouzi uspořádanou Evropou. Rakouské velení počítalo s tím, že se menší jihoněmecké státy přidají na jeho stranu. Podobně jako v roce 1805 však tento předpoklad nevyšel. Napoleon se vrátil ze Španělska a s novou armádou, stojící zejména na druhosledových jednotkách a v níž významné kontingenty tvořily jednotky států Rýnského spolku, rakouské sbory vytlačil z Bavorska a po měsíčním tažení opět po čtyřech letech obsadil Vídeň. Následovala bitva u Aspern-Esslingu, kde arcivévoda Karel uštědřil císaři Francouzů první porážku v jeho oslnivé kariéře. Nebyla to však porážka rozhodující a o šest týdnů později se na stejném bitevním poli před Vídní utkaly obě armády znovu. V bitvě u Wagramu již Napoleon zvítězil a donutil Rakušany ustoupit. Vyrazil se svou armádou za nimi a v okolí Znojma, kde arcivévoda Karel zastavil, došlo k poslední bitvě tažení, jež byla přerušena příměřím. Mírová smlouva byla podepsána až 14. října v Schönbrunnu a představovala pro Rakousko další těžkou politickou a ekonomickou ránu. Stalo se na čtyři roky z donucení spojencem Francie, což bylo v roce 1810 stvrzeno sňatkem císaře Napoleona a dcery císaře Františka, Marie Louisy.