Profesor filosofického učiliště brněnského dr.Beda Dudík, benediktin rajhradského kláštera, zemský moravský historiograf, uveřejnil v roce 1848 ve Vídeňských Schmidtových "Oesterreichische Bläter fűr Literatur und Kunstgeschichte, Geografie, Statistik und Naturkunde" noticku o tom, kterak několik málo dní před bitvou u Slavkova roku 1805 čirou náhodou překazen byl vrazedný úklad na císaře Napoleona v Brně.

Po vítězství, jichz Murat a Lannes 15. a 16. listopadu 1805 dobyli nad rakouskou armádou u Hollabrunu přelozil Napoleon svůj hlavní stan do Znojma, odtud do Pohořelic a do Brna. Předvídaje, že nablízku tohoto města musí být svedena rozhodná bitva, věnoval mnoho péče tehdy ještě stávajícímu opevnění a citadele Špilberku, aby v případě potřeby měl zde jistou oporu.

Zrána 29. listopadu jel Napoleon koňmo provázen svým štábem ze Zemského domu, kde byl ubytován, Brněnskou bránou, aby prohlédl opevňovací práce na Špilberku. Těsně před Brněnskou bránou, kde se ulice tak zužuje, že sotva dva vozy mohou se tam vyhnouti, stojí bezvýznamný, ale jednopatrový dům číslo 261. patřící tehdy městskému kružidláři Zinkel Schmied Mittermaierovi.
Ten, aby kolem jedoucího císaře lépe viděl, vystoupil na půdu. Jak se však ulekl, kdyz spatřil svého tovaryše Christla, jak s nabitou puškou stojí u vikýře.
Nešťastníče, co děláš? S těmi slovy vrhl se na něho. Chci císaře zastřelit, zněla klidná odpověď tovaryšova.
Docela moudře střezil se Mittermaier prozraditi o tomto vrazedném úkladu. Když však později jiné poměry nastaly, vyprávěl tento počestný měšťan často svým známým podrobně tuto událost. Chytře měl Christel plán promyšlený, nebylo pochyby, že by se mu byl podařil. Výhodu tu skýtala úzká ulice, tovaryš choval naprostý klid a byl připraven prchnouti zadní ulicí, směřující k evangelické modlitebně. Často litoval, že mu v tom bylo zabráněno.
Mittermaier jest již několik roků mrtev – končí Dudík, avšak žijí ještě někteří vážení měšťané a státní úředníci, kteří slyšeli tuto událost z úst Mittermaierových vypravovati a jsou ochotni dotvrditi na kazdé vyzvání s dáním svého jména.