U Dobšic, na pravém břehu Dyje, byly postaveny tábory obou armád, jež na francouzské straně doplnily jednotky armády Varšavského vévodství a na rakouské straně také jednotky pruské a ruské (obě posledně jmenované mocnosti po boku Rakouska v roce 1809 nestály, jejich letošní nasazení diktovala nutnost vyvážit značnou početní převahu na francouzské straně). Účastníci akce přijeli kromě České republiky také z Polska, Slovenska, Rakouska, Rumunska, Švýcarska, Itálie, Francie a Belgie.

V pátek převzali zástupci rakouské armády z rukou pana starosty slavnostně klíč od města Znojma, a někteří z účastníků se přišli podívat na Kloboukový večer pořádaný na Masarykově náměstí v rámci hudebního festivalu Hudba Znojmo, jenž je letos věnován 200. výročí Haydnova úmrtí a hudbě napoleonské epochy obecněji.

Po ranním nástupu, zformování jednotek pěchoty, dělostřelectva i jezdectva a úvodním výcviku vypochodovaly armády na bojiště nad Dobšicemi, směrem k Suchohrdlům, kde se, nedaleko Napoleonova dubu, místa, odkud řídil průběh druhého dne bitvy, věnovaly do jedné hodiny manévrům a přípravě na bitevní ukázku.

Bojiště samotné bylo místem, kde se 10. července 1809 tvrdě střetla část Marmontova armádního sboru (pěší divize Clauzel) s granátnickým sborem polního podmaršála Prochasky a I. sborem hraběte Bellegradeho. Směrem ke Znojmu se svažující terén tehdy velmi přispěl k jistotě generála Marmonta, že se do příchodu dalších francouzských sborů na místě udrží a svou přítomností ztíží plynulý ústup rakouské armády směrem do Čech.

200 let a jeden den poté se v témže místě proti sobě rozvinuly dva zmenšené bataliony, čtyři kanóny, z nich jeden je přesnou replikou 4-liberního polního Gribeauvalu, a batalion rakouské řadově pěchoty krytý rakouskými a pruskými myslivci, a na jeho levém křídle pak oddíly ruské armády, mušketýři, myslivci a replika polního děla zvaného jednorožec. Bitvu zahájil střet jezdeckého předvoje francouzského sboru, 10. eskadrona jízdních myslivců a 6. husarský pluk, který se střetl s c.k. 1. hulánským plukem, 8. a 11. husarským. Po krátké dělostřelecké přípravě proti sobě postoupila pěchota obou stran… a další popis bitvy je třeba přenechat historikům, kteří budou moci čerpat z hlášení, která velitelé na obou stranách teprve vypracují.

Výsledek toto střetnutí ještě nepřineslo. Bitvu 10. července 1809 v noci přerušila tma. V sobotu 11. července 2009 se bojující strany od sebe odpoutaly a odložily rozhodnutí na neděli. Po krátkém defilé před početnými diváky a za jejich potlesku odpochodovaly do tábora, cestou ovšem vyplenily dva dobšické vinné sklepy. I v tomto ohledu vzpomínková akce hledala samozřejmě inspiraci, kromě vyhlášené kvality místních vín, v historii…

V šest hodin večer se francouzská i rakouská armáda seřadila na Náměstí svobody a bylo zahájeno defilé historickým centrem Znojma. Před velmi početným publikem prošly všechny zúčastněné jednotky… za seržant-sapérem granátníků císařské gardy (jenž se honosil titulem První sapér Francie) a bubeníky a pištci granátníků 2. batalionu 18. pluku řadové pěchoty defilovali gardoví granátníci, fyzilíři-granátníci, tirajéři-granátníci 1. pluku a námořníci, fyzilíři a granátníci 8. pluku řadové pěchoty, granátníci a voltižéři 18. pluku řadové pěchoty, voltižéři 30. pluku a fyzilíři 57. pluku řadové pěchoty, 113. pluk řadové pěchoty z Itálie a námořníci 44. batalionu flotily (který v roce 1809 obsluhoval, například, dělové čluny na Dunaji). Pěchotu armády Varšavského vévodství reprezentovaly 2., 3., 4. a 7. pluk, artilerie byla zastoupena francouzským 5. a 6. plukem pěšího dělostřelectva.

Za Francouzi a Poláky defilovala kolona rakouské, pruské a ruské armády. Granátníci c.k. 1. pluku Kaiser, c.k. 3. pluku Erzherzog Karl, c.k. 20. pluku Kaunitz-Rietberg, fyzilíři téhož regimentu, a také c.k. 42. pluk Erbach; myslivecký batalion č. 10 ze Znojma, pruští myslivci, ruský 6. myslivecký pluk, Apšeronský mušketýrský pluk a 27. lehká dělostřelecká rota s jednorožcem v zápřahu.

Před Horní náměstí, Obrokovou a Masarykovo náměstí přošla kolona do Dyjské ulice a dále pěšinou k Louckému klášteru, kde byla v 19.30 ve čtverci zformovaném u jížního křídla mezi klášterem a jízdárnou vyhlášena soutěž základních škol věnovaná napoleonské historii a bitvě u Znojma. Její vítězové, Pavel Sobotka, Barbora Hladíková a Kateřina Kostrhounová si odnesli ceny v podobě sborníků Projektu Austerlitz a publikace věnované starostou obce Tvarožná, panem Františkem Kopeckým. Jejich vítězné slohové práce s jejich svolením budeme publikovat na našich internetových stránkách.

Poté byli hvězdou čestné legie Středoevropské napoleonské společnosti na modré stuze za mimořádnou podporu a skvělou spolupráci při přípravě vzpomínkové akce (a nejen letos, také v letech 2004 a 2008) dekorováni pan starosta obce Dobšice, Jaroslav Jenšovský, a místostarosta města Znojma, Marian Keremidský. Seržant 6. pluku pěšího dělostřelectva a velitel dělostřelectva francouzské armády C.E.N.S. Radek Pařízek byl, de par l’Empereur et Roi, vrchním velitelem povýšen do hodnosti prvního poručíka dělostřelectva. V závěru ceremonie pokřtili čtyři přítomní autoři  střelným prachem sborník Bitva u Znojma a válka roku 1809. Sborník (600 stran textů věnovaných dunajskému tažení, bitvě u Znojma i okrajovým bojištím války) bude brzy v prodeji v knihkupectvích, případně jej lze objednat přímo u vydavatele, jímž je Akcent Třebíč.

V osm hodin večer byl po krátkém představení bubeníků 18. pluku zahájen overturou Čajkovského 1812 v rámci festivalu Hudba Znojmo koncert Napoleon a jeho hudba.

Nedělní bitevní ukázka zahájená v 10 hodin v Oblekovicích volně sledovala vývoj bitvy u Znojma v tomto prostoru druhý den bitvy, tj. 11. července 1809, kdy přes bohumilický brod přecházela část Massénovy divize Carra Saint-Cyr. Rakouské, pruské a ruské jednotky byly přes tvrdý odpor francouzsko-polskou přesilou přitisknuty k řece… „díky“ počasí posledních dní nebylo možné řeku přebrodit, a bitva proto pokračovala podél proudu a zakončena byla příměřím, které bylo vyhlášeno způsobem dokonale odpovídajícím skutečnosti 200 let staré a popsané v pamětech Marcellina de Marbot. Obě strany vedly proti sobě hustou palbu a ukončily ji teprve poté, kdy mezi obě linie vjel v husar 6. pluku František Miroš a ráznými gesty ji zastavil.

Část jednotek poté odpochodovala k pomníku v Dobšicích stojícímu na místě hromadného hrobu. Voltižér 30. pluku řadové pěchoty Oldřich Hladký, duchem mladý tak, že by jej do armády sotva odvedli, přinesl od Mohyly míru prsť hlíny ze slavkovského bojiště, jíž byl symbolicky posypán hrob v Dobšicích, po krátkém projevu velitele znojemských myslivců a jednoho z iniciátorů stavby pomníku Ladislava Muchy položil prezident Středoevropské napoleonské společnosti Ivan Vystrčil k pomníku věnec a vzpomínková akce skončila.

Pořadatelé velmi děkují v první řadě účastníkům za trpělivost, nadšení a disciplinovanost, neboť ani znojemsko-dobšickou akci, podobně jako 200. výročí bitvy u polského Raszynu či u rakouského Aspern, se nevyhnuly finanční těžkosti a původní rozsah akce musel být ve všech směrech velmi omezen. Současně děkujeme všem, kteří jakýmkoli způsobem přispěli ke zdárnému průběhu akce, jmenovitě starostovi Dobšic, panu Jaroslavu Jenšovskému, a místostarostovi Znojma, panu Marianu Keremidskému. Partnerům akce, vinařství Víno Hort, a vydavatelství Akcent Třebíč, a za spolupráci a koordinaci programů také řediteli festivalu Hudba Znojmo, Jiřímu Ludvíkovi. Řada účastníků navštívila zajímavou výstavu o bitvě instalovanou v Domu umění na Masarykově náměstí, a dík patří také jejímu autorovi, panu Jiřímu Kacetlovi. Za záštitu, kterou nad akcí převzal, děkujeme hejtmanovi Jihomoravského kraje, panu Michalu Haškovi.

Bitva u Znojma je historií neprávem opomíjena. Generální bitva u Wagramu válku nerozhodla a neukončila. Toho dosáhl Napoleon až u Znojma, zejména díky generálu Marmontovi a maršálu Massénovi. Podmínky příměří byly nesmírně tvrdé a položily základ pro schönbrunnskou mírovou smlouvu ze 14. října 1809. Z vojensko-historické hlediska jsou události následující po bitvě u Wagramu a bitva u Znojma mimořádně zajímavé. Mezinárodně politický význam těchto událostí je pak třeba hledat ve vývoji mezinárodní situace v létě roku 1813, jenž byl pro Napoleona krajně nepříznivý a vstup v roce 1809 pokořeného Rakouska do sedmé protifrancouzské koalice rozhodl v konečném důsledku o Napoleonově definitivní porážce.

Vzpomínková akce snad přispěla a přispěje k hlubšímu zájmu o tuto mimořádně atraktivní, místy legendární až mýtickou úvodní fázi moderních evropských dějin.