9. fructidoru roku 13, 27. srpna 1805, byla vydána série rozkazů, podle nichž vypochodují sbory Velké armády směrem k francouzské východní hranici, do Německa; 29. srpna je armáda Oceánského pobřeží přejmenována na Velkou armádu.

Napoleon provedl v Ambleteuse, severně od Boulogne-sur-Mer, přehlídku 3. armádního sboru, jemuž velel maršál císařství Louis-Nicolas Davout. Toho dne je také datován Napoleonův rozkaz, který Davoutovi, a podobné rozkazy byly vydány ostatním sborům, zprostředkoval maršál Berthier, major général.

Od strany 439 tohoto monumentu najdete Bulletin du mouvement des troupes, Bulletin pohybu jednotek. A v něm, od strany 443, přehled prvních etap pochodu vybraných součástí Grande Armée od 27. srpna do 6. října 1805. A nepřeberné množství dalších dokumentů. Jde o první díl ze čtyř dostupných.

29. a 30. srpna 1805 pak jsou denními rozkazy vydanými v hlavním císařském stanu stanoveny základní výchozí požadavky na vybavení pěchoty a organizaci jezdectva. Denním rozkazem z 29. srpna 1805 mění dosavadní armáda Oceánského pobřeží označení na Velká armáda.

V hlavním stanu v Boulogne, 11. fructidoru roku XIII (29. srpna 1805)

DENNÍ ROZKAZ.

Armáda Oceánského pobřeží (Armée des Côtes de l’Océan) je od tohoto dne označena jako Velká armáda (Grande Armée).

Císař připomíná generálům a vyšším důstojníkům, stejně jako představeným jednotlivých služeb Velké armády, význam dodržování a přísného provádění vojenských řádů, které zakazují poskytnout generálům, štábním a dalším důstojníkům jakýkoli povoz nebo kůň armádní ekvipáže. Furgony generálů a dalších představených, stejně jako jejich zápřahy, jež tvoří součást ekvipáže těchto důstojníků, jdou na jejich náklady a jsou jejich majetkem.

Po příchodu na Rýn [tedy ve druhé polovině září] musí mít každý voják ve své tornistře dva páry střevíců a jeden obutý. Protože, aby se tam dostal, opotřebuje jeden, jednotky, v souladu s rozkazem, který o tom obdržely, si zařídí okamžitou výrobu v 5. vojenské divizi [departementy Haut-Rhin a Bas-Rhin], dvou párů střevíců na každého muže, z nichž jeden pár bude hrazen z rozpočtu pro prádlo a obutí [tedy z prostředků jednotek]. Druhý pár je přidělen Císařem navíc každému vojákovi; ale bude mu vydán až za Rýnem v případě, že armáda tuto řeku překročí. Správním radám, které je nechají vyrobit, bude zaplaceno za každý pár střevíců 4 franky 50.

Jednotky tedy budou na Rýnu mít čtyři páry střevíců na muže.

Střevíce navíc budou ve skladech jednotek v 5. vojenské divizi, a budou rozdány jen na rozkaz Hlavního majora Velké Armády [maršála Berthiera], který oznámí dobu jejich rozdání a způsob, jakým bude provedeno.

Tato opatření se nijak netýkají jednotek, které zůstávají v táborech na pobřeží.

Protože kabáty, které byly armádě opatřeny loni, byly během služby na pobřeží částečně opotřebovány, a protože od té doby do jednotek přišli odvedenci, Císař přiznává každému pluku počet kabátů odpovídající třetině stavu válečných batalionů, které pochodují na Rýn. Správní rady zařídí jejich výrobu v 5. vojenské divizi, kde budou všechny shromážděny ve skladech jednotek k 5. vendémiairu [27. září 1805]. Císař pro tento účel přiznává 16 franků za kabát. Správní rady jsou odpovědné za provedení těchto opatření.

Hlavní major.

Maršál Berthier

K rozkazu Alombert-Colin přikládají Stav přítomných ve zbrani válečných batalionů všech jednotek Armády Oceánského pobřeží pochodujících k Rýnu, z něhož vyplývají celkové náklady na výše uvedené [s. 384-386]: celkem jde o 92200 mužů a 906633 franků 33 centimů.

V hlavním císařském stanu v Boulogne, 12. fructidoru roku XIII (30. srpna 1805)

DENNÍ ROZKAZ.

Velká armáda je složena následně:

Císař a Král, velící osobně.

Ministr války, hlavní major, rozesílající rozkazy Jeho Veličenstva.

Jeho Nejjasnější Výsost princ maršál Murat, Císařův zástupce, velící v jeho nepřítomnosti.

Hlavní štáb.

Velká armáda se dělí na sedm sborů označených: 1., 2., 3., 4., 5., 6. a 7. Kromě nich ze zálohy těžkého jezdectva a zálohy dragounů.

1. sboru velí pan maršál Bernadotte.

2. sboru generál Marmont.

3. sbor podléhá rozkazům pana maršála Davouta.

4. sbor podléhá rozkazům pana maršála Soulta.

5. sbor podléhá rozkazům pana maršála Lannesa.

6. sbor podléhá rozkazům pana maršála Neye.

7. sbor podléhá rozkazům pana maršála Augereaua.

1. divize těžkého jezdectva podléhá rozkazům pana generála Nansoutyho.

2. divize těžkého jezdectva podléhá rozkazům pana generála d’Hautpoula.

1. záložní dragounská divize podléhá rozkazům generála Kleina.

2. divizi velí generál Walther.

3. generál Beaumont.

4. generál Bourcier.

Válečné bataliony s sebou budou mít pět chirurgů a u 3. batalionu nechají jen jednoho.

Níže vyjmenované pluky lehkého jezdectva:

Myslivci: 1., 2., 3., 7., 8., 10., 11., 12., 13., 16., 21. a 26.

Husaři: 1., 2., 3., 4., 5., 6., 7., 8., 9. a 10.

1. batavský dragounský pluk,

1. batavský husarský pluk,

Budou zformovány co nejdříve ve čtyřech válečných eskadronách.

Plukovníci následně nechají ke 4 válečným eskadronám z depotů všechny koně schopné nést sedlo, i kdyby nebyli schopni nést jezdce. Špatní a mladí koně budou pochodovat a budou vyměněni, vstoupíme-li do nepřátelské země, za koně, kterých nabudeme nákupem nebo jako kořisti; nezávisle na této formaci každý pluk bude mít 100 pěších, kteří budou ozbrojeni puškou a bajonetem a budou sloužit buď k náhradě nemocných a zraněných, nebo pro jakoukoli potřebu služby, nebo konečně k sedlání koní, které bychom zakoupili nebo dobyli na nepříteli.

Každý pluk lehkého jezdectva tak bude na Rýnu mít nejméně 500 mužů, nepočítaje důstojníky, z nichž 400 bude jízdních a 100 pěších.

Správní rady jednotek se musejí okamžitě zabývat nákupem koní, aby doplnily jejich stav, Císař přidělil k této útratě jeden milion, který má být rozdělen ministerstvem válečné administrativy mezi jednotlivé pluky lehkého jezdectva, podle přehledu, který bude při Velké armádě bez prodlení sestaven.

Plukovníci dragounských pluků nasazených při Velké armádě nechají k válečným eskadronám vypochodovat z depotů co nejvíce mužů a koní bude možné, a k těmto eskadronám připojí také koně, jakkoli špatné nebo mladé, budou-li tito schopni nést postroje.

Divize těžkého jezdectva budou mít několik pěších mužů. Plukovníci určí jejich počet, ale musejí mít nejméně 500 válečných koní.

Vrchní velitelé jednotlivých armádních sborů vydají svým náčelníkům štábu rozkaz, aby se dostavili do určených ubytovacích prostor na Rýně osm dnů před příchodem prvních jednotek jejich sboru, aby připravili ubikace a zajistili službu.

Představení administrativy se tam musejí dostavit nejpozději ve stejnou dobu.

Druhopis soupisu rozkazů:

Plukovník ženijního vojska, hlavní pověřený detailem hlavního štábu

Vallongue.

Napoleon tedy vydal rozkazy k pochodu armádních sborů Velké armády 27. srpna 1805. Nedělá to z něj v důsledku agresora, ačkoli na nepřátelské území vstoupil mnohem později? Reagovali koaliční velitelé na jeho pohyb? Nereagovali. Rusové vyrazili od dva dny dříve:

„Podolská armáda vyrazila na pochod 25. srpna 1805 v pěti kolonách, které se s ohledem na způsob zásobování dělily na dva ešelony (v prvním byly pluky pěchoty, ve druhém jezdectvo a dělostřelectvo), postupující paralelně v určené vzdálenosti za sebou. (…)

Karel Sáček ve pak ve stejném sborníku popisuje úvodní situaci Bavorska:

„2. září 1805 přijel do mnichovské rezidence vyslanec kníže Karel Schwarzenberg ultimativně vyžadovat po kurfiřtovi podřízení bavorské armády rakouskému velení.Tehdy jen hrstka nejvlivnějších bavorských politiků věděla, že před týdnem, tedy 25. srpna, podepsal v Bogenhausenu tajnou spojeneckou smlouvu zmocněný Montgelas s francouzským vyslancem Ottem.

V této smlouvě Francie potvrzovala územní integritu Bavorska a v případě společného vítězství slíbovala jeho „přiměřené“ rozšíření. V případě napadení Bavorska se zavázala poskytnou pomocnou stotisícovou armádu pod podmínkou, že se k ní připojí 20 000 bavorských vojáků.