Napoleonský re-enactment
2005–2020
Tři zbraně tří armád bitvy tří císařů.
Napoleonský re-enactment, tedy „oživování historie“, rekonstrukce bitev, pochodů, služby i běžného života vojáků, repliky uniforem, výzbroje, se v České republice za posledních patnáct let od 200. výročí bitvy u Slavkova k jejímu 215. výročí v roce 2020 přirozeně mění a vyvíjí. Zimní vzpomínkové akce Austerlitz jsou největší a nejdéle pravidelně pořádané akce napoleonského re-enactmentu v Evropě. Od roku 2004 je kladen důraz na snahu představit nasazení tří zbraní – pěchoty, dělostřelectva a jezdecva – způsobem, který může v dnešních podmínkách co možná nejvěrněji znázornit dobové postupy, přiblížit jejich možnosti i limity. Výcvik, ovládání zbraní, manévry, náznak boje. Vyvíjí se přitom také výstroj a výzbroj jednotek, kvalita jejich uniforem. Dostupných pramenů a zkušeností s jejich výrobou je více a více, což se pozitivně projevuje ve vzhledu vojensko-historických skupin i jednotlivců.
Výstava v Památníku Mohyla míru Napoleonský re-enactment 2005–2020 je při příležitosti 215. výročí bitvy u Slavkova součástí programu vzpomínkové akce Austerlitz 2020. Je věnovaná napoleonskému re-enactmentu ve střední Evropě: obnovené francouzské, rakouské, ruské (a také polské či britské) armádě koaličních válek let 1792-1815. Výstava nabízí výběr uniforem, výstroje a výzbroje různého stáří, a doplňují ji fotografie pořízené během každoročních rekonstrukcí bitev pod Santonem u Tvarožné. Věnuje se mj. srovnání dobové skutečnosti a výsledku snažení účastníků, díky němuž si návštěvník může udělat představu o dnešním měřítku i možnostech re-enactmentu. Na příkladech scénářů bitevních ukázek se pokouší příbližít přístup při rekonstrukcích bitev, který s podobným způsobem realizují také další významné evropské programy (Marengo, Jena, Borodino, Lipsko, Waterloo a další).
Fenomén Austerlitz sehrává v dnešním napoleonském re-enactmentu významnou úlohu motivační a sjednocující. Fascinující historická událost, jež ve své době přinesla smrt, utrpení, potupu i slávu, moc a nadšení svým účastníkům, přináší dnes v první řadě rozvíjející se přátelské vztahy a zájem o dějinné souvislosti, a v neposlední řadě zvyšuje turistickou atraktivitu bojiště.
Austerlitz 2005 – Austerlitz 2020
Počet účastníků 15 ročníků dosahuje 11,33 % stavu armád z 2. prosince 1805
Každoroční počet účastníků zimních vzpomínkových akcí se pohybuje okolo jednoho tisíce, z toho přibližně polovina je z České republiky (a další pak z Polska, Maďarska, Německa, Itálie, Francie, Rakouska, Slovenska, Ruska, Litvy, Lotyšska, Belgie, Velké Británie, a také Malty, Spojených států, Kanady, v roce 2005 z Austrálie či Nového Zélandu). Jestliže pěchota v roce 1805 tvořila 80 %, jezdectvo 15 % a dělostřelectvo 5 % stavu, v podání re-enactorů je to podobné: 78 % tvořila v roce 2019 pěchota, 7 % jezdectvo a 12 % dělostřelectvo.
Central European Napoleonic Society
Středoevropská napoleonská společnost
C.E.N.S. byla založena 18. ledna 2003 zástupci českých, slovenských a rakouských spolků re-entactmentu, jako partner Evropské napoleonské společnosti (E.N.S.) a Projektu Austerlitz. Od svého vzniku se podílela na přípravě vzpomínkových akcí na bitvu u Slavkova, Chlumce, Znojma, Raszynu, Pultusku a řady dalších, včetně 200. výročí udílení orlů francouzské armádě v roce 2004 v Paříži. C.E.N.S. zásadním způsobem přispěla k úspěchu akce Austerlitz 2005 a všech akcí Projektu Austerlitz od svého založení. Společnost dnes tvoří 41 vojensko-historických jednotek (asi 600 členů) z České republiky, Slovenska, Polska, Rakouska, Německa, Litvy a Lotyšska.
Britové, Sasové, Poláci nebo Prusové u Slavkova?
Bitvy pod Santonem nejsou rekonstrukcemi historické události v plném významu toho slova, to si jistě všiml nejen každý, kdo takovou bitvu přežil. Re-enactment. To nejsou jen uniformy a prapory, zbraně a výstroj, to je také vycvičenost, disciplína, zkušenosti. A odolnost, výdrž. Na prvním místě zájem o vojenskou historii.
Vídáme vojáky v rakouských, ruských, saských, norských i švédských uniformách u Waterloo, vídáme vojáky v uniformách britských u Lipska, vídáme Francouze u Štoků, a vídáme také Poláky, Sasy, Prusy a dokonce Brity u Slavkova. Vídáme uniformy neodpovídající dobou; konzulární uniformy u Waterloo, pěchotu v pozdějších čákách u Slavkova. Příkladů je nepřeberné množství. Protože koaliční války let 1792-1815 jsou v tomto ohledu přepestré a proměnlivé. Tato pestrost má své nevýhody: naše malé armády nepůsobí jednotně, jak by měly; a má také své výhody: vnáší nová témata a pohledy na vojenství fascinující doby přelomu 18. a 19. století.
Pořadatelé každé akce mají nějaká svá pravidla výběru účastníků. Někteří jsou přísní, někteří méně, s diskutabilními výsledky vždy. U Slavkova je naším pravidlem požadavek, aby se jednotka věnovala období let 1792-1815, a aby šlo o historickou jednotku, která se účastnila polních, pravidelných bitev (bataille rangée). Francouzi, Rusové a Rakušané mají přednost, ale ne exkluzivitu. Figura pěšáka, lhostejno, je-li červený nebo bleděmodrý, je na vzdálenost dostřelu pušky stejná (a zejména v zimě v kabátu), a pestrobarevní jsme všichni. Umožňuje-li to kapacita akce, akceptujeme u Slavkova i britské uniformy. I proto zde vidíte předměty zapůjčené re-enactory věnujícími se britské pěchotě nebo prvky výstroje, které odpovídají staršímu (revolučním válkám) nebo naopak mladšímu období.
Scénáře rekonstrukcí pod Santonem
Každoročně se snažíme při rekonstrukci bitvy u Slavkova pod Santonem znázornit v redukovaném měřítku situace inspirované vybranými fázemi bitvy z 2. prosince 1805. Při významnějších výročích s vyšší účastní vojensko-historických jednotek, jako v roce 2005 nebo třeba 2015, si můžeme dovolit pokusit se o náznak větší části bitvy nebo dokonce o bitvu „celou“. Základním principem, z něhož vycházíme, je důraz na jednoduchost. Re-enactment není (jen) divadlo, a nemáme čas pro nacvičování složitých prvků. V rámci jednoduchého scénáře o několika málo fázích se snažíme dát současně účastníkům prostor prožít atmosféru napoleonské bitvy s využitím dovedností nabytých při výcviku, a divákům nabídnout pohled na polní pravidelnou bitvu přelomu 18. a 19. století, v níž snad ti poučenější vybrané fáze historické bitvy u Slavkova mohou poznat.
Pěchota – královna bitev (jezdectvo a dělostřelectvo prominou)
Základní taktickou jednotkou hlavní, nejpočetněji zastoupené zbraně, tedy pěchoty, byl prapor či batalion. Ve francouzské, rakouské i ruské armádě měl odlišnou strukturu a složení, obecně však představoval jednotku v síle přibližně 500–1000 vojáků, tedy množství, které bylo, byť v podmínkách zuřící bitvy obtížně, možné ovládat hlasem jediného důstojníka.
Pro manévr, vedení palby a nasazení batalionu na bitevním poli vůbec hraje vedle početního stavu významnou roli právě jeho vnitřní členění. A protože v re-enactmentu jsme „nesmrtelní“, můžeme využít minimálních limitů pro velikost podjednotek, připouštěnou dobovými řády, a i v našich zlomkových počtech bataliony formovat. Díky tomu pak při rekonstrukcích bitev můžeme předvést způsob nasazení pěchoty, který je svým mechanismem autentický. Můžeme vést předepsané různé způsoby palby salvou i palby volné, můžeme formovat různé manévrovací i útočné kolony, můžeme formovat karé jako obrannou formaci proti jezdectvu, a to v souhře s ostatními jednotkami linie, ostatními zbraněmi, a samozřejmě „nepřítelem“. Naše bataliony čítají 80–200 vojáků, jsou tedy snazší na ovládání, snáze opravujeme chyby, rychleji měníme formace. Základní zásady manévrů i povelová technika však zůstávají.
Průměrný batalion francouzské řadové pěchoty podle stavu k 22. listopadu 1805 v porovnání s batalionem zformovaným pro rekonstrukci 30. listopadu 2019 (stejné měřítko):
Průměrný rezervní batalion rakouské pěchoty podle stavu v listopadu 1805 v porovnání s batalionem zformovaným pro rekonstrukci 30. listopadu 2019 (stejné měřítko):
Výstavu doplňují fotografie z ročníků 2005-2019 od Michaely Wecker:
Pánové Jakub Samek (viceprezident projektu Austerlitz) a Ondřej Tupý (prezident Středoevropské napoleonské společnosti) přijali pozvání na kus řeči do centra slavkovského bojiště. Bavili jsme se o rekonstrukcích napoleonských postupů ve vojenství, o dostupnosti pramenů i nových náhledech na osobnosti a historii bitvy tří císařů.
Autoři výstavy: Jakub Samek, Ondřej Tupý
Grafika a výtvarné řešení: Jakub Samek, Comm4U s.r.o.
Realizace: Jakub Samek, Jan Sochor
Fotografie: Michaela Wecker
Předměty zapůjčili: Pavel Grenar, Renné Ragas, Karel Sáček, Richard Klimovič, Michal Slezák, Jan Sochor, Boris Nezbeda, Jaroslav Janúšek, Jakub Samek, Miroslav Jandora, Radek Pařízek, Petr Rozsypal, Jan Drabálek, Marek Kosáček, Petr Filip, Roman Freimuth, Zdeněk Zika, Jaroslav Vašík, Alena Vašíková
Poděkování: Spolkům vojenské historie, Muzeu Brněnska, Památníku Mohyla míru, Miroslavu Jandorovi