204 let

27. dubna 1800: Napoléon Bonaparte jmenuje zvláštním výnosem Théophila Malo Correta de La Tour d´Auvergne (1743 – padnul v bitvě u Oberhausenu 28.6. 1800) „prvním granátníkem armád Republiky“ (Premier Grenadier des Armées de la République).
Záložní armáda se vydala na pochod směrem na Ženevu a táhla podél levého břehu Ženevského jezera – tento manévr zmátl jak Rakušany, tak samotné Francouze. Záložní armáda stála před třemi možnostmi: táhnout k Rýnu nad Basilejí a spojit se s Moreauovou armádou, či projít Švýcarskem a zaútočit na Vorarlberg a Tyrolsko, nebo překročit Alpy a sestoupit do Itálie na pomoc Massénovi, který byl od 20. dubna obležen v Janově (první konzul již 26. dubna odeslal Berthierovi obecné pokyny pro třetí variantu, který je předal v podobě přesných dispozic náčelníkovi generálního štábu).

28. dubna 1800: Přechod průsmyku sv. Bernarda: Generál Marescot byl vyslán, aby prozkoumal průsmyk Velkého Svatého Bernarda.

29. dubna 1800: Lecourbe překročil Rýn.

2. května 1800: Fouché informuje Bonaparta, že se policie zmocnila dokumentů anglických agentů a odhalila plán spiknutí.
Janov: do obleženého Janova pronikl anglickou blokádou plukovník Reille, vyslaný Bonapartem, s jedním milionem franků na výplatu žoldu a Carnotovým listem, ve kterém ministr války nastínil Massénovi Bonapartův plán přejít Alpy s Rezervní armádou a vysvobodit Janov. Francouzská posádka a obyvatelstvo již trpěli nedostatkem mouky, protože Rakušané přerušili přítok vody pro čtyři vodní mlýny – osm tisíc válečných zajatců dostávalo denně čtvrtinu denní dávky pro Francouze.

203 let

1. května 1801: rozpuštění armády Condého.

202 let

26. dubna 1802: usnesením Senátu byla vyhlášena všeobecná amnestie pro emigranty, kteří opustili Francii po roce 1789, pokud se vrátí do země do podzimu a složí přísahu věrnosti republikánské konzulské vládě. Vracejícím se šlechticům Fouché rád štědře udílel rady a nabízel ochranu. Policejní prefekt Louis-Nicolas Dubois (1758-1847) uložil v době, kdy sloužil pod Régnierem, emigrantům, kteří byli vyškrtnuti ze seznamu a sídlili v Paříži, povinnost, aby se každý týden ve stanovenou dobu chodili zapisovat do speciálního registru. Fouché po svém návratu do ministerské funkce toto ustanovení zrušil se zdůvodněním: „Každý dohled, na který je člověk upozorněn, je téměř neužitečný; účinné jsou pouze prostředky, které nejsou vidět“.

28. dubna 1802: Napoléon Bonaparte přijal mons. Capraru. Roederer si zapsal: „Dnes byl přijat legát v konzulském paláci. Když přednášel svou řeč, třásl se jako list na stromě. Po ceremonii vstoupil do konzulova kabinetu /státní rada/ Fourcroy. Místnost byla provoněna. Když se Fourcroy přiblížil ke konzulovi, řekl: „Je to zde velmi dobře cítit“. Konzul odpověděl: „To je vůně svatosti, která očistí vaše staré hříchy“.

1. května 1802: zákon svěřuje základní školy městským a obecním úřadům, vyučování chudých tak zůstalo otevřeno katolickému kléru a řeholním kongregacím Bonaparte jim v tomto směru nekladl žádné překážky. Jinak tomu bylo s enseignement secondaire, které mělo připravovat byrokratický aparát. Modelem se stala Prytanée, jež za Direktoria obnovila internát, jehož byly centrální školy zbaveny a obecně byl znovu zaveden roku VIII. V každé oblasti apelačního soudu mělo být na státní náklady zřízeno gymnázium (lycée). Krom toho se počítalo s écoles secondaires, řízenými soukromými osobammi, ale pod kontrolou státu, který na sebe vzal roku XII i jmenování jejich profesorů. Pro gymnázia bylo vyhrazeno 6.400 stipendií, z nichž 2.400 bylo určeno synům důstojníků a úředníků a zbytek nejlepším studentům.

2. května 1802: divizní generál Antoine-Guillaume Maurailhac d´Elmas, řečený Delmas (1766-1813), se choval nepřístojně během obřadu obnovení kultu v pařížské katedrále Notre-Dame a byl následně potrestán příkazem k nucenému pobytu ve vzdálenosti 30 mil od Paříže; 16. května pak bylo zahájeno jednání o jeho penzionování. Za Moreauova procesu byl roku 1804 zatčen a musel žít v domácím vyhnanství v Porentruy až do roku 1813.

201 let

26. dubna 1803: v Orne ve Francii viděli lidé bolid nebo meteor v podobě ohnivé koule, později se v této oblasti nacházely meteoritické kameny. Fyzik Jeanne-Baptiste Biot popsal událost a konstatoval, že meteority nejsou pozemského původu.

27. dubna 1803: císař František II. ratifikoval reces řezenského říšského sněmu.

30. dubna 1803: Francie prodala Louisianu Spojeným státům za 15.000.000 dolarů (80 milionů franků). O ceně se Talleyrand dohadoval s Livingstonem od počátku dubna, Bonaparte původně požadoval mezi 50-100 miliony, ale musel slevit. Do státní pokladny se dostalo 11,25 milionu franků, zbytek byl určen k odškodnění amerických občanů, kteří za „ozbrojeného míru“ mezi Spojenými státy a Francií ztratili své lodě nebo náklad. V New Orleansu (Nouvelle-Orléans) byla francouzská trikolora symbolicky sňata koloniálním prefektem Laussatem 30. listopadu 1803 a o měsíc později nahrazena vlajkou Spojených států. Šestnáctého ledna 1804 otiskl Moniteur Bonapartův projev k Senátu, kterým oznamoval postoupení Louisiany: „Louisiana je od této chvíle spojena s nezávislostí Spojených států amerických. Uchováváme si tam přátele, jež bude vzpomínka na společný původ vždy spojovat s našimi zájmy a jež výhodné obchodní vztahy nadlouho spojí s naší prosperitou. Spojené státy vděčí Francii za svou nezávislost; od této chvíle vám budou vděčit za své upevnění a svou velikost“.

1. května 1803:  britský vyslanec lord Charles Whitworth (1752-1825), sdělil Talleyrandovi „ústní“ ultimátum, londýnská vláda odmítá vydat Maltu a požaduje, aby Francie vyklidila Nizozemí.

2. května 1803: lord Whitworth stupňuje tlak a informuje, že v případě, že nedostane pozitivní odpověď, požádá o svůj pas a odcestuje.

200 let

27. dubna 1804: zvláštním výnosem byli reorganizováni sapéři ženijního vojska, tvoření štábem a pěti bataliony po devíti rotách, jejichž složení stanovil dekret z 15. prosince 1805.

199 let

26. dubna 1805: císař Napoléon I. se ve Stupiggini setkal s papežem Piem VII. a strávili spolu část odpoledne.

1. května 1805: císař Napoléon I. dorazil kolem desáté hodiny do Alessandrie, prohlédl si opevnění, břehy řek Bormidy a Tanara a navštívil bitevní pole u Marenga; do Alessandrie se vrátil kolem devatenácté hodiny.

2. května 1805: na zámku Lardimalie u Périgordu zemřel Louis Foucault, markýz de Lardimalie (1755-1805); roku 1789 se účastnil jednání Generálních stavů jako poslanec za šlechtu z Périgordska. Hluboce sympatizoval s revolucí ve všem, co se nedotýkalo víry a jeho monarchistického přesvědčení, postavil se proti zneužívání vojenských penzí a dokonce požadoval hlasovací právo pro ženy. Roku 1792 odešel do emigrace a sloužil v armádě princů a roku 1793 v armádě Condého. Do Francie se vrátil teprve po císařské amnestii z roku X.