Výcvik ve škole batalionu za pomoci provazů

Překlad vybraných pasáží z další instrukce maršála Davouta z roku 1811, která se týká výcviku pěchoty ve škole batalionu pomocí provazů, jež nahradily mužstvo, což umožnilo současnou přípravu důstojníků v evolucích a manévrech batalionu i výcvik vojáků v základech školy vojáka a pelotonu.

Utvoření rámce batalionu pomocí provazů.

Rámec provazového batalionu bude tvořen 6 pelotony po sekcích, 6 šéfy pelotonu, 6 šéfy sekcí, 6 zastupujícími poddůstojníky, 6 levými krajníky, 2 praporečníky, 5 furýry či kaprály tvořícími stráž praporu, 2 hlavními krajníky, jedním adjudant-majorem, jedním adjudant-poddůstojníkem, 24 vojáky a 12 provazy o tloušťce jednoho palce a stejné délce, jež bude odpovídat zamýšlené šíři čela každé sekce.

Provazy budou mít na koncích uzel, aby je bylo snadné pomocí klouzavé smyčky rychleji upevnit a stejně tak sundat z paže.

Dva muži budou pomocí jednoho z těchto provazů tvořit první sekci každého pelotonu.

Ten, který je na pravém křídle první sekce, protáhne svou levou paži jednou ze smyček a upevní provaz ztažením uzlu nad svým loktem tak, aby měl volné předloktí.

Muž na levém křídle stejné sekce protáhne svou pravou paži druhou smyčkou a upevní provaz nad svým pravým loktem.

Druhá sekce bude vytvořena dvěma dalšími muži stejným způsobem.

V bitevní sestavě a v koloně po pelotonech se bude muž na pravém křídle druhé sekce vždy dotýkat lokte muže na levém křídle první sekce, a v bočním pochodu bude tento muž pečlivě udržovat krok a vzdálenost jedné stopy, která má být mezi jeho hrudí a zády muže před ním.

Všichni budou pozorně udržovat provazy napnuté.

Délka provazu druhé sekce třetího pelotonu, neboli praporečnického pelotonu, bude menší než ostatní o šíři tří zástupů, kterou zaujme stráž praporu, která je součástí tohoto pelotonu.

Stráž praporu bude ve dvou řadech, aby mohl při pochodu v bitevní sestavě být první řad, který musí postoupit o šest kroků vpřed, nahrazen druhým.

Šéf pelotonu bude stát na pravém křídle svého pelotonu.

Šéf sekce dva kroky za středem druhé sekce.

Zastupující poddůstojník jeden krok za šéfem pelotonu.

Levý krajník za levým křídlem 2. sekce na místě šikovatele. V 6. pelotonu bude levý krajník umístěn na levé křídlo tohoto pelotonu a uzavře levé křídlo batalionu.

Pravý hlavní krajník bude umístěn za pravým křídlem prvního pelotonu a levý hlavní krajník za levým křídlem 6. pelotonu, oba na místech šikovatelů.

Šéf batalionu, adjutant-major a adjudant-poddůstojník se postaví tak, jak je určeno v předpisu týkajícím se výcviku pěchoty a přizpůsobí se mu ve všech pohybech.

(…)

Část důstojníků bude pod vedením majora cvičena v evolucích, zatímco ostatní budou nasazeni k výcviku vojáků pod dohledem plukovníka.

Pro manévrování v roli brigády bude major vrchním velitelem všech čtyř batalionů.

Dva první budou podléhat šéfovi batalionu, stejně jako dva další.

Bataliony budou pod velením kapitánů, kteří se budou pro tento výcvik mezi sebou střídat.

Liché pelotony budou pod velením kapitánů, což bude vhodnější, nebo poručíků. Jeden nebo dva bubeníci budou přiřazeni ke každému batalionu.

(…)

Bude-li se manévrovat třetím řadem, vojáci připevní provazy na druhou ruku, což jim usnadní klouzavá smyčka.

(…)

Originál textu pochází z maršálovy korespondence, jejíž část padla do rukou Rusů během tažení roku 1812 a byla publikována v Petrohradě v roce 1903 (viz také Manévry pro rotu Tirajérů či Flankérů a Karé francouzské pěchoty podle maršála Davouta)