Jeho autorem je Etienne-Alexandre Bardin (1774-1841), během revolučních válek nižší důstojník sloužící v Armée du Nord, de Sambre-et-Meuse, d’Allemagne a d’Italie; pobočník místního velitele Paříže, generála Junota, od roku 1800, major 1. pluku Pařížské městské gardy od roku 1803, 2. pluku od roku 1806, jmenován plukovníkem Régiment des pupilles de la Garde impériale v roce 1811, major-plukovník 13. pluku tirajérů v dubnu 1813, a velitel 9. pluku tirajérů v saském a francouzském tažení 1813-1814. Kromě mimořádně obsáhlé Pěchotní příručky vedl přípravu nového výstrojního předpisu zavedeného v roce 1812 a známého jako Bardinův předpis.
O vojenských poctách napsal (odst. 202, str. 198-201):
Existuje jiný druh poct, jež nazveme vnitřními poctami (honneurs intérieurs). Sestává z veřejného projevu hierarchické slušnosti a je vyjádřen pozdravem určenou formou. Krásné ordonance z roku 1788 tyto užitečné detaily neopomněly upravit. Náš předpis o pořádku (Réglement de police, z 24. června 1792), jenž byl kopií předpisu z 1. července 1788, přešel pravidla vojenského pozdravu mlčením a ničím je nenahradil. Ta pravidla byla předepsána v podstatě takto:
Pokud procházejí generálové či vyšší důstojníci pluku v dosahu seržantů, kaprálů a vojáků, kteří sedí či stojí na místě, tito se musejí, v prvním případě, postavit a zaujmout pozici na rameno zbraň (position du port d’armes), poddůstojníci1) smeknou klobouk, vojáci k němu dají ruku; ve druhém případě se musejí otočit ke zdravené osobě.
Pokud podřízení pochodují, a procházejí před jejich stojícím nadřízeným, poddůstojníci zdraví smeknutím klobouků, kaprálové a vojáci k němu dají ruku na plocho1).
Pokud jsou pochodující podřízení ozbrojeni a nejsou v útvaru, poddůstojník nese zbraň běžným způsobem na pravé straně; voják zaujme pozici na rameno zbraň. Jeden i druhý dají k poctě zbraň, jsou-li osloveni generálem, místním velitelem (commandant de place), vyšším důstojníkem pluku, nebo velitelem své roty.
Všichni beze zbraní pochodující kaprálové a vojáci zdraví generály, vyšší důstojníky svého pluku a kapitána své roty tím, že se zastaví a postaví se k představenému čelem, aniž by dávali ruku ke klobouku. Zdraví všechny ostatní hodnosti tím, že, aniž by se zastavovali, dají ruku na plocho ke klobouku z opačné strany, než kde je zdravená osoba.
Poddůstojníci zdraví generály, vyšší důstojníky a kapitány své roty tím, že se zastaví, smeknou klobouk, a drží jej sklopený na pravé straně, aniž by se ukláněli hlavou či tělem. Zdraví všechny ostatní hodnosti stejně, ale bez zastavení.
Pokud generál, vyšší či jiný důstojník volá poddůstojníka či vojáka, ten spěšně přistoupí na dva či tři kroky před nadřízeného, smekne klobouk1), je-li poddůstojníkem, dá k němu ruku, je-li vojákem, a zůstane v tak, dokud důstojník nepřestane mluvit.
Pokud nadřízení stojí a podřízení procházejí kolem nich, poddůstojníci zdraví smeknutím klobouku1), a vojáci tím, že k němu dají ruku na plocho.
Důstojníci se vzájemně zdraví. Vyšší hodnost musí vždy vrátit přesný pozdrav nižší hodnosti.
Důstojníci smekají klobouk poddůstojníkům, jejichž pozdravu si všimnou, a dávají k němu ruku na plocho k pozdravu vojákovi.
Pokud generálové, vyšší důstojníci či velitel roty vstupují do místnosti, vojáci vstanou, postaví se na své místi v nohách postele a drží pravou ruku u klobouku, dokud nadřázení nezavelí pohov. K pozdravu jiného důstojníka vstanou a zůstanou na místě.
Poznámky:
1): Poddůstojníci nosí dnes čáky, stejně jako vojáci, jedni i druzí k nim tedy budou přikládat ruku, nehty vzhůru, dlaň vpřed. (totéž lze předpokládat pro přilbu z roku 1791, pro medvědice a mirlitony, pozn. překl.)
Poznámka překladatele:
Kaprálové byli podle většiny předpisů považováni za poddůstojníky, ale právě ordonance z roku 1788 je z této kategorie (v této době „bas-officiers„) vyřadila (vrátí se tam opět 1. ledna 1791, již jako „sous-officiers„). Interpretace této drobné změny s ohledem na pravidla vojenského pozdravu byly patrně i ve své době různé, zavedení čáka pak problém elegantně vyřešilo. Přinesla-li revoluční praxe nějakou změnu týkající se četnosti smekávání klobouků, Bardin ji nezmiňuje.