Dovolte, abych vám všem vyjádřil svůj hluboký obdiv a poděkoval vám! Měl jsem tu čest být v uplynulých dnech s vámi, nocovat ve stejných prostorách a podmínkách jako vy a ve dne vás vidět na řadě míst, kde stála vojska císařů před dvěma sty let. Viděl jsem dosti zblízka, co všechno jste museli podstoupit. Prožili jste tyto dny v povětrnostních podmínkách, které byly nejednou horší i drsnější než roku 1805.

Tak jako vojáci tří císařů, i vy jste vybojovali svoji velkou bitvu. S počasím, námahou, úkoly, sami se sebou a mnohdy i lidmi, kteří na vás hleděli nedůvěřivě i nechápavě. Mohl bych nepatrně parafrázovat větu z Napoleonova proslulého slavkovského bulletinu: „Ve slavkovském dni jste dostáli všemu, co se od vás očekávalo…“

Pověst o vás obletěla bez nadsázky nejen tuto zemi, ale doslova celý svět. Mluví se o vás a bude se o vás ještě dlouho mluvit v mnoha zemích.

Ne všichni vám byli ochotni tleskat a někteří před sobotní monumentální bitvou prohlašovali, že je to jen piety a památky padlých nedůstojná hra na vojáčky. Že by postačily jen věnce u pomníku! Co oni o těch padlých vědí! Proč si raději nepřipomněli slova Karla Kryla v jeho „Písni neznámého vojína“. O to že by ti mrtví stáli? Dost pochybuji… Věřte, že pokud je nebe a kterýkoliv z těch vojáků vás viděl, řekl si: „Dobře na nás vzpomínají!“

A kdyby mohl vstát, stiskl by vám všem ruku a připil si s vámi! Vy jste připomněli jejich činy, obět, slávu i strádání tím nejdůstojnějším způsobem, bez patosu a laciných frází.

Četl jsem v novinách i názor, že re-enactement je produkt konzumní společnosti a že kdybychom měli hlad, nic takového bychom nepodnikali. Já ale viděl vaše bratrství ve zbrani, přátelství v babylonu jazyků, kde se mluvilo česky, slovensky, rusky, polsky, francouzsky, německy, anglicky, holandsky, valonsky, španělsky, italsky a přesto si všichni rozuměli a šli spolu za jedním cílem. Sledoval jsem, že přátelství mezi národy není otřepaná fráze politiků a klišé salónních řečníků. Mluvil jsem s mnoha lidmi v uniformách tří armád, oceňoval jejich nadšení, obětavost i znalosti vojenské historie. Mnohé znám osobně a vím, že to nejsou lidé bohatí majetkem ani penězi a přesto věnují svojí zálibě spoustu finančních prostředků i času. Kdyby byli produkty konzumní společnosti, seděli by doma v teple o obrazovek, nechali se bavit komerčním pořadem, nebo by bloumali po supermarketech… Myslím, že po sobotní bitvě by se už jen velmi nesoudný člověk odvážil něco podobného říci. Opět mi dovolte, abych použil větu ze slavkovského bulletinu: „Dokázali jste, že je snadnější námi pohrdat a vyhrožovat nám, než nás porazit.“

Neboť vy jste vítězové, vy jste vyhráli tažení i bitvu, ať už jste na sobě měli uniformu armád císaře Napoleona, Františka či Alexandra!