Malá obec Velatice leží na silnici od zájezdní hospody Maxlovka, u olomoucké silnice do Horákova a Mokré. Hostinskými na Maxlovce, kterou postavila líšeňská vrchnost, byli v roce 1805 Johan a Mariana Lerichovi. O malé obci 170 obyvateli je stručná zmínka – Velatice utrpěly velice od Francouzů před bitvou 1. prosince. 1805. Zmíněná silnice končí v malé a chudé obci Mokrá, obklopené lesem na jižním okraji Moravského krasu. V roce bitvy měla 200 obyvatel, převážně domkářů a čtvrtláníků. Lesy s jeskyní Pekárnou se staly útočištěm poddaných početných dědin ze širokého okolí a dočasný útulek zde našlo mnoho kusů dobytka. Celé stádo ovcí sem přihnal holubický hostinský Josef Krasický v domnění, že zde šťastně přečkají válečné události. Ale několik dní po slavkovské bitvě přicválalo do Mokré 20 francouzských husarů s oficírem a rezolutně žádali maso. Jinak hrozili rabováním a vypálením vesnice. Obyvatelé tedy přihnali 25 ovcí, několik jich odvedli vojenskému veliteli v Horákově, který byl ubytovaný u sedláka Urbana. Další dali do Velatic, kde byl rovněž francouzský velitel a zbytek až na dvě si ponechali husaři. Zbývající dvě totiž snědli sami mokrští. Holubický hostinský se však nemínil smířit s tak velkou ztrátou a domáhal se náhrady. Žádal 510 zlatých, po 20 zlatých za každý kus. Mokrští ve sporu prohráli, ale nakonec zaplatili jen čtvrtinu částky. Majitel panství – brněnská kapitula – jim přála a hájila stanovisko, že byli k vydání donuceni a tak že vlastně pachatelem je francouzská armáda.
Spor byl dořešen až v roce 1809 a obec musela do konce září, do svátku sv. Michala, zaplatit Krasickému 125 zlatých. Za vyrovnání dluhu ručili vlastními grunty rychtář Blažej Hofírek, pudmistr Jan Břoušek a soused Jan Floch. Všichni obyvatelé Mokré, ať čtvrtláníci nebo podruzi, přišli o velké množství dřeva. Téměř 400 bukových a dubových kmenů, 22 sáhů naštípaných polen a dvě a půl fůry latí. Ztrátu řešili kácením lesa v domnění, že s příchodem Francouzů pominuly závazky vůči vrchnosti. Špatný příklad dali hajní Jan Paták a Josef Floch. První začali s porážením stromů a ostatní z vesnice je následovali za vydatné pomoci občanů podolských a velešovických. Troufalé řeči proti vrchnosti vedl v přítomnosti Francouzů Flochův syn. Škoda byla vyčíslena na 352 zlatých. Náhradu škody kapitula od provinilců nikdy nedostala. Nebylo totiž z čeho platiti. Ještě v roce 1814 nebyla škoda vyrovnána a zbývalo doplatiti nebo na panském obdělat 74 zlaté, které nakonec vrchnost odpustila.
Měl jsem možnost nahlédnout do kroniky obce Mokrá kde se o roce 1809 píše:
„Za Napoleonských válek byla v Mokré postavena kaplička. Tato půlkruhovitá stavbička se skrovným oltáříkem na konci vesnice, měla být upomínkou na padlé francouzské vojáky, kteří zde kolem byli pochováni.“
Kronika na další straně pokračuje:
„Ku konci 90tých let prováděny vykopávky v jeskyni Pekárna, zvané též Kostelík, poněvadž v době válek Napoleonských tam bylo ukryto kostelní nářadí Pozořického kostela.“