V úvodním odstavci se čtenář dozví, že slavkovští radní chtějí, aby Napoleonské dny pořádala firma Davay Communications, s níž se město rozešlo v zimě roku 2005 ve zlém. Dále se dozví, že toto přání mělo překvapit členy klubů vojenské historie a hlavně uměleckou agenturu Historia paní Šlapanské, jíž město svěřilo v loňském roce dokonce i přípravu zimních vzpomínkových slavností.
Jen na okraj upřesněme, že zimní vzpomínkové akce, o nichž je zde řeč, se týkají výhradně města Slavkov, vzpomínkové akce ve Tvarožné, pod Santonem, v Brně ani ve Šlapanicích paní Šlapanská ve své režii neměla.
Město Slavkov se rozhodlo, že bude nadále chtít spolupracovat s obcí Tvarožnou, a případně dalšími obcemi bojiště, a navázat tak na jistou tradici akcí, která do 200. výročí bitvy u Slavkova na bojišti existovala. Prakticky veškeré vzpomínkové akce na slavkovském bojišti se opírají o aktivity spolků vojenské historie, většina jich je dnes sdružena ve Středoevropské napoleonské společnosti (CENS). Je to právě CENS, a ne nějaká agentura či firma, kdo má na akcích, jichž se účastní, hlavní slovo pokud jde o program akce. Je to logické, „vojáci“ jsou dobrovolníci a nejsou, za normálních okolností, za svůj „výkon“ honorováni, je jim jen kryta část nákladů.
Důležité je říci, že akce CENS, které jsou na základě dohody produkovány společností Davay Communications, by proběhla v létě i v případě, že by se Slavkov rozhodl jinak a vybral si třeba agenturu Historia, podobně jako v letech 2005 a 2006. Agentura Historia a společnost Davay Communications zde ale nejsou konkurenty, vystupují v odlišné roli.
Cílem umělecké agentury Historia je vytvářet zisk, za tím účelem sestavuje program a vytváří nabídku, snažila by se sezvat účastníky, jež by si smluvně zavázala. Paní Šlapanská logicky hovoří o výběrovém řízení a cítí se dnes dotčena tím, že akce podle její nabídky neproběhne.
Město Slavkov se nerozhodlo pro firmu Davay Communications, ale pro Projekt Austerlitz. V jeho rámci je dobrovolným partnerem obce Tvarožná a Středoevropské napoleonské společnosti. Davay Communications, jež je produkční společností vzpomínkových akcí na bitvu u Slavkova s kratšími přestávkami od roku 1990 a stojí za ní především úspěšně završený Projekt Austerlitz 2005, který nezpochybnitelně přispěl k propagaci regionu bojiště ve světě, ale také akce jako bylo 200. výročí udílení orlů v Paříži v roce 2004 nebo 200. výročí bitvy u Pultusku v loňském roce, zde hraje roli čistě technickou, zajišťuje produkční zázemí. Pořadatelem akce nebude Davay Communications, ale město Slavkov u Brna, obec Tvarožná, obec Prace a Středoevropská napoleonská společnost. Akce, jak je navržena, odpovídá principům Projektu Austerlitz, a nejde jen o tuto jednu konkrétní akci, jde o vzájemnou dlouhodobou spolupráci různých subjektů, jejímž smyslem je zhodnocení a popularizace „fenoménu Austerlitz“. Akce samotná, stejně jako akce příští, neproběhne jen ve Slavkově, ale „na bojišti“. Těžko vyčítat radním ve Slavkově, že mají zájem se k takovému projektu připojit a dát mu přednost před lokální akcí, jejíž režii by jistě mohli svěřit agentuře Historia.
Podstatná informace, jež dále ozřejmí rozdíl mezi Davay Communications a agenturou Historia, je, že vzpomínkové akce produkované společností Davay Communications jsou jí také spolufinancovány, drtivá většina prostředků přichází od sponzorů, jež tato společnost zajistí. Dotace od Jihomoravského kraje podpořily zimní akce v letech 2003, 2004 a 2005, a nikdy nepřesáhly 30% nákladů. Od Slavkova, Tvarožné či jiné obce bojiště společnost nikdy žádné peníze nedostala.
Komentovat výrok paní Šlapanské o tom, že Davay Communications udělala městu v roce 2005 ostudu a vracet se tak ke starým sporům, do nichž ostatně paní Šlapanské vůbec nic není, opravdu nechceme.
Je docela smutné, že ve chvíli, kdy se na slavkovském bojišti rodí dohoda mezi hlavními hráči, kteří se opět stávají partnery ve společném zájmu, stačí jeden otevřený dopis od zklamané majitelky agentury Historia, aby se v novinách objevil titulek o tom, jak to kolem „slavností“ opět vře. Ono „překvapení“ členů klubů vojenské historie, o němž paní Vaculová píše, je v drtivé většině vzhledem k výše uvedenému příjemné. CENS sdružuje přes 500 členů a těžko mezi nimi hledat někoho, kdo by byl rozhodnutím učiněným slavkovskými radními nespokojen.
Ivan Vystrčil