Mohyla míru, dominanta kraje na východ od Brna, kamenný památník s kaplí a s hrobkou, do které jsou ukládány stále nacházené pozůstatky padlých z bitvy v roce 1805.

Josef Fanta – autor projektu

Autorem projektu je prof.Josef Fanta. Další oslovený rakouský profesor Otto Wagner nabídku zdvořile odmítl.

Fanta,tehdy již uznávaný architekt, předložil v roce 1906 šest  návrhů. Jejich motta zněla:“Servali se orli tři“,“Mohyla smrti“, „Mohyla míru“, „Na vršíčku kaple, při ní velká věž“, „Na kopečku kaple, pod ní kosti hnijí“ a „Pamětní chrám páně“. Byl vybrán třetí návrh, i když autor by volil spíše motto Mohyla smrti.

Josef Fanta se narodil 7.12.1856 v Sudoměřicích u Tábora.Vystudoval ČVUT v Praze.Od roku 1881 byl asistentem J.Schulze, od roku 1909 řádným profesorem architektury na ČVUT. Po studiích na technice v Praze asistoval J.Zítkovi na stavbě Národního divadla. Spolupracoval rovněž s A.Wiehlem na definitivním návrhu Wiehlova domu na Václavském náměstí v Praze.

Jeho první samostatné práce jsou koncipovány v duchu historizmu. Kolem roku 1900 navrhl činžovní domy a paláce na Smíchově a Novém Městě. V roce 1900 navrhl českou expozici v rámci pavilonu Rakouska – Uherska na světové výstavě v Paříži a byl oceněn zlatou medailí. Spolupracoval rovněž se stavitelem a mecenášem J.Hlávkou. Po B.Tesařovi dokončil areál Hlávkových domů ve Vodičkově ulici. Samostatně navrhl Hlávkovy studentské koleje v Jenštejnské ulici v Praze. Následoval projekt monumentální budovy pražského nádraží Františka Josefa I. (Wilsonova) s bohatou dekorací. Zde už je  patrný příklon k secesi stejně jako  na hřbitově a vile v Poděbradech, na spolkové budově Hlaholu na Masarykově nábřeží v Praze (1903-06) a na Mohyle míru. S projektem na památník Mohyla míru na základě předloženého návrhu Fanta vůbec nespěchal. Preferoval jiné zakázky. Svědčí o tom mnoho žádostí i prosebný dopis Komitétu z května 1909, kde čteme:“Slovutný pane architekte, neopouštějte nás!“ Nakonec byl projekt ve stylu sakrální a pietní symboliky vypracován a v roce 1910 se začalo stavět. Firma Otakara Nekvasila dokončila hrubou stavbu ve tvaru komolého jehlanu o výšce 26 metrů na čtvercovém půdorysu za dva roky.
Z restaurátorských prací arch.Fanty vyniká oprava kostela sv.Václava v Praze na Zderaze, rotundy v Týnci nad Sázavou a hostince U Vejvodů v Praze.

Podílel se na přípravě Národopisné výstavy  1895 a Výstavě obchodní a živnostenské komory 1908  úpravami interierů Průmyslového paláce na pražském výstavišti. Mezi světovými válkami vyniká elektický palác ministerstva obchodu a patentního úřadu Na Františku v Praze. Monumentální stavba, označovaná za poslední secesní dominantu hlavního města byly dokončena až ve 30.letech. Fanta rovněž navrhl mnoho bytových interierů, hrobek a sakrálních předmětů. Dlouhá léta se zabýval pečlivým studiem a dokumentací památek. Jako pedagog vychoval několik generací českých architektů.

Projevoval zájem o nábytkovou tvorbu a interiery. Po J.Mockerovi převzal dohled nad činností paramentního ústavu Křesťanské akademie v Praze. Pro ní navrhl na přelomu 19. a 20.století velký počet církevního náčiní a parament Navrhl i paramenta pro svatovítskou kapitulu, kazule pro kostel Panny Marie u Kajetánů v Praze na Malé Straně stejně jako kazule pro velehradský klášter a pro velmistra křižovníků.
Navrhl interiery novorenesančního stylu pro průmyslníka B.Bondyho v domě U černé růže na Novém Měste v Praze(1880).Ve stylu historizmu navrhl nábytek pro interiéry Obchodní a živnostenské komory. Odlehčením konstrukce, bohatým detailem s rostlinnými, zoomorfními a antropomorfními prvky a celkovou romantickou koncepcí už směřoval k secesi. Uplatňoval širokou škálu zdobných prvků včetně plastických reliéfů a reliéfních plaket.

Architekt, designér, památkář, malíř a pedagog Josef Fanta zemřel v Praze 20.6.1954.

Sochař Čeněk Vosmík

Sochař Čeněk Vosmík, narozený 5.dubna 1860 v Humpolci se vyučil u svého otce kolářem. Bavilo ho kreslení a vyřezávání. Odešel do Prahy na zlatnickou školu. Naučil se modelovat. Kolem roku 1880 odjel do Vídně do sochařských dílen V.Tilgnera a A.Wagnera. V letech 1886-88 studoval u E.Hellmera na vídeňské akademii. V letech 1888-1891 byl znovu zaměstnancem u A.Wagnera a pomáhal mu se sochami pro Národní muzeum. U J.V.Myslbeka pracoval od roku 1892. Prováděl jeho sousoší Záboje a Slavoje pro Palackého most a pomáhal mu modelovat koně pro pomník sv.Václava.  Známým se stal v roce 1891, kdy obeslal pražskou Jubilejní výstavu sochou Zavržený. Ocenění druhou cenou získal v roce 1893, kdy pro pražská jatka vytvořil soutěžní model  Muž s býkem. V roce 1900 získal čestné uznání na světové výstavě v Paříži za Krista na poušti. Vytvořil i další známé sochy.

Nejčastěji se věnoval biblickým tématům.Vytvořil sv.Vojtěcha a sv.Ludmilu pro baziliku sv.Václava na Smíchově, P.Marii s Ježíškem pro klášterní kostel v Želivi, náhrobky pro hřbitov na Vyšehradě i v rodném Humpolci. Vytvořil podobu mnohých významných osobností v bustách  i reliéfech. Byli to A.Wagner, B.Němcová, Ž.Podlipská, S.Čech, E.Krásnohorská, J.Malát, F.Palacký a pro Pantheon Národního muzea i Božetěcha a Theodorika. Je také autorem štítonošů-hrdinů, střežících Mohylu míru. Zpodobňují  bojující státy Francii, Rusko a Rakousko stejně jako armádami zpustošenou Moravu. Mimo to vytvořil u vchodu do kaple sochu matky, oplakávajícího padlého syna a sochu manželky či nevěsty s vavřínovým věncem – symbolem trvalé památky a s lipovou ratolestí jako darem hrdinů v rukou. 

Jeho tvorba vyniká klidem, harmonií a vyvážeností. Obsahuje lyrické náboženské náměty, prostoupené smutkem a melancholií konce století i témata, zabarvená sociálně.

Čeněk Vosmík zemřel 11.4.1944 v Praze.

Franta Anýž – autor staroslovanského kříže

Kovolijec, cizelér, šperkař a podnikatel Franta Anýž se narodil 1.2.1876 ve Sv.Dobrotivé (Zaječov). V letech 1889-92 se vyučil v Komárovských železárnách a v letech 1892-99 pokračoval studiem na UMPRUM v Praze u C.Kloučka a E.Nováka. Získal stipendium pražského magistrátu a v roce 1900 podnikl studijní cestu do Německa a do Paříže na světovou výstavu.

Spojil se s Prokopem Nováčkem a v roce 1900 založili „Umělecký ateliér pro  průmyslové práce kovové“ v Praze II. Po jejich rozchodu měl v letech 1902-06 ateliér Na Moráni a od roku 1906 Na Senovážné ulici. V letech 1910-12 budoval slévárenský závod podle návrhu A.Engela v Holešovicích, pozdější Zukov.

Narukoval do I.světové války. Po návratu z ruské fronty se věnoval realizacím plastik významných sochařů. Už dříve spolupracoval s architekty J.Fantou, J.Kotěrou, A.Dryákem a K.Hilbertem.

Ve spolupráci s architektem Josefem Fantou je autorem reliéfů křížové skupiny,  která fakticky i ideově završuje Mohylu míru. Je to měděná sakrální skupina , tvořená elipsoidem jako zeměkoulí se vsazeným skoro 10 metrů vysokým staroslovanským křížem se spojenými rameny. Ten symbolizuje Vykoupení. Křížová skupina je zdobená reliéfy Ukřižovaného, Panny Marie, evangelisty Jana, Boha Otce a hlavy Adamovy. Na opačné straně kříže je vyobrazen symbol Kristovy oběti-pták pelikán.  Reliéfy křížové skupiny doplňují v gloriole kolem Spasitele slova žalmu „Pravda a soud-skutkové jeho“, jména čtyř evangelistů a slova staročeské liturgické písně :“Hospodine, pomiluj ny, Jezu Kriste, pomiluj ny“. Anýžova vlastní tvůrčí práce zůstává nedoceněna. Vyšel z Kloučkova dekorativního názoru a brzy si vytvořil vlastní florální secesní ornamentiku kaštanových plodů a listů, později bodlákovitých listů, plodů babyky a podobně. Aplikoval je na cizelovaných špercích s drahokamy, na stříbrném náčiní a nádobí, na bronzových stolních doplňcích i na knižních vazbách ve spolupráci s knihařem Všetečkou.

Jeho práce byly často publikovány v Díle, Volných směrech, v Českém světě, v Klenotnických listech a dalších časopisech. Šperky dodával M.Kerschovi pro export do západočeských lázní. Jeho návrhy realizovaly i jiné firmy. Jeho firma byla rodinná, později akciová společnost s více než 200 zaměstnanci. Uměl si vybrat spolupracovníky z absolventů UMPRUM a odborných škol. Firma měla po roce 1910 i šperkařské oddělení. Po I.světové válce  byl otevřen obchod se svítidly a drobnou uměleckou plastikou v Praze na Národní třídě. Ve dvacátých letech následovaly  filiálky v Brně, Ostravě, Teplicích a v Bratislavě. Na počátku třicátých letech jeho firma podnětně vstoupila do výroby operačních lamp. Postupně obdržel za svoje práce řadu ocenění.

Zemřel 8.10.1934 v Tatranské Poljance a po jeho smrti vedli firmu jeho dva synové.

Použitá literatura:
Nová encyklopedie českého výtvarného umění, 1.část, 1995.
Mohyla míru a slavkovská bitva, Jaromír Hanák, 2000.
Archív autora