Příloha ke studii Karla Řezníčka Trafalgarská epopej ze sborníku Bitva u Slavkova a válka roku 1805, vydaného při 200. výročí nakladatelstvím Akcent.
Výčet 60 bitevních plavidel zúčastněných na trafalgarské bitvě je poměrně velice dobře známý, horší už je to pakliže se snažíme určit jejich pozici ve výchozí sestavě, natož v jednotlivých fázích boje. Plánky bitvy jsem si nakonec „vypůjčil“ od Davida Howartha, jenž vychází ze všeho co mi bylo k dispozici jednoznač-ně nejlépe (naopak jednoznačně nejkuriosnější je přes 100 let stará mapka Hynova) a jím znázorněné situ-ační nákresy vypadají nejpravděpodobněji.
Mnohem větší rozpory nastanou, chceme-li bez návštěvy příslušných archivů určit totožnost veli-telů jednotlivých plavidel. To, že se některá jména pozmění nepřesnou transkripcí je asi rutina, ale mnohdy je zmatek ještě větší. Vezmeme-li španělského kapitána Bustamenta (tak jej zpravidla uvádí britské prameny, ač jde „jen“ o doplňkové příjmení po matce), pak si i hispánské zdroje odporují zda byl Francis-co či Juan Alcedo (Alsedo? – v tabulkách volím nejpravděpodobnější variantu, v závorce pak verze alter-nativní). Je možno předpokládat, že obě křestní jsou správná, neb u Španělů jsou obvyklá dvě, ale nelze ani vyloučit záměnu s velitelem fregatní divize jejíž napadení zatáhlo Madrid do války (dle všeho by ne-mělo jít o jednu a tutéž osobu).
Každopádně Bustamente v bitvě zahynul a velení nad lodí Montañes převzal nejprve Antonio Cas-taños a posléze Alejo Gutierrez. V tabulkách však jsou uvedeni toliko vlajkoví důstojníci a statutární veli-telé lodí, muži kteří po nich (padlí jsou označeni křížkem) v průběhu boje event. převzali komando uve-deni nejsou. Je to jednak kvůli určité nadbytečnosti, a pak, zejména u řady spojeneckých lodí se mi takové „nástupnictví“ vůbec zjistit nepodařilo. Důvodem proč u dvou britských řadových lodí figurují na kapi-tánských postech toliko „úřadující“ (acting) poručíci je jiný. V důsledku mylného předpokladu, že k boji před zimou již nedojde, odpluli kapitáni William Brown (Ajax), William Letchmere (Thunderer) a John Harvey (Agamemnon) do Londýna, aby zde svědčili v Calderově přelíčení ohledně boje z 22. července.
To co se děje u personálií ještě není nic proti tomu co je za zmatek u výčtu ztrát. Primárním důvo-dem je, že ve výčtech obětí není snadné odlišit ty kteří byli zabiti (a zraněni) v boji, od těch, kteří následně zahynuli v důsledku řádění živlů. Zůstaneme-li jen u vítězů, tak Nicholas Tracy vyčíslil, že Royal Navy měla 449 mrtvých a 1.214 zraněných, ale již nespecifikuje zda v boji 21., nebo včetně jeho následných dozvuků. Každopádně ztráty tak jak bývají vyčíslené loď od lodi se zastaví na 442 (160 návětrná a 282 závětrná kolona) mrtvých, ale vyšplhají na 1.242 (411 + 831) zraněných, a to zde nejsou zahrnuty fregaty a ostatní menší plavidla, jež v omezené míře na boji také participovala a nemusela se obejít beze ztrát. Žádný pramen jenž mi přišel do rukou pak nespecifikoval kolik Britů upadlo do zajetí, a že jich nebylo tak málo je zřejmé jak ze „vzpoury“ na palubě kořistní lodi Algésiras, či efektivity Cosmao-Kerjulienova výpadu.
Přidržíme-li se Tracyho čísel, tak mělo zahynout přibližně, zaokrouhleno na desítky, 3.370 Fran-couzů a 1.160 jich mělo být raněno. U mrtvých nepochybně musí mínit jak ty padlé v boji, tak následně utonuvší v bouři, přičemž sám bych si netroufl zaokrouhlovat více než na stovky. Dohledat u francouz-ských plavidel exaktní čísla počtu obětí je takřka zázrak a zpravidla jsou udávány termíny jako „mnoho“ či „většina“. Přesto sečtu-li palubu od paluby všechny mrtvé (počty často asi jen odhadované) i nerozlišené oběti boje jako smrtelně zraněné nedojdeme ani k 3.000 zahynuvším, což mne nutně vede k názoru, že Tracy do celkového výčtu ztrát zahrnul i takřka celou posádku lodi Indomptable, jež se (maje na palubě i spousty „osvobozených“ námořníků z jiných lodí) roztříštila o skaliska Rota teprve 23. října 1805.
U Španělů uvádí Tracy již exaktnější počty, když udává 1.038 mrtvých a 1.385 zraněných. Je to minimálně s podivem, neb sami „Donové“ u tří lodí uvádí natolik zaokrouhlená čísla, že je nutno tyto cifry chtě nechtě považovat toliko za odhady a u dalších dvou korábů si prameny poněkud odporují. Vyjdeme-li z těch, které jsem považoval za serióznější (bez závorky), pak nám součet raněných vyjde, ale kuriosně dojdeme „jen“ k 1.022 zemřelým. A budu-li chtít upozornit na pramenné rozpory, tak poukáži na loď San Leandro; Polák Dyskant uvádí na její palubě 8 mrtvých a Brit Gardnier 30, zatímco Španělé 45. Naopak u lodi Bahama španělské prameny vyčíslují počet mrtvých i raněných na 144 mužů, zatímco Gardnier její ztráty odhaduje v řádu čtyřstovek obětí, což u plavidla padnuvšího do britského zajetí by nemusel být jen ryze teoretický kalkul. U plavidel Armady jsem přesto preferoval „španělské“ cifry, neb některé anglické bajky uvádí, že kupříkladu již úvodní salva Royal Sovereign na palubě Santa Any usmrtila na 300 mužů.
Hypotetická sestava určená pro případ, kdyby se Španělé k Francouzům nepřipojili
Na čele měl plout Villeneuvův Bucentaure, následován Neptune, Redoutable, Indomptable a předvoj (tzv. 1. eskadru) by uzavíral Héros. Střed (tzv. 3. eskadru) by vedl Magonův Algésiras, následovali by jej Fougueux, Pluton, Aigle, Swiftsure, Argonaute, Berwick a Achille. Dumanoirova Formidable by vedla zadní voj (tzv. 2. eskadru), kde by sestavu uzavíraly Scipion, Intrépide, Duguay-Trouin a konečně Mont-Blanc.
NÁSTIN SESTAV DÍLČÍCH ESKADER V RÁMCI KAMPANĚ
Burgues-Missiessyho francouzská eskadra za karibské mise:
Vlajková Majestueux nominálně se 120 děly, dále řadové lodi Jemappes s 80, Infatigable, Lyon, Magnanime a Suffren po 74 dělech; fregaty Armide a Glorie po 44 dělech a korvety Acteon a Lynx po 16 dělech.
Villeneuveova francouzská eskadra při vyplutí z Toulonu:
Vlajková Bucentaure s 80 děly, stejně jako řadové lodi Formidable, Indomptable a Neptune, dále 74dělové lodi Atlas, Berwick (kořistní), Intrépide, Mont Blanc, Pluton (v lednu na místo této figuroval v sestavě Annibal), Scipion a Swiftsure (kořistní); fregaty Cornelie (40 děl), Horténse (40), Incorruptilde (38), Naïade (38), Rhin (40), Sirene (36), Themis (36), Uranie (44) a briga Furet (18).
Nelsonova britská eskadra určená k přímé blokádě Toulonu:
Vlajková Victory o 100 dělech, stejně jako Royal Sovereign, 80dělový Canopus (ex. fr. Franklin od Abúkiru) a 74dělové řadové lodi Belleisle (ex. fr. Formidable), Conqueror, Donegal (ex. fr. Hoche), Leviathan, Spencer, Superb, Swiftsure a Tigre; fregaty Active a Seahorse (obě 38).
Gravinova španělská eskadra při jeho karibské misi:
Vlajková Argonauta s 80 děly (šéf. esk. Don Antonio Escaño), stejně jako San Rafael (kpt. Don Francisco Montez), dále Firme (Don Rafael Villavicencio) a Terrible (Don Francisco Mondragon) o 74 dělech a América (Don Darrac) a España (Don Monios) o 64; event. podpůrná plavidla (s výjimkou galeony Matilda) žel nikde nebyla specifikována. [Zcela zcestné je tvrzení většiny pramenů, že spojenecký velitel již zde u Antil operoval s trojpalubníkem Príncipe de Asturias. 112-dělový Princ Asturský stál po celou tuto dobu na kotvách ve Ferrolu a teprve zde si jej Gravina vyvolil za svou vlajkovou loď. V přístavu Fort Nacional však stála ex-španělská dvojnásobně kořistní (od Britů zajata 20. února Missiessym) ozbrojená transportní loď Prince of Asturias, a snad tedy i díky ní tento omyl tak zakořenil…]
Cosmao-Kerjulienovy síly v boji s o tzv. HMS Diamond Rock:
Cosmaova řadová loď Pluton (74), podporovaná další řadovou lodí Berwick (74), fregatou Siréne (36), korvetou Argus (16) a tuctem menších „invazních“ plavidel (tři v boji potopeny).
Nelsonova britská eskadra při jeho karibské misi:
Vlajková Victory o 100 dělech, 80dělový Canopus a 74dělové řadové lodi Belleisle, Conqueror, Donegal, Leviathan, Northumberland (Cochraneova vlajková – s Nelsonem pouze u Antil), Spartiate (od Antil po Gibraltar), Spencer, Superb, Swiftsure a Tigre; fregaty Amazon (38), Amphion (32) a Décade (36).
Cornwallisova eskadra střežící bretaňské přístavy Brest a Lorient („jaro“)
Vlajková loď Ville de Paris o 110 dělech, dále 98dělové trojpalubníky Formidable, London a Prince George. Osmdesátidělové lodi Ceasar a Gibraltar, sedmdesátičtyřdělové lodi Audacious, Bellona, Canada, Captain, Edgar, Ganges, Majestic, Pompée, Powerful, Resolution, Thunderer a Zealous. Dále Africa, Belliqueux, Dictator, Nassau a Stanley po 64 dělech, fregaty Sibylle (38), Thalia (36), Thetis (38), Unité (36), Virginia (38) a blíže nespecifikované množství šalup a menších plavidel.
Bitevní sestava Kombinované flotily v boji u mysu Finisterre (Cabo Fisterra):
Na čele španělské lodi v pořadí Argonauta (80 děl – Gravinova vlajková), Terrible (74), América (64), España (64), San Rafael (80), Firme (74), následovány francouzskými v pořadí Pluton (74), Mont Blanc (74), Atlas (74), Berwick (74), Neptune (80), Bucentaure (80 – Villeneuveova vlajková), Formidable (80 – Dumanoirova vlajková), Intrépide (74), Scipion (74), Swiftsure (74), Indomptable (80), Aigle (74), Achille (74) a Algésiras (74 – Magonova vlajková).
Pořadí co do počtu ztrát: San Rafael 167 obětí (53 mrtvých a 114 zraněných), Firme 138 (41/97), Atlas 42 (10/32, mezi mrtvými byl i kapitán lodi Pierre-Nicolas Rolland), Pluton 30 (8/22), Mont-Blanc 17 (6/11), América 11 (3/8), Intrépide 10 (5/5, mezi mrtvými byl i kapitán lodi Léonore Deperonne), Formidable 10 (4/6), Berwick 10 (2/8), España 9 (3/6), Neptune 8 (1/7), Argonauta 7 (4/3), Bucentaure 6 (3/3), Terrible 5 (1/4), Aigle 4 (4/0), Indomptable 2 (1/1). Na palubách lodí Achille, Algésiras, Scipion a Swiftsure nebyl nikdo ani raněn… Celkem 149 mrtvých a 327 zraněných. [Nejsou-li velitelé uvedeni mezi padlými, jsou u francouzských lodí totožní s trafalgarskými, u španělských viz. Gravinova eskadra v Karibiku.]
Plavidla Calderovy britské eskadry v boji u mysu Finisterre:
Trojpalubníky o 98 dělech Barfleur, Glory (Stirlingova vlajková), Prince of Wales (Calderova vlajková) a Windsor Castle, dvoupalubník Malta o 80 dělech (kořistní Guillaume Tell), sedmdesátičtyřdělové koráby Ajax, Defiance, Dragon, Hero, Repulse, Thunderer, Triumph a Warrior, jakož šedesátičtyřdělové lodi Agamemnon a Raisonable; dále fregaty Egyptienne (44) a Sirius (36), šalupa Fleming, luger Nile a kutr Frisk.
Pořadí v linii (jež se zformovala poněkud živelně až v průběhu boje): Hero (kpt. Gardner), Ajax (Brown), Triumph (Inman), Barfleur (Martin), Agamemnon (Harvey), Windsor Castle (Boyles), Defiance (Durham), Prince of Wales (Cuming), Repulse (Legge), Raisonable (Rowley), Dragon (Griffiths), Glory (Warren), Warrior (Linzee), Thunderer (Letchmere) a Malta (Buller).
Pořadí co do počtu ztrát: Windsor Castle 45 obětí (10 mrtvých a 35 zraněných), Malta 45 (5/40), Prince of Wales 23 (3/20), Thunderer 18 (7/11), Ajax 18 (2/16), Triumph 11 (5/6), Barfleur 10 (3/7), Defiance 8 (1/7), Hero 5 (1/4), Dragon 4 (0/4), Repulse 4 (0/4), Agamemnon 3 (0/3), Glory 2 (1/1), Raisonable 2 (1/1), Warrior se obešel beze ztrát. Dva mrtvé a 3 zraněné měla i fregata Sirius. Celkem 41 mrtvých a 142 zraněných.
Ganteaumova atlantická eskadra při výpadu z Brestu 22. srpna 1805:
Trojpalubníky Impérial (120 děl – Ganteaumova vlajková), Invincible a Républicain, či již nově Révolutionnaire (po 110). Alexandre (Willaumezova vlajková) a Foudroyant (Leisseguesova vlajková) po 80 dělech a sedmdesátičtyřdělové lidi Alliance, Aquilon, Batave, Brave, Cassard, Conquérant, Diomède, Eole, Impétueux, Jean-Bart, Jupiter, Patriote, Tourville, Ulysse, Vétéran a Wattigny. K řadovým lodím se připojily fregaty Cornète, Félicité, Indienne, Valeureuse a Volontaire, korveta Diligente a brigy Espiégle a Vulcain. (120dělový Oceán se oproti některým tvrzením výpadu nezúčastnil, byl na opravách v doku…)
Louisova britská eskadra vyčleněná v říjnu 1805 k ostraze Gibraltaru:
Vlajková Queen nominálně s 98 děly, dále řadové lodi Canopus s 80, Spencer, Tigre a Zealous o 74 dělech; fregaty Hydra, Juno (obě 38) a Niger (32).
Allemandova „Neviditelná eskadra“ za biskajské mise:
Vlajková Majestueux se 120 děly, dále řadové lodi Jemappes s 80, Lyon, Magnanime a Suffren po 74 dělech; fregaty Armide, Glorie a Thetis po 44 dělech a korvety Sylphe a Palinure po 16 dělech.
Protivníci v boji u mysu Vilán [fr. Villano] (4.XI.1805):
FRANCOUZI: Dumanoirova vlajková Formidable nominálně s 80 (v čase střetu k dispozici toliko 65) děly, dále řadové lodi Duguay Trouin, Mont Blanc a Scipion po 74 dělech.
BRITOVÉ: Strachanova vlajková Caesar s 80 děly, dále řadové lodi Courageux (kpt. Lee), Namur (Halsted) a Hero (Gardner) po 74 dělech (Paterova Bellona do boje nezasáhla); fregaty Aeolus (32), Phoenix (36), Revolutionnaire (38) a Santa Margarita (36).
Protivníci v bitvě u San Dominga (6.II.1806):
FRANCOUZI: Leisseguesova vlajková Imperial se 120 děly, dále řadové lodi Alexandre s 80, Brave, Diomede a Jupiter po 74 dělech; fregaty Comete a Felicité po 40 dělech a korveta Diligente o 20 dělech.
BRITOVÉ: Duckworthova vlajková Superb se 74 děly, dále v Cochraneově divizi řadové lodi Northumberland (74 – vlajková), Spencer (74) a Agamemnon (64), v Louisově divizi Canopus (80 – vlajková), Donegal a Atlas (obě 74); fregaty Acasta (40) a Magicienne (36), šalupy Epervier a Kingfisher o 14 dělech.
Divize francouzské brestské eskadry v Západní Indii:
LEISSEGUESova: viz. francouzské síly v bitvě u San Dominga.
WILLAUMEZova: Vlajková Foudroyant s 80 děly (vrátila se do Francie po opravách v Havaně), dále řadové lodi Cassard (přímý návrat do vlasti), Eole (internována v USA), Impétuoux (zničena vlastní posádkou), Patriote (po opravě ve virginském Norfolku návrat) a Vétéran (návrat – kapitánem byl Jérôme Bonaparte!) po 74 dělech; fregaty Valeurence (inter. USA) a Volontaire (návrat) po 40 dělech.
Britské eskadry pátrající po Leisseguesovi, Willaumezovi a Lhermiteovi (1806):
DUCKWORTHova: viz. britské síly v bitvě u San Dominga.
STRACHANova: Vlajkový St.George s 98 děly, Ceasar s 80, Bellona, Centaur, Terrible a Triumph se 74; pomocné síly nespecifikovány.
WARRENova: Vlajkový London s 98 děly, Foudroyant s 80, Courageoux; Hero, Namur, Ramillies a Repulse o 74; pomocné síly nespecifikovány.
Karel Řezníček