Slova prateckého rychtáře Tůmy jsou pravděpodobně nejstarší zmínkou o francouzském dělostřeleckém postavení v sokolnické bažantnici. Je to mimořádně pěkné čtení… za jeho zprostředkování děkujeme Karlu Sáčkovi. Viz také Byla v průběhu bitvy u Slavkova bráněna sokolnická bažantnice?
Bel sem eště malým chlapcem, když se ho nás zmlela ta velká patálija s Napoliónem. Dobře si na to pamatojo. To vám belo, krenda pána, vojáko jak sršňó. A jací to bele vojácí! Samí velký chlapiska, ha někteří na koňách. Takovy horostly koně neměl hani jeden ho nas. Šabliska měle vojáci veliké jak kopisťo na chleba. Tó když sekl, tak hlava holetěla jak makovica na polo. Flente měle na ramenách, bele toze těžké. Hdyž strílele, dávale na pánvičko prach a do laufo z vrcho olověny kule.
Ráno 2. prosince bel ho nás sódné deň. Bel jsem schované ve sklepo. Slešel sem hroznó kanonádo a melo. I dědina se chetla. Na večer, když sme velezle, viděle sme takovó spósto, že do smrti na ňo nezapomeno. Chalope zbořené, věža kostela rozbitá a všode samé mrtvole. Ze sokolnické bažantnice střílele prý Francóze z kanónů haž na kopec do naší dědine. Měle kóle dělové spojené řetězem a ze dvóch kanóno vestřelile a kóle s řetězem smetale vojáke jako kosa hoves na poli.
Francózi hnale naše s kopca dole. Naši hotíkale i s kanónama. Jeden z kanónů jim zapadl do bahniska ho rybníka. Neměli dost časo kanón vetáhnót. Je tam dodneska zapadlé. Teče tam rezavá voda. Pré to je od teho kanóna.
Po bitvě nás Francózi schytale a mosele sme kopat hrobe. Na voze nakládale flente a šable a vozili do Brna. Pod trestem zastřelení nám zakázale, zbraň si nějakó sebrat. A belo jich halde, polámané ha i celé!
Převzato z:
Jan Kux, Miroslav Raška. Historky kolem slavkovského bojiště. Onufrius, Brno 1995.
Pozn. Vzdálenost sokolnické bažantnice od Prace je cca 2800 metrů. Řetězové koule užívané námořnictvem a pevnostním či obléhacím dělostřelectvem není přirozeně možné vystřelit ze dvou kanónů, jedná se o dvě koule či polokoule spojené řetězem či tyčí a nabité v jedné hlavni.