Legendární bitva u Slavkova patří v historii válek k nejvýznamnějším střetům – na bojišti byli v roce 1805 osobně přítomni 3 tehdejší monarchové: Napoleon I., ruský car Alexandr I. a rakouský císař František I. Napoleonovo vítězství bylo vykoupeno životy mnoha tisíců vojáků na obou stranách. Válečný konflikt zasáhl také do života prostých Brňanů. Dokument se s využitím dobových materiálů a komentáře historiků vrací nejen k historickým souvislostem bitvy, ale hledá propojení mezi událostí starou 200 let a současností. Koneckonců ještě dnes se v místech bojiště nacházejí ostatky padlých vojáků. Motivy z bitvy u Slavkova se objevují v hudbě a v poezii, potomci zběhlých a raněných, kteří v regionu zůstali, nám zanechali do současnosti nečesky znějící příjmení. Ještě jedna souvislost mezi událostí starou dvě stě let a dneškem se nabízí: tak jako se my s kritickým nadhledem vracíme k okamžikům, které pro někoho znamenaly opojný pocit vítězství, ale pro druhé strádání, utrpení i smrt – tak budou třeba za dvě stě let naši potomci hodnotit naše počínání – konflikty a boje 21. století.

V roce 2004 si Francie připomněla 200. výročí vyhlášení prvního císařství a Napoleonovy korunovace. Středoevropská napoleonská společnost sdružující kluby napoleonské vojenské historie při té příležitosti připravila vzpomínkovou akci na 200. výročí velkolepé vojenské ceremonie, udílení orlů. V Brně byly vyrobeny repliky praporů, ve Francii odlity kopie orlů zdobící žerdě praporů. V den výročí, 5. prosince, byly na schodech Dómu Invalidovny tyto prapory a orly slavnostně předány delegacím skupin vojenské historie z celé Evropy coby ocenění jejich dosavadní činnosti, mj. na přípravách 200. výročí bitvy u Slavkova.

O stovkách nadšenců klubů vojenské historie z celé Evropy v dokonalých replikách uniforem, vojenské výstroje a výzbroje. Režie: V. Fatka

Dokument přibližuje nejenom vlastní přípravu rekonstrukce bitvy u Slavkova – náročnou a neviditelnou produkci celé akce, nezbytnou přípravu bojiště, na které se podílejí výtvarníci, pyrotechnici a další profese, ale i nadšení členů klubů vojenské historie. Bez jejich časového i finančního nasazení, ochoty účastnit se "bitev" po celé Evropě, by podobné akce byly zcela nemyslitelné. Rok 2005, kdy se slaví dvousetleté výročí bitvy u Slavkova, je pro tyto nadšené obdivovatele vojenské historie naprosto mimořádnou událostí.

Zkrácená verze dokumentárního filmu z roku 1965 vypráví o pátrání po pokladu, který prý zakopali Rusové po bitvě u Slavkova až 6 metrů pod zem. Údajně měl obsahovat 12 sudů zlatých a stříbrných mincí. Ing. Kadeřávek a L. Konečný spolu studovali dva roky archivní spisy, poté se obrátili na Zvědavou kameru. Televize sehnala detektor a společně se vydali za pokladem. Reportér postupně hovoří s pamětníkem panem Spáčilem z Křenovic, hajným Markem, předsedou MNV Koblížkem. Doktor Vaňáček osvětluje dobové zápisy ve Státním archivu v Brně, na jejichž podkladě celá anabáze počala. Na scénu přichází "psychoprospektor" pan Tomala a s vlastnoručně zhotoveným přístrojem určuje místo, kde poklad leží. Potom přijíždí vrtná souprava, ale zlato se přes všechnu námahu najít nepodaří?