Bernard Coppens na svém webu www.1789-1815.com přináší výběr z pamětí účastníků Napoleonova ruského tažení.

Bernard Coppens: „Právě před dvěma sty lety Napoleon zahájil svůj největší podnik: gigantickou expedici proti Ruské říši, ‚kolosu severu‘, jak ji rád nazýval. Měl to být, jak tvrdil, poslední akt jeho velkého boje proti Anglii, jenž měl zajistit Evropě, a tedy celému světu, na dlouhé roky, a pod Napoleonovým osvíceným vedením, mír. Pojďme následovat Císaře a jeho Velkou armádu v jejich cestě den po dni (s odstupem dvou set let). Citované vzpomínky budou pocházet z velké části z přímého Napoleonova okolí: od členů jeho Domu, jeho hlavního štábu, a od členů různých štábů Velké armády. Co mě při přípravě této studie nejvíce překvapilo, byla nespočetná varování, jež Císař dostával, ohledně obtíží spojených s takovým podnikem, ohledně zamýšlené taktiky ruského štábu a ohledně fatálního a předvídatelného konce expedice.

Varování, jež nechtěl brát v potaz, a k porážce tím stáhl největší vojenské uskupení, jaké kdy bylo do té doby zformováno: Velkou armádu. Z dobového tisku lze ostatně zjistit, že idea, že gigantická expedice do Ruska je odsouzena k jistému neúspěchu, byla velmi rozšířena. Precedens Karla XII., švédského krále (1809), byl tím známější, že se stal tématem slavné knihy Voltairovy. Samozřejmě nejde o tisk francouzský, podřízený širokému dohledu, v němž mohly podobné úvahy znít. Ale existovaly v té době francouzsky psané noviny v zemích, jež napoleonské dominanci unikaly: budou rovněž zmíněny, aby doplnily informace o ruském tažení. Soubor postupně doplní také vzpomínky, analýzy, cestovní mapy, informace o jednotkách a jejich uniformách.

Někteří mi budou vyčítat, že nás to vzdaluje od Waterloo… Ne, naopak, neboť mnoho událostí dne 18. června 1815, jež se zdají být nevysvětlitelnými, nalézají své vysvětlení v tragickém tažení do Ruska.“

Hlavním tématem Bernardova webu a středobodem jeho publikační činnosti je právě bitva u Waterloo, o níž v roce 2010 vydal obsáhlou a diskusi vzbudivší knihu Waterloo, les mensonges. Mnoho lidí Bernardovi vytýká jeho vyhraněně protinapoleonský postoj. V každém případě je jeho práce velkým přínosem, neboť vyvažuje klasické adorační či ještě klasičtější „omluvné“ přístupy, kdy, připustí-li již autor Napoleonovo dílčí selhání, má pro ně okamžitě řadu vysvětlení. Bernard Coppens má pro Napoleona minimum pochopení a žádné omluvy nehledá, ale vždy staví svá hodnocení na pečlivě srovnaných pramenech.