Výtah z díla Alphonse svobodného pána von Wrede Die Geschichte der k. u. k. Wehrmacht. Die Regimenter, Corps, Branchen und Anstalten von 1618 bis Ende des XIX. Jahrhunderts (1898-1905)

20.
Haličský pěší pluk.
(1817)
O k r e s n í d o p l ň o v a c í v e l i t e l s t v í: Nowy – Sacz.
(1889)
Heinrich, princ pruský.

Založení a následné změny. Založen na základě patentu z 10. března 1681 v rakouském Předhoří. Základ pluku tvořilo sedm setnin, naverbovaných plukovníky de Souches a Maxem Laurenzem Starhembergem, ke kterým přibyly další tři na celkový počet deset.

Roku 1690 bylo pět setnin přiděleno k pluku Archinto (č. 35), který byl zdecimován u Bělehradu. Jako náhrada mu bylo přiděleno asi 100 mužů z pluku Metternich (č. 11), 200 mužů z pluku Thimb (1700 rozpuštěn) a dále 500 rekrutů ze Slezska.

Roku 1695 byly čtyři setniny pluku přiděleny k vytvoření pluku Deutschmeister (č. 4). 1706 přibyla v Landau k pluku dobrovolnická setnina Renner. 1707 přiděleno 300 mužů rozpuštěného pluku D Albon. 1711 slouží jedna setnina ve Španělsku u nově vzniklého pluku Toldo (rozpuštěn 1720).

1720 připojeny tři setniny rozpuštěného pluku Königsegg. Při rušení dražebních setnin roku 1731 přibyla jedna z pluku Alexander Würtemberg (č. 17). 1741 přidělena setnina z rozpuštěného pluku Schmettau, 1747 z pluku Kheul, 1748 z pluku Traun (oba rovněž rozpuštěny).

Od roku 1769 nosí pluk číslo 20.

1860 dva prapory odveleny k nově vzniknuvšímu pluku řadové pěchoty č. 67. Naproti tomu přibyl jeden prapor pluku č. 56 Fürstewärther.

1883 jeden prapor přidělen nově založenému pěšímu pluku č. 93.

Doplňování. V letech 1766-1806 měl pluk verbovací rajón v Horním Porýní; 1771 (1781) sídlil stálý verbovací okrsek ve Slezsku (Opava) a štáb v Novém Jičíně. V letech 1782-1807 měl svůj výpomocný okrsek v Haliči (Samborský kraj). Někdy od roku 1807 se pluk z jedné poloviny doplňuje z moravsko-slezské části, nyní Okresní verbovací stanice Opava a z druhé v haličské, nyní Sacz-Jaslo.

Roku 1817 byl celý pluk převelen do Haliče a byl mu přidělen, jak je tomu stále i v současnosti, verbovací okrsek Nowy Sacz; v letech 1857-1860 měl rovněž výpomocný verbovací okrsek příhraničních komitétech Horních Uher (Spiš atd.) se samostaným Okresním výpomocným doplňovacím úřadem v Lučenci.

Granátnický divizion. Tento pluk měl, stejně jako pluk Baden (č. 23, 1809 rozpuštěn) již od roku 1687 ve svém stavu jednu granátnickou setninu. V letech 1769-1778 tvořila granátnický divizion spolu s granátnickými setninami pluků č. 1 a č. 7 v rámci 2. moravského praporu tohoto divizionu a v letech 1779-1797 se setninami pluků č. 7 a č. 56 3. moravského praporu. V letech 1799-1801 tvořila spolu s granátnickými setninami pluků č. 22 a č. 29 jeden prapor, v polním tažení 1809 byla spojena s kompaniemi pluků č. 12 a č. 26, 1810 -1818 s kompaniemi pluků č. 7 a č. 56 a konečně v letech 1818-1852 se granátnické diviziony pluků č. 20, č. 56 a č. 57 přeměnily v jediný prapor.

Místa posádek v mírovém stavu. 1691-1698 Mohuč, 1699 Philippsburg, 1714-1716 Nizozemí, 1720 Palermo, 1723 Syrakusy, 1735 Terst, 1738 Piacenza, 1748 Slezsko, 1752 Čechy, 1754 Vídeň, 1755 Čechy, 1763 Prostějov / Olomouc, 1779 Jičín, 1781 Opava / Nový Jičín, 1783 Opava, 1789 Nový Jičín, 1801 Nový Jičín, 1802 Opava, 1806 Podgórze, potom Opava, 1809-1812 Opava, 1814 Wadowice, 1815 Lvov, 1818 Stary Sacz, 1820 Olomouc, potom Brno, 1821 Salzburg, 1822 Mantova, 1823 Lodi, potom Alessandria, 1824 Olomouc, 1825 Josefov, 1831 Opava, brzy nato Josefov, 1842 Hradec Králové, 1847 Praha, 1849 Chomutov, 1850 Bílina, potom Karlovy Vary, 1851 Stoličný Bělehrad, potom Györ, 1852 Pešť, 1854 Máros-Vásárhely, potom Obertyn, 1855 Szász-Város, potom Pešť, 1856 Temesvár, 1857 Stoličný Bělehrad, 1858 Budapešť, koncem 1859 Košice, 1865 Pešť, 1866 Krakov, 1875 Vídeň, 1880 Olomouc, od 1882 Krakov.

Plukovní chlapecký vychovatelský dům. Založen 1782 v Příboře na Moravě, 1824 přeložen do Šternberku; v letech 1832-1850 byli jeho chovanci sloučeni s ostatními z vychovatelského domu pluku č. 56 a byl založen 4. haličský výchovný dům v Těšíně.

Majitelé pluku.

1681	Pfalzgraf zu Neuburg, Ludwig Anton, plukovník (Velmistr Řádu německých rytířů).	1826	Hochenegg, Friedrich hrabě, GM.-FML.
1694	Thüngen, Hans Karl hrabě, FZM.-FM.	1849	Welden, Ludwig Baron, FML.-FZM.
1709	Holstein-Beck, Friedrich Wilhelm princ, plukovník, FML.	1853	Friedrich Wilhelm, princ (1861 korunní princ) pruský; od 1871 korunní princ německé říše a korunní princ pruský.
1719	Diesbach, Johann Friedrich hrabě, GFWM.-FML.	1888	Friedrich, císař německý a král pruský.
1744	Colloredo-Waldsee, Anton hrabě, GM.-FM.	1889	Heinrich, princ pruský.
1785	Kaunitz-Rietberg, Wenzel hrabě, FML.-FZM.

Druzí majitelé.

1853-1857 B o r d o l o von B o r e o, Johann rytíř von, FML.; 1857 – 1895 M a c c h i o, Florián Baron von, FML.

Velitelé pluku.

1681	plukovník-majitel P f a l z – N e u b u r g.	1796	F r a n k e n b u s c h, Prokop Baron von, plukovník.
1681	A r e y z a g a, Johann Baron von, podplukovník.	1800	R i c h t e r, Joseph, plukovník.
1684	R ö d e r n, baron, podplukovník.	1805	M u r r a y de Me l g u m, Albert hrabě, plukovník.
1687	A m e n z a g a, Franz Christoph, podplukovník.	1809	B r e s s l er n von S t e r n a u, Joseph, plukovník.
1692	W a n g e n, Jakub Christoph Baron von, podplukovník -plukovník.	1814	D e m u t h, Johann von, plukovník.
1705	A u b a c h, Johann Wolfgang, podplukovník – plukovník.	1827	K h e v e n h ü l l e r – M e t s c h, Joseph hrabě, plukovník.
1708	H o l s t e i n – B e c k, princ, plukovník, od 1709 plukovník – majitel.	1833	R u e b e r von R u e b e r s b u r g u, Heinrich Baron von, plukovník.
1710	B e t t e n d o r f, Phillip Ludwig Baron von, podplukovník -plukovník.	1840	R a i n h a r d t, Johann, plukovník.
1720	G a m s e n d o r f, Friedrich Jenik von, podplukovník – plukovník.	1845	M a i n o n e von M a i n s b e r g u, Karl, plukovník.
1733	R e i s k y von D u b n i t z, Franz Baron von, plukovník.	1849	B a m b e r g, Joseph, plukovník.
1737	N o v a t i, Marchese, plukovník.	1851	S c h n e i d e r von D i l l e n b u r g, Joseph, plukovník.
1741	S p r e c h e r von B e r n e g g, Salomon, plukovník.	1857	E r t e l von S e e a u, Rudolf, plukovník.
1746	C o l l o r e d o, Joseph hrabě, podplukovník.	1859	A r b t e r, Ignatz, plukovník.
1747	O y e n h a u s e n, Moritz hrabě, plukovník.	1859	A r n d t, Gustav, plukovník.
1750	W a l l i s, Alexander Baron von, plukovník.	1861	M e h o f f e r, Joseph rytíř von, plukovník.
1753	L a c y, Franz hrabě, plukovník.	1861	S u p a n c h i c h von H a b e r k o r n, Johann, plukovník.
1757	L o b k o w i c z, August Anton kníže, plukovník.	1864	W i m p f f e n, Alfons hrabě, plukovník.
1762	B e n d e r, Blasius Columbanus von, plukovník.	1866	P e i n l i c h šlechtic von I m m e n b u r g, Wilhelm, plukovník.
1769	G a z z i n e l l i, Anton, plukovník.	1871	E s c h, Karl šlechtic von, plukovník.
1772	H e s s e n – R h e i n f e l s, Karl dědičný princ von, plukovník.	1876	M a t h e s, Friedrich, plukovník.
1774	W e i s s e n b a c h, baron, plukovník.	1880	T o m s, Gustav, plukovník.
1779	H u t t e n, Phillip Ferdinand Baron von, plukovník.	1881	G n i e w o s z von Olexow, Vladislav rytíř von, plukovník.
1781	R i e s e, Carl Baron von, plukovník.	1882	D ä m i s c h, Johann, plukovník.
1793	L i n d e von L i n d e n, Joseph, plukovník.	1886	B i l i l m e k von W a i s s o l m, Hugo rytíř von, plukovník.
1794	G ö r t z von Z e r t i n, Johann, podplukovník, ad interim.	1887	K e i l, Vincenz, plukovník.
1795	B e n d e r, Joachim Baron von, plukovník.	1893	P e t r i n i von M o n t e f e r r i, Friedrich, plukovník.

Záložní velitelé.

1809	S u s i č, Adolph von, podplukovník – plukovník.	1878	T o m s, Gustav, plukovník.
1872	S t e u t t e r, Ernst, podplukovník – plukovník.	1879	P o l e s c h e n s k y, Friedrich, podplukovník.
1876	J a n s k i, Ludwig, podplukovník – plukovník.	1882	S c h m i d l von P a n k l a b e r g, Carl rytíř von, podplukovník.

V boji s nepřítelem padlí vyšší důstojníci.

• 1686: podplukovník Baron v. Rödern při útoku na Budín 27. června, těžce raněn, zemřel.
• 1719: majitel pluku FML. princ v. Holstein-Beck v bitvě u Francavilly, 20. června, utrpěl těžká zranění, 25. června zemřel.
• 1793: major Franz Baron v. Bender při dobývání Marchiennes †.
• 1799: podplukovník Phillip v. Patek v první bitvě u Zürichu (4. června) utrpěl zranění, 13. července zemřel.
• 1800: podplukovník Franz Walthör v. Waldenau u Füssenu utrpěl zranění, zemřel v nepřátelském zajetí.
• 1805: major Franz Müller, velitel granátnického praporu, v bitce u Günzburgu †.
• 1809: podplukovník Joseph Bresslern v. Sternau u Hausenu, 19. dubna, na následky zranění zemřel 20. května v zajetí.
• 1849: podplukovník Johann Schulz, velitel 1. praporu zeměbrany, v bitvě u Novary †.
• 1866: velitel pluku plukovník Alfons hrabě Wimpffen při střetu u Náchoda, 27. června, těžce raněn, zemřel 22. července.

Polní tažení.

N e u b u r g.

• 1683: pět kompanií se vyznamenalo při obraně Vídně, ostatních pět se rovněž účastnilo osvobozovacích bojů; krátce nato pluk bojuje u Parkaně (maď. Párkány).
• 1684: částí hlavní armády, bitva u Váczu, obléhání Budína. 1685 vyznamenává se při oblehání a dobytí Neuhäuselu.
• 1686: obléhání a dobytí Budína pod velením svého majitele Antona Ludwiga falckraběte z Neuburgu. Z důstojníků se vyznamenali podplukovníci Rödern a Hompesch.
• 1687: bojuje pluk v bitvě na Harsány, poté přichází do Sedmihradska.
• 1689: vyznamenává se při obléhání a dobytí Mohuče.
• 1690: od tohoto roku zůstává pluk posádkou v Mohuči, později v Phillipsburgu; není zapojen do žádné bojové činnosti.

T h ü n g e n.

• 1702: pluk součástí Rýnské armády při obléhání Landau.
• 1703: převážně součástí Stollhofenerovy kolony, granátníci bojují v bitvách u Schwenningenu a Höchstädtu.
• 1704: v Horním Porýní, jeden prapor u Landau, další u Ulmu.
• 1705-1706: ve stavu říšské armády, žádné bojové akce.
• 1707: posádkou v Phillipsburgu.
• 1708: 1. a 2. prapor pluku se vracejí do Nizozemí a vyznamenávájí se při dobytí Bruselu, 3. prapor zůstal v Porýní.

H o l s t e i n – B e c k.

• 1709: účast při obléhání Tournai a v bitvě u Malplaquetu.
• 1710: obléhání Béthune.
• 1711: přechodný pobyt v Porýní.
• 1712: návrat do Nizozemí, obléhání Landrecies, jeden prapor v Bavorsku.
• 1713: akce v Porýní, jeden prapor při dobytí Freiburgu; velitel pluku, podplukovník Phillip Ludwig Baron z Bettendorfu, povýšen na plukovníka za vyznamenání se při dobývání města.
• 1717: po návratu z Nizozemí do Uher se pluk (3 prapory a granátníci) účastní obléhání a bitvy u Bělehradu.
• 1718: odvelen k posílení Neapole.
• 1719: přesunut na Sicílii, granátníci se účastní dobytí Liparských ostrovů; pluk dále bojuje v bitvě u Francavilly, poté obléhá a dobývá Messinu.

D i e s b a c h.

• 1720: účastní se bojů v západní Sicílii, 3. prapor zůstává v Messině.
• 1734-1735: se pluk stále nachází na Sicílii. Tři kompanie pod velením majora Kreutha jsou nuceny kapitulovat v Castel el Mare v Palermu, další tři kompanie pod velením setníka Rieseho dobyly Trapani, ostatní oddíly Syrakusy; akci skvěle vedl velitel pluku plukovník baron Reisky.
• 1743: na italském bojišti pluk absolvuje bitvu u Camposanta.

C o l l o r e d o.

• 1744: podnikl pluk výpad proti Neapoli, kde se zmocnil několika opevněných míst.
• 1745: úspěšně vybojoval střet u Sarzany.
• 1746: bojuje u San Lazzara, poté v bitvách u Piacenzy, kde se vyznamenal velitel pluku plukovník hrabě Gorani, stejně jako u Rottoferna, při dobytí Janova a postupu na Var.
• 1747: dva prapory při obléhání Johannova, 3. prapor se skvěle vyznamenal při dobytí opevnění na Col d’Assiette.

A n t o n C o l l o r e d o (A l t -).

• 1756: pluk se ocitá na českém bojišti, dva prapory pod velením hraběte Lacyho se vyznamenaly v bitvě u Lovosic.
• 1757: pluk i s granátníky bojuje v bitvě u Štěrbohol, poté dobývá Vyšehrad, mimo to absolvuje srážku u Zhořelce a bitvu u Vratislavi. Ve Vratislavi zůstává posádkou, kde se na základě kapitulace z 21. prosince dostává do zajetí.
• 1758: bojují granátníci v rámci Lacyho sboru u Krnova, reorganizovaný pluk se vyznamenává v bitvě u Hochkirchu.
• 1759: pluk se nachází v rámci hlavní armády, ale do válečných operací zapojen není.
• 1760: jeden prapor pod velením majora Materny při dobytí Drážďan, pluk pak pod Lacym táhne na Berlín a bojuje u Torgavy.
• 1761: granátníci se ocitají v těžké palbě při útoku na Svídnici.
• 1762: bojoval pluk u Reichenbachu, dvě kompanie se účastnily dobývání Svídnice.
• 1778: pluk v rámci armády na Moravě; jeden prapor se pod velením plukovníka svobodného pána von Hutten, jenž byl vyznamenán MTO (Maria Theresia Orden), účastní boje u Hranic na Moravě. Granátnický prapor (prapor Provera) u hlavní armády.

K a u n i t z.

• 1788: 3. prapor (Oberstlieutenant-Batallion) se vyznamenává v rámci Coburgova sboru při obléhání Chotinu (srážka u Dolinjani). Veliteli praporu majoru (později podplukovníkovi) Josephu Lindemu udělena pochvala za dobré velení.
• 1789: tentýž prapor se svou neochvějnou statečností vyznamenal ve srážce u Vale-Saky, stejně jako v bitvě u Fokšani, kde se celý prapor dobrovolně přihlásil k útoku na klášter Samuel; mimo to se při dobytí kláštera Dragoj-Obidenj vyznamenali plukovník von Linde, nadporučík von Linde a poručík Wamberd. Plukovník von Linde byl dekorován MTO. Se stejnou bravurou si prapor vedl v bitvě u Martinešti.
• 1790: zůstává prapor v Sedmihradsku, granátníci se těchto tažení neúčastní.
• 1793: 1. prapor (Leib-Batallion) se vrací na bojiště v Nizozemí, bojuje u Aldenhovenu, Somagne, Glisuelle a poté obléhá Maubeuge, později ještě Valenciennes; zde se při útoku 25. července vyznamenal major Franz baron Bender. Společně s čerstvě příchozím 2. praporem se opět zmocnil Maubeuge (srážka u Merbes-le-Chateau). Později, opět samostatně, bojují tři kompanie 1. praporu u Meninu, celý prapor se obzvláště vyznamenává u Orchies, poté, stejně jako 2. prapor, dobývá Marchiennes. Granátnický prapor (prapor Dietrich) se koncem roku vrací do Porýní.
• 1794: se pluk (nyní o síle tří praporů) účastní bitev u Landrecies, Tourcoingu, Charleroi a Fleurs a ústupu u Henri – Chapelle. Granátníci si skvěle vedou u Kaiserslauternu.
• 1795: bojují 1. a 2. prapor (3. prapor zůstal v Dolním Porýní) ve srážce u Handschusheimu a v útoku na Mannheim, kde byli rovněž granátníci, vyznamenal se zde setník Wenzel Neumann; jednotlivé oddíly bojují ještě u Pffedersheimu a Frankenthalu.
• 1796: 2. prapor bojuje u Kenzigenu (Oberkirchu), poté je přidělen ke sboru hájícímu Tyrolsko a bojuje u Kemptenu, Isny a Freiburgu, poté v bitvě u Schliengenu a později se vrací k obležení Kehlu. Granátníci pod velením arcivévody Karla bojují u Malsch, Augsburgu (včetně 3. praporu) a Würzburgu a rovněž při obléhání Kehlu.
• 1797: 1. prapor bravurně zdolal obranné valy před Kehlem, později pluk bojuje u Diersheimu, kde utrpí velké ztráty.
• 1799: tři prapory v Hotzově sboru (Vorarlberský); 3. prapor pod velením podplukovníka Pateka bojuje u Feldkirchu (11. a 22. března), 2. prapor se účastní dobytí Luciensteiges, pluk pak udatně bojuje u Frauenfeldu, utrpí však velké ztráty, zejména na zajatých. Bitvy u Zürichu se účastní jen jeden prapor, také granátníci (prapor Tegetthoff), kteří až dosud zůstávali v Německu, bojují u Ostrachu, ale zejména u Stockachu, s neobyčejnou statečností. Pluk se poté v srpnu ocitá v bojích u Uetli, kde se dvě kompanie dostávají do zajetí, následuje 2. bitva u Zürichu. Granátníci při návratu do Německa bojují u Mannheimu.
• 1800: granátníci absolvují bitvy u Engenu, Möskirchu a Biberbachu, pluk pak střet u Füssenu (3. prapor brání Galgenberg). V bitvě u Hohenlindenu utrpí pluk, stejně jako granátníci, velké ztráty, velitel pluku plukovník Richter obdrží pochvalu za dobré velení; poté pluk bojuje u Salzburgu, Schwanenstadtu a Astenu; setník Franz Müller povýšen na majora.
• 1805: pluk v plné síle pěti praporů působí na německém válčišti; bojuje u Günzburgu a Jungingenu a v rámci Werneckova sboru je 17. října u Trochtelfingenu zajat. Jedinný oddíl o síle cca 100 mužů pod velením setníka Frankenbusche se probije do Tyrolska k Rohanově sboru. 6. prapor bojuje v bitvě u Slavkova.
• 1809: v rámci 3. sboru (Hohenzollern) bojuje pluk u Hausenu (Abensbergu) a Eggmühlu, kde spolu s plukem č. 56 Wenzel Colloredo kryjí ústup a utrpí při tom velké ztráty, poté se stahuje do Horních Rakous. Počátkem července je převelen k hlavní armádě a bojuje u Wagramu. Na tomto tažení se obzvláště vyznamenali plukovník Luxem a setník Graff. Granátníci (prapor) Cappy bojují u Řezna, Aspern, Wagramu a Znojma. 2. záložní kompanie při dobytí Sandomierze, poté je v Haliči; nadporučík Laux povýšen za dobré velení.
• 1813: pluk (resp. jeho dva prapory) utrpí velké ztráty v bitvě u Drážďan, poté u Arbesau, později v síle tří praporů se účastní bitvy u Lipska a konečně srážky u Hochheimu; granátníci (prapor Moese) bojuje u Hanau. Prapor domobrany se účastní obléhání Drážďan. Veliteli pluku plukovníku Luxemovi a dalším pěti důstojníkům uděleny pochvaly.
• 1814: na počátku roku pobývá pluk v Ženevě, poté se jednotlivé oddíly účastní postupu na Lyon, boje u Bourg – en – Bresse, vydobývají si čest při bojích v Savojsku, také u Chambéry, Meximieux, Annecy, Archamp, Saint – Julien atd. Granátníci se účastní blokády Besanconu, poté ochraňují hlavní štáb, ze Savojska rovněž přichází prapor domobrany.
• 1815: pluk zůstává v Haliči, jeden prapor znovu obsazuje Tarnopolský kraj; granátníci přiděleni jako stráž k hlavnímu stanu v Paříži.
• 1821: z důvodu nepokojů v Piemontu se pluk vrací do Itálie a nezapojuje se proto do bojových akci.

H o c h e n e g g.

• 1846: prapor domobrany při obsazení Krakova, detašované oddíly v boji u Limanówa. Oddíly 3. praporu, které jsou dislokovány ve verbovacím okrsku, úspěšně zasahují proti povstaleckému povstání. Velitel praporu major Joseph von Féjerváry vyznamenán LO. 1848 se pluk účastní potlačení povstání v Praze, kde je tou dobou garnizonován. 1. prapor domobrany, odeslaný k armádě do Itálie, se účastní obléhání a obsazení Peschiery; 3. prapor v rámci Šimuničova sboru míří do Uher a bojuje u Kosztolné, Nadásze, dobývá Trnavu a obléhá Leopoldov. Granátníci (prapor Hora) chrání císařský svůr v Olomouci.

W e l d e n.

• 1849: na počátku roku leží 3. prapor u Leopoldova; 4. prapor stráží haličskou hranici proti případnému vpádu povstalců, poté v rámci Vogelova sboru táhne do Uher. V letním tažení bojují granátníci u Szerede, Schintau, Perede, Komárna (2. a 11. července), Szöregu a Temesváru; 3. a 4. prapor společně pak u Györu (Marczaltö), Szegedínu a Temesváru, 4. prapor poté ještě u Kostilu. Prapor domobrany, dislokovaný v Itálii, se vyznamenal v bitvě u Novary.

Za vyznamenání se v těchto polních taženích obdrželi:
MTO. C. majitel pluku Ludwig svobodný pán Welden, FZM.
EKO. 3. nadporučík August Würth šlechtic von Hartmühl
MVK velitel pluku plukovník Karl von Mainone; podplukovník Franz Schneider von Dillenburg; majoři Ignác Drahtschmidt von Bruckheim a Johann Ritter von Neuwirth; setníci Štěpán Peltszarsky a Franz Preissler; nadporučíci Alois Mayer, Heinrich Lohr a Leopold Fischhof.

K r o n p r i n z v o n P r e u s s e n.

1859 zůstává pluk (tři polní a jeden granátnický) posádkou v pevnosti Peschiera, na jejímž dobytí se podílel a poté přichází do Verony, kam míří i 4. prapor. 5. prapor posádkou v Pešti.

1866 v rámci 6. sboru Severní armády je ve srážce u Náchoda při skvěle vedeném útoku na Václavský vrch vržen zpět a při ústupu napaden jízdou, utrpí přitom těžké ztráty; bojuje rovněž bitvě u Hradce Králové.

Dekorováni v tomto polním tažení byli:
LO. v boji s nepřítelem padlý velitel pluku plukovník

Alfons hrabě Wimpffen In memoriam.
EKO. 3. major Johann Bezard.MVK. velitel pluku plukovník Peinlich (za vyznamenání se v předchozím pluku); setník Gustav Langer; nadporučíci Eduard Kowálow a Mořic Dittrich.

Medaile za statečnost.

	zlaté	stříbrné		zlaté	stříbrné I. tř.	stříbrné II. tř.
1789:	–	3	1846:	1	–	1
1793-1801:	2	42	1848:	–	5	7
1805:	–	–	1849:	1	4	18
1809:	1	3	1859:	–	–	–
1813-1815:	–	2	1866:	1	6	22

Stejnokroj.

1726 bílý kabát, červené výložky
1738 bílý kabát, modré výložky
1743 bílý kabát, červené výložky
1757 bílý kabát, vesta a podšívka, modré výložky
1760 bílý kabát, žluté výložky
1767 bílý kabát, výložky v barvě krabí červeně, bílé knoflíky
1868 tmavomodrý kabát, výložky v barvě krabí červeně, bílé knoflíky.