Régiment de Fusiliers-grenadiers de la Garde Impériale

Pluk vznikl na základě dekretu z 19. září 1806 jako Pluk fyzilírů Císařské gardy (Régiment de Fusiliers de la Garde Impériale), administrativně podléhající sboru pěších myslivců. Byl postaven z vybraných vojáků departementálních rot a odvedenců (určených pro službu v kyrysnických a dělostřeleckých plucích). Důstojníci a poddůstojníci pocházeli z 2. batalionů obou velitských pluků.

15. prosince 1806 byl dekretem dosavadní velitský pluk označen jako 2. fyzilírský. Stávající fyzilírský pluk dostal číslo 1 (1er Régiment de Fusiliers de la Garde Impériale) a byl převeden do granátnického sboru (2. pluk podléhal myslivcům).

16. ledna 1809 dostává 1. pluk oficiálně (a dříve běžně užívané) označení Régiment de Fusiliers-grenadiers de la Garde Impériale. Pluk byl zrušen na základě královských ordonancí z 12. a 21. května 1814, k 1. červenci vznikl na základě bývalých 1. a 2. pěšího granátnického a fyzilírského-granátnického pluku bývalé Císařské gardy Corps Royal de Grandiers de France.

Velitelé 1806-1814

Pluk podléhal od 19. září do 15. prosince 1806 sboru pěších myslivců, jehož velitelem byl colonel commandant Jérôme Soulès, brigádní generál. Následně byl pluk převeden do sboru pěších granátníků a až do roku 1814 tedy podléhal jeho velícím plukovníkům – viz historie (1.) pěšího granátnického pluku.

– výkonými veliteli pluku byli:

Jean-Parfait Friederichs (1773-1813), major (velitů-granátníků a posléze fyzilírského pluku) 1. května 1806, colonel-major 1. ledna 1807, colonel 1. června 1809 – 2. července 1809.

– voják pluku Monsieur 1789-1791, dobrovolník z roku 1791. Zvolen kapitánem 22. července 1792. Armée du Nord, Armée de l’Ouest (1793). Velitlem 14. batalionu de la formation d’Orléans (1793-1796). Velitelem batalionu 17. řadové půlbrigády, poté 49. (1800). Velitel batalionu 36. řadového pluku (1803), Armée des Côtes d’Océan (1803-1805). Velitel batalionu pěších granátníků (1805-1806). Tažení Velké Armády 1805-1809. 2. července 1809 jmenován brigádním generálem. Další služba v Boulogne a Německu. Tažení 1812-1813. Amputace levé nohy po zranění od Möckern (18. října 1813), zemřel v Lipsku 20. října. Komandant Čestné legie (5. června 1809), baron císařství (2. února 1809).

Pierre Bodelin (1764-1828), major-colonel 9. července 1809 – 13. dubna 1813.

– voják pluku Beaujolais (1782), armée du Nord (1792-1794), důstojníkem od 7. června 1794. armée de Sambre-et-Meuse, Armée d’Italie (1794-1798). Egyptské tažení. Šéfem batalionu od 12. května 1801. Tažení Velké Armády 1805-1807, šéfem batalionu pěších gardových granátníků (28. října 1806). Tažení ve Španělsku 1810-1812 a v Rusku. Brigádním generálem jmenován 13. dubna 1813. Důstojník Čestné legie (16. listopadu 1808), rytíř císařství (20. srpna 1808), baron císařství (11. června 1811). Řád Sv. Ludvíka (11. října 1814).

Jean-François Flamand (1766-1838), colonel-major 13. dubna 1813 – 14. září 1813.

– voják pluku Gardes-Françaises (1785-1789), seržant pařížských národních gardistů (1789-1792), grenadier-gendarme při Národním zastoupení (viz historie pluku pěších granátníků). Armée des Côtes (1793-1794), důstojníkem od 10. prosince 1799. Služba u pěších gardových granátníků (1800-1809), šéfem batalionu 1. pluku (20. října 1806) a 1. tirajérského-granátnického pluku (11. dubna 1809). Colonel-major 2. tirajérského-granátnického pluku (29. května 1809). Španělské tažení (1810-1812), tažení 1812. Brigádním generálem 14. září 1813. Tažení 1814, velitel departementu Deux-Sèvres (26. března 1815). Rytíř Železné koruny (prosinec 1813), baron císařství (23. října 1811).

Pierre Leglisse (1771-1838), major 14. září 1813 – 12. května 1814.

– dobrovolník z roku 1792, kapitán dělotřelecké roty svého batalionu (leden 1793), armée des Pyrénées occidentales (1793-1795). Ve vyslužbě 1796-1799, znovu povolán, armée des Basses-Pyrénées (1799), armée de l’Ouest (1799), kapitán 26. lehké půlbrigády, druhé italské tažení. Armée des Côtes d’Océan, zraněn u Slavkova. Kapitánem gardových pěších granátníků (1. května 1806), kapitán 1. pluku tirajérů-granátníků (1809). Tažení 1809, Španělsko (1809-1811). Šéf batalionu 5. tirajérského pluku (24. června 1811), ruské tažení. Po návratu přeložen do pluku fyzilírů-granátníků. Maréchal de camp 31. prosince 1814. V průběhu Sta dní organizoval národní gardu v rámci 5. vojenské divize. Rytíř (14. června 1804), důstojník (5. června 1809) a komandant (25. února 1814) Čestné legie, rytíř císařství (22. listopadu 1811), řád Sv. Ludvíka (25. července 1814).

Tažení a bitvy 1806-1814

1807: Heilsberg
1809: Essling
1812: Krasnoe, Beresina, Wilna, Kowno
1813: Neumarck, Dresde, Leipzig
1814: Bar-sur-Aube, la Rothiere, Montmirail, Lisy, Meaux, Frere-Champenoise, Paris