Poddůstojníci a mužstvo roty
A,B – Stejnokroje a doplňky poddůstojníků a mužstva řadové služby
A1,B1 Čáka granátníků (1.batalion)
Čáka byla granátníkům zavedena na jaře 1805. Údaje o jejích rozměrech a způsobu zhotovení najde zájemce ve výše zmíněném článku. Rozlišovacím znakem granátníků byl jednoplamený granát pod kokardou a hlavně tzv. „sultán“ – ozdoba z koňských žíní na drátěné kostře vysoká 48,4 cm, nahoře obloukovitě zakončená. Za pochodu ji granátník uchovával ve zvláštním obalu, který přivazoval k pochvě tesáku, nebo zespodu k torně.
A2 Čáka fysilírů, B2 Čáka mušketýrů (2.batalion)
Fysilírské a mušketýrské čáky byly – co se zdobení týče – naprosto shodného provedení. Místo „sultánu“ označovala příslušnost k pluku a batalionu, krom pomponu („repejku“) nad kokardou, tzv. štětka („kisť “), která byla vetknuta do stejné tuleje, do které granátníci zasunovali svou ozdobu. Na obrázku tyto dvě ozdoby (pompon i štětka) splývají v jedno – podrobnosti v článku.
A3 Poddůstojnická granátnická čáka, A4 Poddůstojnická fysilírská (mušketýrská) čáka
Čáky poddůstojníků se od stejné součástky řadového mužstva odlišovaly pouze několika detaily: u obou druhů řadové pěchoty byl pompon poddůstojnické čáky čtvrcený poli bílé a oranžové barvy (to bylo ostatně označení všech poddůstojníků ruské armády), u granátnických poddůstojníků byl jejich „sultán“ v poslední čtvrtině bílý s podélným oranžovým pruhem. Horní okraj dýnka všech poddůstojnických čák byl lemován žlutou stuhou.
A5, B5 Stejnokroj mužstva
Zaveden v roce 1802, nahradil původní pavlovský stejnokroj, střižený podle pruského vzoru. Skládal se z kabátce frakového střihu a bílých kalhot (v zimních měsících soukenných, letní kalhoty z vlámského plátna). Na nohy obouval voják polovysoké měkké holinky z matně černé kůže. Ke stejnokroji dále náležely A7, A8, A9/A10 (dle hodnosti) – totéž v provedení B, C3, C4/C5.
A6, B6 Kabátec poddůstojníků
Příslušnost k inspekci a k pluku symbolizovaly na kabátcích mužstva a poddůstojníků barvy límce, manžet a nárameníku. Zatímco límec a manžety byly v „barvě inspekce“, nárameník svou barvou určoval tzv. „staršinstvo“ – pořadí pluku v inspekci (maximálně 10 barev v jedné inspekci). Na límcích a manžetách poddůstojnických kabátců byla – jako označení jejich poddůstojnické hodnosti (nikoliv ovšem jejího stupně) – našita 1,5 cm široká žlutá stuha. Na límci byla v popisovaném období lemována přední a spodní hrana (ke změně došlo až po roce 1807), na manžetě její horní hrana a delší strana manžetové klopy. Pouze horní hranu manžety měli touto stuhou lemovánu svobodníci (jefrejtori) – ti ovšem nebyli poddůstojníky! Manžety poddůstojnických kabátců byly skutečně rozpínací – v původním návrhu tak vypadaly i manžety mužstva, ale z úsporných důvodů se od toho upustilo. Poddůstojníkům zůstyly kvůli nošení rukavic s manžetou. K tomuto kabátci patří C1 (u mušketýrských a fysilírských rot), C2, C3, C4/5 (u granátnických rot).
A7, B7 Táborová čapka
Jediná součástka, která v nezměněné podobě přešla z pavlovského období. Vzhledově velmi podobná té, kterou používala armáda francouzská – na rozdíl od ní se ale v ruské armádě nosil „pytel“ kolpaku se střapcem volně splývající po pravé straně hlavy. Okolek čapky nesl barvu inspekce, pruhy lemující švy kolpaku byly v barvě nárameníků pluku. Střapec svou barevnou kombinací určoval příslušnost k rotě (shodně se střapci zápěstního řemenu C3). Čapku bylo dovoleno nosit v prostorech ubytování a při práci – ve službě a v boji byla zakázána.
A8, B8 Plášť mužstva
Nahradil při zavedení nového stejnokroje původní pavlovský plášť. Límec byl – střihem i barvou – shodný s límcem kabátce, vysoké kulaté manžety byly v barvě použitého materiálu. Pláště se zhotovovaly ze sukna několika barev – doloženy jsou černá, zelená (stejnokrojová) a hnědošedá (domácky tkané sukno). Bylo stanoveno, že pláště v jednom pluku musí mít jednotnou barvu. Nárameníky byly, stejně jako na kabátci, v plukovní barvě. Měl-li voják tento plášť oblečen, přepásával ho veškerou nesenou výstrojí a výzbrojí. V letním období ho nosil buď ve „skatce“ přes rameno (chránil si tak v boji hruď a břicho), nebo složený na víku torny (to byla v roce 1805 novinka, do té doby se pláště ukládaly do rotních povozů).
A9, B9 Nábojová brašna poddůstojníka
Poddůstojníci, u kterých se v taktických zásadách ruské pěchoty nepočítalo s tím, že se aktivně zapojí do palby své roty, nosili poloviční zásobu střeliva v brašně na břiše, která se v ruské terminologii nazývá „podsumok“. Brašny granátnických poddůstojníků nesly v rozích mosazné granáty, brašny fysilírských poddůstojníků pouze panovnický znak. Zdůvodnění toho, proč jsou zde i podsumky mušketýrských poddůstojníků, najde čtenář v avizovaném podrobném článku.
A10, B10 Nábojová brašna mužstva
Řadový voják nosil zásobu 60 nábojů (přesněji 59 nábojů, protože jeden byl trvale nabit) v nábojové brašně, která byla shodná v pěchotě snad všech evropských států. Pod masivním víkem z tvrdé kůže byly v brašně uloženy dřevěné boxy s hnízdy pro příslušný počet nábojů. V malé kapse na přední straně brašny nosil voják náhradní kameny a další drobné součásti ke zbrani. Brašnu nosil na 9,3 cm širokém řemeni – nebyla k němu přišita, ale přivázána tenkým řemínkem. Zdobení víka je totožné s poddůstojnickým podsumkem.
C – Výzbroj a výstroj
C1 Halapartna poddůstojníka mušketýrských rot
Tento poddůstojnický symbol také přetrval z pavlovské doby. Oficiálně byl v používání až do roku 1807 a určitě byl s poddůstojníkem na slavkovském bojišti. Otázkou zůstává – kde. Nejspíš ve vozech, v sestavě byl archaický a překážel. Je možno se oprávněně domnívat, že poddůstojníci mušketýrů byli vyzbrojeni některým ze vzorů pěchotní pušky (proto ten mušketýrský „podsumok“ na plaketě).
C2 Poddůstojnická hůl
Symbol poddůstojnické hodnosti a pravomoci. Poddůstojník ji nosil (na rozdíl od důstojníků) ve službě. Hůl z révového dřeva, s kostěnou rukojetí, koženým poutkem a mosazí okovaným koncem. Délka se stanovovala podle postavy – držel-li ji poddůstojník za rukojeť ve volně spuštěné ruce kolmo dolů, musel se konec hůlky dotýkat špičky jeho boty. Za pochodu nosil hůlku poutkem zavěšenou na druhém knoflíku stejnokroje a konec hůlky byl pověšen na koženém poutku zavěšeném na levém knoflíku v pase kabátce.
C3 Opasek se závěsníky, zápěstní řemeny
Opasek z bělené losí kůže, široký 4,95 cm, zapínaný na obdélníkovou železnou přezku s jedním trnem. Při zapnutí se v poloze upevňoval pomocí poutka našitého na vnitřní straně řemenu (na pravé straně), které se připjalo k lichému (sedmému) knoflíku našitému poněkud níže na pravé straně zapínání. Závěsník pěchotního tesáku byl shodného provedení s důstojnickým (viz plaketa 01), závěsník pro tulejový bodák byl našit zhruba v polovině vzdálenosti mezi řemeny závěsníku tesáku.
C4 Puška 1763, C5 Puška 1798
Dva ze vzorů pěchotních pušek, používaných v popisovaném období ruskou pěchotou. K oběma puškám existovaly i poddůstojnické verze. Jejich podrobnější popis s rozměry najde čtenář v příslušné rubrice.