Myslivecká pěchota
A – Vyšší a nižší důstojníci
A1 Stejnokroj vyššího důstojníka (návlekové kalhoty)
Stejnokroje myslivecké pěchoty, zavedené reformou 1802, se od stejnokroje řadové pěchoty lišily pouze několika detaily a hlavně barvou. Myslivci nosili kabátce a kalhoty světlezelené barvy (shodné s barvou dragounských stejnokrojů). Myslivečtí důstojníci nenosili náhrudní důstojnické znaky a jejich hodnost se tak nedala pohledem rozpoznat. Vyobrazena je uniforma štábního důstojníka, který – sloužil-li v sedle – chránil stejnokrojové kalhoty návlekovými, stejného vzoru a provedení, jako u řadové pěchoty (viz plaketa 01). Generál – majitel mysliveckého pluku – nosil plukovní stejnokroj, jeho klobouk byl zdoben po obvodu bílým peřím. Veškeré řemení bylo černé barvy. Ke stejnokroji dále náleží C1, C2, C3.
A2 Stejnokroj nižšího důstojníka
Vyobrazen je služební stejnokroj důstojníka myslivecké pěchoty s kloboukem. Důstojníci myslivců zřejmě nepodlehli tak rychle módě pěchotních čák a zachovali si ještě v popisovaném období dvourohý klobouk s vysokými poli. Péřová ozdoba klobouku byla v tomto případě zhotovena z kohoutího peří zelené barvy. Kabátec stejnokroje odpovídal již popsanému pěchotnímu vzoru, s jedinou výjimkou. Myslivecké stejnokroje neměly nárameníky – příslušnost pluku k inspekci označovala barva límce a manžet.
Stejnokrojové kalhoty byly v barvě kabátce – původně používané úzké „šakširy“ uherského střihu byly zrušeny ještě v roce 1801. Espontony byly mysliveckým důstojníkům zrušeny už v roce 1801, ke stejnokroji náleží C1.
A3 Stejnokroj adjutanta
Stejnokroj adjutanta (pobočníka) je zobrazen v podobě pro službu pěšky. Krom náramenní šňůry (odznak pobočníka) se v ničem neliší od stejnokroje ostatních důstojníků pluku. Ke všem vyobrazeným stejnokrojům náleží samozřejmě rukavice bez manžety, důstojnická šerpa a opasek s kordem pěchotního vzoru C1. Sloužil-li pobočník v sedle, náležely ke stejnokroji návlekové kalhoty a dále součásti C2, C3.
B – Neřadoví důstojníci (vojenští úředníci v důstojnické hodnosti)
Stejně jako u řadových pěších pluků sloužili v týlové části mysliveckého pluku v několika funkcích vojenští úředníci, postavení na roveň nižším důstojníkům. Šlo o lékaře, auditora, plukovního ubytovatele (podrobnosti najde čtenář v tabulkových počtech pluku).
B1 – Stejnokroj plukovního lékaře
Stejnokroje lékařů mysliveckých pluků vycházely střihem z plukovního stejnokroje. Neřadoví důstojníci neměli nárok na šerpu, jejich jediným odznakem byl kord v závěsníku opasku C1a rukavice z bílého semiše bez manžet. Stejnokroj lékaře navíc nenesl ani označení příslušnosti k pluku – manžety a límec jeho kabátce byly v barvě stejnokrojového sukna. Celý komplet doplňoval klobouk zavedeného vzoru (je zde nakreslen s péřovou ozdobou, ale neřadoví důstojníci zpravidla nosili jeho „civilnější“ verzi – bez kohoutího peří).
B2, B3 – Kabátce neřadových důstojníků
Z obou obrázků je patrný rozdíl mezi výše popsaným kabátcem lékařů a kabátcem ostatních vojenských úředníků pluku – ubytovatelů. Ti měli na manžetách a límcích inspekční barvu (v případě myslivců to vlastně byla také barva plukovní) a jejich ven převrácené šosy byly pošity červeným suknem, jako u řadové pěchoty. Ani oni nenosili šerpu a náhrudní znak, rukavice a (mimo službu) důstojnická hůlka naopak byly povinnými součástmi stejnokroje. Celek doplňoval opasek s kordem C1, plukovnímu ubytovateli, který sloužil také v sedle, náležely součásti C2, C3.
C – Výzbroj a výstroj důstojníků řadové i neřadové služby
C1 – Opasek, závěsník kordu a kord pěchotního vzoru 1798
Důstojnický opasek se prakticky nelišil od stejné součástky pro důstojníky řadové pěchoty. Jediným rozdílem byla černá barva kůže. Zapínání na obdélníkovou mosaznou přezku s jedním trnem, rozpětí obou řemenů závěsníku bylo dáno tělesnými rozměry nositele. Kord byl zasunut do pochvy z kůže černé barvy , s mosazným kováním.
C2 – Sedlová výstroj důstojníka mysliveckého pluku
Důstojníci myslivců, kteří sloužili také v sedle (všichni důstojníci od hodnosti majora výše a pobočníci všech stupňů), měli sedlovou výstroj zavedenou v roce 1802. Dragounské sedlo „německého typu“, pokrývku v barvě stejnokroje (viz obrázek), dva pistolové holstry s pokrývkami. Pokrývka nenesla žádné ozdoby (ani panovnický monogram!). Protože důstojníci myslivců sloužili v sedle pouze při přesunech, nebyla jejich sedlová výstroj uzpůsobena k převozu osobních věcí (krom adjutantů).
C3 – Sedlová pistole (dragounský vzor 1763)
Jeden z tehdy používaných vzorů pistole určených jako sedlové pro důstojníky veškeré pěchoty. Tyto pistole byly vyráběny jako párové (pro pravou a levou ruku) a uloženy byly v sedlových holstrech zakrytých ozdobnými přikrývkami – viz C2. Pouzdra pro nošení pistolí při službě pěšky nebyla v ruské pěchotě zavedena.
C4 – Důstojnický plášť
Ve stejné době jako stejnokroj byl pro důstojníky zaveden plášť, odlišný od stejné součástky mužstva. Stojatý límec byl shodného střihu a provedení jako na kabátci, důstojnický plášť nesl ještě dlouhý splývavý límec – pelerínu. Vysoké kulaté manžety byly ze sukna stejné barvy s pláštěm. Ve službě se nosila šerpa a opasek se zbraní vně pláště, mimo službu bylo povoleno jejich nošení pod pláštěm – ten se v tom případě nepřepásával. V poli nosili nižší důstojníci plášť často stejně jako mužstvo – ve „skatce“ (srolovaný, obě poloviny sepnuté řemínkem, přes levé rameno).
D – Poddůstojníci a mužstvo mysliveckých rot
Pod položkami D1 – D5 jsou vyobrazeny stejnokroje a jejich části, náležející poddůstojníkům a mužstvu mysliveckých pluků. Vzhled stejnokroje byl popsán vlastně již v části A, za zmínku v tomto stručném přehledu stojí pouze čáka-cylindr D3, kterou myslivci obdrželi v průběhu let 1802 – 1803 namísto původních klobouků. Její popis bude uveden v článku o stejnokrojích. V polovině roku 1805 sice byla myslivcům zavedena čáka pěchotního vzoru, je ale více než pravděpodobné, že tažení 1805 většina armádních mysliveckých pluků absolvovala ještě v cylindrických čapkách (gardoví myslivci měli čáky pěchoty). Na kabátcích mužstva také chyběly nárameníky, jediným označením příslušnosti k pluku byla barva límce a manžet. Poddůstojnické označení bylo shodné s řadovou pěchotou jak v provedení, tak v umístnění. Dřevcové zbraně (halapartny) myslivečtí poddůstojníci ve výzbroji neměli ani za Pavla I. Zůstala jim ovšem poddůstojnická hůlka E4 (viz podd. pěchoty).
E – Výzbroj a výstroj poddůstojníků a mužstva
E1 – Plášť
Nahradil při zavedení nového stejnokroje původní pavlovský plášť. Límec byl – střihem i barvou – shodný s límcem kabátce, vysoké kulaté manžety byly v barvě použitého materiálu. Pláště se zhotovovaly ze sukna několika barev – doloženy jsou černá, zelená (stejnokrojová) a hnědošedá (domácky tkané sukno). Bylo stanoveno, že pláště v jednom pluku musí mít jednotnou barvu. Měl-li voják tento plášť oblečen, přepásával ho veškerou nesenou výstrojí a výzbrojí. V letním období ho nosil buď ve „skatce“ přes rameno (chránil si tak v boji hruď a břicho), nebo složený na víku torny (to byla v roce 1805 novinka, do té doby se pláště ukládaly do rotních povozů). U myslivců platila i po roce 1805 druhá varianta – při jejich činnosti by je plášť na torně zbytečně zatěžoval.
E2, E3 – Puška a štucer mysliveckých pluků
Podrobné popisy těchto zbraní najde čtenář v příslušné rubrice. Zde si dovolím poněkud opravit jednu opakující se polopravdu: ne všichni myslivci byli vyzbrojeni štucerem – tedy puškou s drážkovanou hlavní a tedy daleko přesnější než pěchotní pušky. Tuto zbraň měli u pluku všichni poddůstojníci rot a z každé roty 12 nejlepších střelců (tzv. „zastrelčikov“). Ostatní mužstvo rot bylo vyzbrojeno běžnými pěchotními puškami.
E4 – viz D, E5,E6 – Opasky se závěsníky
Krom černé barvy (ta byla ostatně stanovena pro veškeré řemení myslivecké uniformy) měly jejich opasky jednu zvláštnost. Zapínaly se tak, že jejich přezka (provedení opasku bylo totožné s řadovou pěchotou) ležela – při zapnutém opasku – na levém boku. Levý řemen závěsníku se nacházel těsně u přezky – závěsníky byly zhotoveny podle stejných zásad, jako u řadové pěchoty. Na obrázku E5 je jedna zajímavost – při chronickém nedostatku štucerů byli někteří poddůstojníci rot vyzbrojeni pěchotní puškou. Vedle závěsníku kordíku se tak na jejich opasku objevil i závěsník tulejového bodáku. Po roce 1806 se tato „obojživelnost“ vytrácí.
E7 – Torna
Charakteristická (pro toto období) válcová torna patřila i do výstroje myslivců. Řadoví myslivci ji nosili přes pravé rameno, poddůstojníci opačně.
Řemen torny měl opět černou barvu.
E8 – Nábojová brašna
Důvodem toho, proč se myslivecké opasky zapínaly na levé straně byla nábojová brašna. Myslivci ji nosili (zde bez výjimky – včetně poddůstojníků) navlečenou na opasku. Byla značně dlouhá – začínala na břiše a podél pravého boku končila v kříži (na obrázku je z prostorových důvodů nakreslena menší!). Její víko se zapínalo na tři kožené knoflíky.
F – Bubeníci a hudebníci
F1 – F4 Stejnokroje bubeníků a hudebníků
Také zde se odvolám na popis stejnokrojů bubeníků a hudebníků řadové pěchoty (tab.03). Rozlišovací prvky na kabátcích mysliveckých bubeníků všech stupňů a hráčů plukovní hudby jsou totiž naprosto totožné co do provedení i rozmístnění. Pozoruhodné je, že myslivecké pluky neměly v popisované době hornisty – tedy to, co je do té doby (a později opět) charakterizovalo. Tím mám na mysli řadové hornisty – v plukovním orchestru pochopitelně zastoupeni byli. V gardovém mysliveckém batalionu dva plukovní hornisté byli.
G – Neřadoví poddůstojníci a příslušníci mužstva
G1 – G4 Stejnokroje neřadových příslušníků pluku
Stejnokroje neřadových příslušníků pluku jsou kombinací (u řadové pěchoty popsaného) stejnokroje určeného pro tuto kategorii a myslivecké uniformy, ze které kabátce neřadového stavu převzaly barvu sukna. Kalhoty zůstaly neřadovým poddůstojníkům a vojákům původní – šedé. Na jejich hlavách se nejprve objevovaly předpisové klobouky, později je nahradila čáka pro neřadové mužstvo. Plukovní řemeslníci nosili i pro ně určené součástky (zástěry, apod.). Poddůstojnické označení bylo shodné s řadovými poddůstojníky, jejich stejnokroj doplňovaly rukavice s manžetou a poddůstojnická hůlka a dále – podle hodnosti také H1, H2. H1 byl poboční zbraní neřadového poddůstojníka.
G5 – Ubytovatelský praporek
Ani u mysliveckých rot nechyběl praporek rotního ubytovatele – byl to vlastně jediný prapor, který se u myslivců vyskytoval. Velikost i forma korespondovaly s už popsaným praporkem řadové pěchoty, barva jeho plátna však byla zelená.