Řadová pěchota (bubeníci, hudebníci a neřadoví příslušníci pluku)
A, B – Stejnokroje bubeníků a hudebníků granátnického a mušketýrského pluku
Čáky bubeníků a hudebníků
Všichni hudebníci pluků (bez rozdílu) nosili čáky zavedeného vzoru. Jediným rozlišením byly u granátnických pluků červené „sultány“ řadových hudebníků a červené poddůstojnické „sultány“ plukovního bubeníka, poddůstojníka hudby a batalionních hudebníků. U mušketýrských pluků nesly čáky rozlišovací znaky shodné s ostatním mužstvem – jedinou výjimkou byly červené vrchní štětky řadových hudebníků plukovní hudby. Poddůstojnické označení čák bylo totožné s označením ostatních poddůstojníků. A1 – A4, B1 – B6.
Stejnokroje bubeníků a hudebníků
Všichni hudebníci nosili stejnokroj svého pluku. Rotní bubeníci a flétnisté granátnických rot nosili jako znak své funkce pruhy bílé stuhy na rukávech a charakteristická „vlaštovčí hnízda“ na rameni. Stejně byli označeni i řadoví hudebníci plukovní hudby. U některých pluků prameny uvádí, že tyto pruhy byly ve středu doplněny proužkem plukovní barvy. Batalionní bubeníci a plukovní bubeník byli – stejně jako poddůstojník plukovní hudby – poddůstojníky. Jejich stejnokroje nesly veškeré atributy poddůstojnické hodnosti. Od rotních bubeníků a řadových hudebníků se lišily jejich kabátce tím, že pruhy na rukávech byly spojeny podélným bílým lemem obou švů, bílou stuhou byly lemovány i zádové švy. Všichni hudebníci měli knoflíkové dírky obšity bílým lemem. A5, A5b, A6, B7, B8. Nedílnou součástí jejich stejnokroje byla pochopitelně i táborová čapka C7, opasek se závěsníkem pro pěchotní tesák C9 a u poddůstojníků také hůlka C8.
C1 – C4 Hudební nástroje a jejich doplňky
Vyobrazené hudební nástroje není určitě nutno popisovat. Čtenář si z nich může udělat obrázek o nástrojovém obsazení plukovní hudby – nástroje byly zdvojené. Bylo ovšem spíše pravidlem než výjimkou, že předpisové počty hudebníků byly překračovány. U dvou položek se zastavím C1 – pěchotní buben. Mosazný korpus byl někdy zdoben, jindy bez výzdoby. Upínací obruče byly podle předpisu zdobeny trojúhelníky bílé/plukovní barvy – hroty barevných trojúhelníků vždy směřovaly ke kůži. Bubny některých granátnických pluků však měly celé obruče v plukovní barvě. C2 – pouzdro na flétnu. U některých pluků přežívala stará mosazná pouzdra pavlovské éry, některé pluky měly již tato pouzdra zhotovena z bílé kůže. Flétnista nosil pouzdro přes levé rameno – opačně než bubeníci.
D – Neřadoví poddůstojníci a příslušníci mužstva
Neřadoví příslušníci pluku sloužili v týlové části pluku, tvořili osazenstvo plukovních dílen, vozatajstva pluku a několik jich působilo u řadových rot. Podrobnější popis si nechám na samostatnou část, zde bude pouze stručně popsán jejich stejnokroj.
Stejnokroj neřadových příslušníků mužstva
Byl starší, než stejnokroj řadového mužstva. Jeho vzor byl zaveden již na konci roku 1801 a v podstatě kopíroval stejnokroj, který pro tuto kategorii zavedl Pavel I. Jednořadý kabátec s dlouhými šosy nesl barevné rozlišení shodné se stejnokrojem řadového mužstva. Doplněn byl šedými kalhotami a polovysokými botami pěchotního vzoru. Poddůstojníci nosili stejné označení na límci a manžetách, jejich stejnokroj doplňovaly rukavice a hůlka.
Neřadoví poddůstojníci pluku byli vyzbrojeni pěchotním tesákem, nosili ho na opasku pěchotního vzoru. D3 – 4, D6 – 7.
Čáky neřadových příslušníků mužstva
Čáka navržená původně k tomuto stejnokroji byla vlastně vzorem pro čáku 1803. Měla zvláštní vzhled – její dýnko vypadalo jako prošívané. V popisované době však neřadové mužstvo a poddůstojníci nosili čáky pěchotního vzoru se stejnými rozlišovacími prvky a zdobením (včetně poddůstojníků).
Poddůstojnický klobouk
Ke stejnokroji některých neřadových poddůstojníků patřil klobouk, náležející původně mušketýrským plukům. V popisované době jej ještě mohli nosit nadvozní a vrchní ošetřovatelé lazaretu. Je tedy, pro úplnost, uveden i zde.
D8, D9 – Rotní ubytovatelský praporek
Pozůstatek řadové taktiky kateřinské doby. Původně furýrský praporek označoval pravé křídlo každé roty v sestavě – dával tak velícímu důstojníkovi přehled o tom, kde jsou hranice jednotlivých rot. V roce 1805 už ale dávno sloužil jinému účelu – byl jednak odznakem rotního ubytovatele, v polním táboře pak určoval hranice ubytovacích prostorů jednotlivých rot. V řadové pěchotě mělo jeho plátno jednotný vzhled, litery v horní řadě označovaly pluk, římská číslice v dolní značila číslo roty. Jeho skutečná velikost byla 53 x 53 cm.