Stanislav Bajer

    Narodil se 3.5.1925 v Sivicích v domě č.67 v rodině továrního dělníka. V rodných Sivicích prožil celý život. Poté,co dokončil měšťanskou školu v sousedních Pozořicích , studoval na Obchodní akademii v Brně.  Zaměstnán byl v Průmyslových  stavbách v Brně jako ekonom.
   Jeho celoživotními koníčky byly archeologie a historie.  Znalosti o rodných Sivicích i ostatních obcích si nenechával pro sebe. Pořádal na toto téma přednášky , které byly hojně navštěvovány.  Publikoval v různých moravských denících. V jeho známém článku „Sivická jablka pro krále“se zmiňuje o počátku vlády Marie Terezie a o dopadu pobytu vojsk, střežících silnici Brno – Olomouc, na obce, sousedící se  Sivicemi. Občané Sivic, Tvarožné a dalších obcí jej znali z jeho pochůzek po polích na sever od historického návrší Santon směrem k jižním výběžkům Moravského krasu u obce Mokrá. V těchto lokalitách nacházel paleolitické nástroje jako čepele, drásadla, rydla a další. Z těchto předmětů měl rozsáhlou sbírku. Byl považován za významného archeologa amatéra.
    Ve volném čase vysedával v Oblastním archívu v Brně i v jiných okresních městech. Trpělivou badatelskou prací sestavoval pro svoje přátele rodokmeny. Jeho práce „Mlynáři Schelleové“ a „Rod Papoušků z Medlic“ obsahují historii rodů od třicetileté války až do konce 20.století. Popisuje v nich, jak se rody vyvíjely, jak   předkové  těchto rodů snášeli útrapy válek , epidemie, živelné pohromy a bezmezná příkoří, vyplývající z poddanství a robot. Měl rozpracováno ještě mnoho dalších rodokmenů, které bohužel nedokončil.
    Největší zájem měl o bitvu u Slavkova,  jejíž dějiště bylo v bezprostřední blízkosti  rodné obce.  Od roku 1971 organizoval s Václavem Dvořáčkem, amatérským výtvarníkem z Blažovic a s jiříkovickým kronikářem Václavem Štěpánkem tak zvané „Jiříkovické ohně“. Ty byly každoročně zapalovány v předvečer bitvy jako pietní vzpomínka na vypálení Jiříkovic v roce 1805. 
     V roce 1989 měli organizátoři výročí bitvy zájem vylepšit program pro zúčastněné jednotky.  Sešlo z  nápadu, pochodovat k tehdy schátralé Staré pozořické poště.  Obstála verze, zavést vojáky na okraj Sivic k historickému kříži. Ten stojí na místě , kde je podle ústní tradice  pochován francouzský plukovník Jean Baptiste Gérard.  Zde ke shromážděným historickým jednotkám i k občanům ze Sivic a okolí zasvěceně  promluvil Stanislav Bajer.
    Stanislav Bajer se podílel i na návštěvách „poutníka míru“ Norberta Brassinna, hostinského z belgického Waterloo.  Svědčí o tom vzpomínky pamětníků, dochované fotografie  i zápis v sivické kronice. Přispěl svými statistickými údaji i Dušanu Uhlířovi do známé knihy Slunce nad Slavkovem.
    Stanislav Bajer mě osobně vyprávěl vzpomínku na návštěvu redaktorů renomovaného časopisu National Geographic. Chtěli po něm jako znalci matrik potvrdit,že francouzská jména se v matrikách obcí a měst na Moravě vyskytují až od bitvy v roce 1805. To jim Stanislav Bajer vyvrátil, protože tato jména se na Moravě díky válkám, obchodu, politické i náboženské emigraci vyskytují už odedávna.
     186.výročí bitvy u Slavkova a rekonstrukce bitvy 30.listopadu  na poli pod Santonem se Stanislav Bajer už   nedožil. Zemřel 13.října 1991 dopoledne na chirurgii ivančické nemocnice. 66 let věku pro tak činorodého člověka není mnoho. Jeho památku nám připomíná pomník v dolní části pozořického hřbitova.
     Snad se alespoň někdy dočká pamětní desky na svém rodném domě v Sivicích.
           
Dle vzpomínek pana Miloslava Krčka z Tvarožné sepsal František Kopecký.