O víkendu 16.-17.srpna proběhla již tradiční akce, jejíž záminkou je výročí narození císaře Napoleona I. a jejímž účelem, alespoň pro mě, je jednak individuální výcvik, jednak možnost secvičení různých jednotek.Naše účast byla bohužel slabší než obvykle-svoji daň si, jako již tradičně, vybraly dovolené, a možná také letošní relativní přetlak jiných akcí z různých období v čase prázdnin.
Vyrazili jsme, jak je u nás pracujících běžné, až navečer-druhým důvodem pozdního odjezdu byla snaha minout největší zácpy na dálnici, způsobené brněnskou Velkou cenou.To se skutečně podařilo a před půlnocí jsem vjížděl do Slavkova, kde se v zámecké zahradě jako obvykle akce konala.Nehledě na pozdní hodinu stále bez problémů fungovala registrace, takže bylo otázkou okamžiku zjistit změny v programu, nafasovat stravenky a obdržet místo pro stany.
Stany samotné byly poněkud větším oříškem, stavět je za tmy je, mírně řečeno, poněkud problematické, ale podařilo se.Na nádvoří zámku jsme ještě stihli závěr vystoupení kapely Poutníci a po jednom pivku na dobrou noc jsme se odebrali na lože.
Budíček pro mě byl samozřejmě strašný, ale tak je tomu koneckonců vždycky.Jistě ještě hůře na tom byl náš člen, který se svojí Škodou Garde dorazil až v půl čtvrté.Následoval ranní nástup a poté snídaně.Ke stravě jen tolik, že jí bylo dost, byla výborná a výdej běžel jako na drátkách-to jsou skutečnosti, které možná nejsou pro čtenáře příliš zajímavé a měly by být samozřejmé, ovšem už jen to, že se zde o nich zmiňuji dává tušit, že takováto úroveň zajištění bohužel není pravidlem.Navíc ke stravě mohl každý nafasovat PET láhve s vodou podle libosti, což bylo vzhledem k horkým dnům velmi prozíravé.
Dopolední program sestával ze slavnostního pochodu a posléze z nácviku odpolední bitvy přímo na místě, tedy na slavkovském náměstí.Cvičení bylo fajn, zastávám názor, že tréninku není nikdy dost, jen bych asi příště doporučoval volné pole.Je mi jasné, že snahou bylo nacvičit manévry přímo na místě, ale při zakopávání o lavičky, bicykly a chodce lze přesnost manévru dodržet jen ztěží, a navíc, jak při bitvě samotné ukázalo zaplněné náměstí, prostor na nějaké velké manévrování nakonec stejně nebyl.
Po dvou hodinách cvičení přišel oběd-musím říci,že oceňuji velmi povedenou skladbu dne, kdy měly jednotky vždy po nějaké akci minimálně hodinu či dvě na to, aby se daly dohromady, nechaly si uschnout propocené uniformy a trochu relaxovaly.Před samotnou bitvou proběhla ještě rekognoskace terénu, zpestřená drobnou bojovou hrou se zběhy, snažícími se zajmout vrchního velitele jednotek.Jako všechny bojůvky tohoto druhu i tato skončila totálním zmatkem, umocněným tím, že rebelové tajně přetáhli na svou stranu větší množství původně loajálních jednotek, francouzští vojáci patrolovali bok po boku se spojeneckými, ovšem ani na jedné straně nebylo jasné, kdo je zrádce a kdo ne-prostě sodoma gomora.
Konečně nadešel čas bitvy, naši vojáci sundali z čák chocholy a nasadili pompony (dovedete si doufám představit, co udělá péřový chochol při blízkém výstřelu z pušky či kanónu).Celá francouzská armáda vyrazila v pochodové koloně na náměstí, kde již byla očekávána spojeneckými rusko-rakouskými vojsky.Nám byla pro začátek přidělena role střelců, tedy to, co bylo původním posláním tirailleurů.Vše fungovalo celkem bez problémů, jenom jedna věc mi dost vadila, a sice davy diváků, kteří zaplňovali celé náměstí a naprosto bezelstně a beze stopy po pudu sebezáchovy se nám opakovaně stavěli před pušky a dokonce i před kanóny.Možná by nebylo od věci, pokud sami lidé nemají dost soudnosti a nedokážou si představit, co takový blízký výstřel, i když slepý, dokáže udělat například s obličejem, celý prostor bojiště (v tomto případě silnici) oddělit od diváků např.všeobecně při těchto příležitostech používaným „mlíkem“, tedy policejní páskou.Vím, nevypadá to nejlépe, ale pohled na to je rozhodně lepší, než pohled na chlapíka nebo dítě s popáleninou hlavy.
Po nějaké chvíli naše jednotka, spolu s gardovými námořníky a řadovými voltigeury zformovala bojovou kolonu a střídala se s ostatními jednotkami v palbě na nepřítele.To ale netrvalo dlouho, jelikož nám do zad vpadla kozácká jízdní jednotka-nácvik karré, kterému jsme se dopoledne věnovali se teď ukázal zcela zbytečným, jelikož jsme měli čas se jenom pořádně leknout.Nezbylo než použít rakouskou taktiku „klumpen“, tedy hloučku, který, i když byl manévrem nepřátelské armády proti jízdě fungoval.Kozáci se stáhli do jedné z bočních uliček a my jsme si vzali na starost její vykrytí.Absolvovali jsme ještě několik jízdních útoků, ale kryti z boků stěnami domů jsme vkleče za bodáky koním vždy nájezd „rozmluvili“, v krajním případě i hlasitým pískotem, který koně evidentně nijak nemilují.Nakonec to vzdali a objeli blok, aby se připojili k vlastní armádě na hlavním směru útoku.
Francouzská armáda začala být pomalu zatlačována z náměstí, opět jsme se střídali s ostatními jednotkami v obranné palbě, abychom nakonec zjistili, že u konce náměstí stojíme před nepřítelem zcela sami.Ve chvíli, kdy jsme se dostali do úzkého „hrdla“ mezi kostelem a opevněním zámku mě zástupce velitele poplácal po zádech a sdělil mi, že teď je to na nás a musíme (v deseti lidech, s poslední fungující puškou) nepřítele udržet alespoň deset minut.
Takové úkoly miluju-zaujali jsme tedy „poslední karré“ ve formě jediné řady mezi dvěma zaparkovanými auty (opět jedna technická poznámka-což takhle značky se zákazem zastavení, páni radní?Nám je to celkem jedno, válka je bestie, ale pokud bychom majiteli plechového oře probodli dveře nebo utrhli zrcátko, asi by se divil).
Nepřítel dopochodoval do těsné blízkosti a před pěší kolonu vyjel kanón, který zaujal pozici deset kroků před námi.Naše další „salva“ ukázala, že poslední funkční puška se právě odporoučela, a nám nezbylo než zkusit fintu a naládovat jen „jako“.To ovšem ruské dělostřelce neodradilo a nabíjeli též (teprve potom jsme zjistili, že jim došel prach a tudíž finta byla oboustranná).V této situaci jsem usoudil, že nezbývá než padnout za vlast a císaře a v naději, že nám dělostřelci nevypálí do obličeje jsme se s napřaženými bodáky vrhli do posledního útoku.Vyběhl jsem na lafetu děla, pak do mě asi narazil vlak a pak jsem se probral s tváří v prachu, špinavý a potlučený, s roztrženými kalhotami, potrhanou podšívkou v saku, s modřinou na stehně a rtem roztrženým od vlastní pušky-prostě to nemělo chybu.Stejně jako já dopadla i větší část naší jednotky, tedy všichni tirailleuři, protože Garda umírá, ale nevzdává se a neutíká.Od Rusů se nám dostalo plného servisu, odtáhli nás ke zdi kostela, sličné děvy nás napojily vodou a zkontrolovaly oděrky a pak bitva odburácela za roh.Trvala ještě další hodinu, ale to se nás, jakožto mrtvol už netýkalo.
Odpoledne jsme si opět užili trochu volna a snažili se dát dohromady před večeří, po níž následoval slavnostní pochod městem za svitu pochodní.Pochod skončil na náměstí, kde se k proběhlým akcím poté vyjádřil ministr Němec (naštěstí stručně) a poté páter Holeček držel projev, v němž rozebíral dopady a následky Napoleonovy éry.Dlužno říci, že projev nebyl vůbec špatný, je znát, že pan Holeček ví, o čem mluví, jen je škoda, že většina diváků ani nepřemýšlí o tom, co slyší a vydrží v klidu maximálně dvě minuty.Následoval ohňostroj, který naopak pozornost diváků upoutal, a nutno dodat, že právem-pár ohňostrojů jsem už viděl a tenhle patřil k těm lepším.
Celý večer zakončila veselice na nádvoří zámku, kam ovšem mnoho vojáků, pravděpodobně z důvodu naprostého vyčerpání, nedorazilo, a empírový bál v zámecké budově, kde to bylo podobné-jednak zde panoval naprostý nedostatek slabších pohlaví (z vojáků si s sebou málokdo slabší pohlaví přivezl a místní děvčata asi nejsou na společenské šaty, natož historické, zvyklá).Potíž byla též v tom, že přístup neměli vojáci v polní ústroji (což je celkem pochopitelné a je to dobrou připomínkou toho, že zabalit si s sebou jedny střevíce a kalhoty navíc se vyplatí).Jak jsem již řekl, volné ženy k tanci se nekonaly, zkontrolovali jsme tedy alespoň důkladně mísy s jednohubkami, chlebíčky, melouny, vínem, koláči a štrůdlem a odebrali se na lože.
Ranní program, pietní akt u hromadných hrobů na Urbánku se bohužel obešel již bez nás, z časových důvodů jsme byli nuceni vyrazit zpět.Nezbývá než dodat, že akce byla dobrá, počasí vyšlo skvěle, cvičení nikomu neuškodilo, zajištění a organizace byly na velmi slušné úrovni a těch drobností, ke kterým jsem měl připomínky bylo doufám pomálu.

Pavel Kmoch, předseda KVH Gardekorps-Praha, 1er Regt.des Tirailleurs de la Garde Imperiale