Město Slavkov u Brna vstoupilo do světové historie napoleonskou bitvou a jeho zámek zaujal významné místo v dějinách středoevropského umění svojí stavební hodnotou a uměleckým vypravením.

Nynější městské osídlení vzniklo na předělu dávných kupeckých cest vedoucích ve směru od Brna na Bučovice, Hodonín a Vyškov. Původně zeměpanské území bylo na sklonku 12.století věnováno řádu Německých rytířů, který si zde vybudoval opevněnou komendu. Až do konfiskace českým králem Zikmundem Lucemburským ve dvacátých letech 15.století se v ní vystřídalo jedenáct komturů. Svým hospodářským zázemím patřila k nejbohatším statkům řádu v Království českém.Osada, vyrostlá z rozvíjejícího se podhradí, dostala od krále Václava IV.městskou pečeť a znak, který je dnes v České republice nejstarším dochovaným znakovým privilegiem.

Tvářnost města poznamenal konec 16. A začátek 17.století. Tehdy byla původní gotická zástavba nahrazena renezančním stavebním slohem, který je ještě patrný u některých domů, zejména na náměstí u portálů a vstupů mázhauzů, klenutých valenou nebo hřebínkovou křížovou klenbou.

Téměř jedno století nalézali ve Slavkově útočiště němečtí novokřtěnci, proslulí tzv. habánskou keramikou. Přispěli nemálo k hospodářské prosperitě města a jeho urbanizaci a byli i živým důkazem náboženské tolerance majitelů tehdejšího slavkovského velkostatku.V této době však bylo městské jádro ještě pevně sevřeno pozdně gotickým hradebním systémem se čtyřmi branami a vnitřní osídlení kromě domácího, vesměs českého obyvatelstva, tvořila i četná židovská komunita.

V období baroka vznikl podle projektu Domenica Martinelliho z Luccy (1650-1718) výpravný zámecký tříkřídlý komplex, který se na místě původní zástavby realizoval ve třech stavebních etapách a dokončen byl až za Václava knížete Kounic-Rietberga v roce 1769. Více než 60 let výstavby objektu se výrazně projevilo na bohatství jeho interiérů, odrážejících italské pojetí zámeckého životního stylu a to od raného baroka až po období klasicismu.

Společenské a politické ambice Kouniců dokázaly díky jejich vytříbenému uměleckému vkusu vytvořit v polovině 18.století ze slavkovského zámku centrum prezentace středoevropských, vlámských a italských malířských škol, čímž se stala galerie v tehdejší Evropě jednou z nejvyhledávanějších a nejbohatších. Sbírka však citelně utrpěla za napoleonských válek a při požáru zámku roku 1897. I dnes však návštěvník může ve zpřístupněném objektu shlédnout některá vynikající díla středoevropské malířské provenience období 17. A 18.století.

Baroko ovšem dominanty Slavkova ochudilo o severní městskou bránu, gotiský chrám sv.Jakuba Staršího a zvonici, jež padly za oběť rozšiřujícímu se zámeckému parku. Nově byl vybudován klasicistní farní chrám Vzkříšení Páně, na jehož plánovaném dvojvěží se ale negativně podepsalo bažinaté podloží, které tento záměr znemožnilo zrealizovat.Městská zástavba byla do okolní krajiny citlivě zapojena osovými alejemi, dodnes výrazně dotvářejícími urbanismus města.

Kounicovská rodová hrobka pod kostelíkem sv.Jana Křtitele na Špitálce svědčí o významu města pro tento aristokratický rod, přetrvávající v různých líniích ve Slavkově po dobu 410 let. Osobnost státního a konferenčního ministra Václava Antonína Dominika knížete Kounic-Rietberga (1711-1794) přivedla na zámek představitele habsburského panovnického Domu a výrazně zviditelnila město ve středoevropském prostoru. Také pobyt francouzského císaře Napoleona I. Bonaparta na zámku v roce 1805 a jeho proklamace po vítězné slavkovské bitvě učinily Slavkov, tehdy ještě pod jménem Austerlitz, známým v celém kulturním světě.