„Bez Stavrakova bojovat nelze…“, prohlásil generál Kutuzov, když žádal přidělení nenápadného majora ubytovatelské služby. A věděl, co říká…

(veden jako Stavrakov-1)

narozen: ??.??.1764

zemřel: 04.03. 1819

Nastoupil v roce 1782 službu jako seržant v Kozlovském mušketýrském pluku (pravděpodobně po absolvování některého z kadetních sborů – údaje chybí). V roce 1793 byl, už jako praporčík vyslán s nějakým posláním do Suvorovova hlavního stanu. Zpět k pluku se již nevrátil – na nepořádného polního maršála zřejmě zapůsobil Stavrakovův smysl pro pořádek a pečlivost a byl zařazen do štábu jako registrátor (přeloženo do češtiny – vedl kancelář vrchního velitele). Jejich vzájemný vztah se vyvinul do takové míry, že po Suvorovově odeslání do výslužby v roce 1797 odchází i Stavrakov a dále svému veliteli vede kancelář na jeho statcích. Po návratu do služby v roce 1799 má Suvorov Stavrakova pochopitelně opět s sebou. Většina hlášení z Italského a Švýcarského pochodu je psána jeho rukou. Ale nejen perem bojoval, teď už kapitán, Stavrakov – pod Bagrationovým velením se zúčastnil bitvy u Marenga a za prokázanou statečnost je 14.června 1799 povýšen do hodnosti majora.

Po ukončení bojů a návratu do vlasti je Stavrakov jedním z mnoha nenápadných důstojníků Svity jeho Imperátorského Veličenstva – ubytovatelského oddělení. Tak se nazýval úřad, který v ruské armádě nahrazoval v té době generální štáb.

Když Kutuzov přebíral v roce 1805 vrchní velení nad „evropskou kampaní“, žádal o přidělení Stavrakova argumentem, který posloužil jako název tohoto článku. Major mu byl přidělen a zařazen na funkci brigad-majora pochodového štábu. Hlavní náplní jeho práce bylo vedení hospodářské kanceláře zabezpečující zásobování armády výstrojí a proviantem. Díky jeho schopnostem byla po celou dobu tažení armáda jakžtakž oblečena a nasycena.

Že jeho úkol nebude jednoduchý věděl Stavrakov už z doby, kdy v zimě 1799/1800 přezimoval s armádou v Čechách. Jednání s rakouským erárem byla vždy zdlouhavá a někdy bylo nutno pořádně přitvrdit. Jeden příklad za všechny – denní dávky rakouského vojáka byly nižší než ruského. Erár odmítal vydávat ruské armádě dávky v odpovídající výši se zdůvodněním, že by to vedlo ke vzpouře v rakouských plucích. Nakonec byl problém vyřešen tak, že chybějící část byla dorovnávána obilím, nebo luštěninami, vydávanými ruské straně jaksi mimo.

Ani vlastní velitelé příliš našemu zásobovateli život neulehčovali. Pokyny k udržování denního tempa pochodu tak, aby se kolony nescházely v zásobovacích stanicích nebo v místech denního odpočinku, si jejich velitelé vykládali po svém. Někdy mi připadá že velitelé jednotlivých ešelonů (to byly části jednotlivých kolon) mezi sebou soutěžili v tom, kdo zvládne denní pochod rychleji.Aby byla vždy k dispozici dostatečná zásoba chleba, bylo nutno před každou kolonou vyslat oddíl dvou set pekařů, kteří neprodleně zahájili, ve spolupráci s místními, jeho pečení.

Je možno říci, že se Stavrakov svými schopnostmi v nemalé míře zasloužil o to, že ruská vojska se k Dunaji dostala v bojeschopném stavu. Po bojích u Kremže byl povýšen na podplukovníka a v roce 1806 byl, při rozdělování ocenění za celé tažení, jmenován plukovníkem. Jeho schopnosti, prokázané v rakouském tažení, nezůstaly nevyužity. V důležitých funkcích postupoval jednotlivými taženími, vrcholem jeho služby bylo jmenování velitelem Hlavního stanu bojující armády v roce 1812 (byl odpovědný za jeho rozmístnění, zásobování a chod služby). V této funkci došel až do Paříže. Jeho bojová služba končila smutným úkolem – jako velitel doprovodu přivezl do Petrohradu mrtvé tělo svého velitele – maršála Kutuzova.

Vyobrazený portrét pochází z roku 1820. Stavrakov však zemřel o rok dříve, jako generálporučík a inspektor vojenských nemocnic. Portrét je malován podle dnes již neznámého obrazu, který dal malíři k dispozici mladší bratr našeho známého, gen.Zachar Christoforovič Stavrakov-2, velitel Kurského pěšího pluku.

Až budou, v souvislosti s výročím bitvy padat jména velikánů – Bagration, Miloradovič, Kutuzov, já si vzpomenu na nenápadného podplukovníka, díky jehož práci měli tihle velikáni oblečené a nasycené mužstvo, se kterým se pak těmi velikány stali.