Slovy Jeana Colina (L’éducation militaire de Napoléon), ač rozsahem malé, zaujímá dílo rytíře du Teil ve vojenské literatuře 18. století mimořádně významné místo, neboť jako jediné podává svědectví o nově se rodící doktríně francouzského královského dělostřeleckého sboru, jež se po zavedení vyzbroje systému Gribeauval stala velice moderní a byla jedním z předpokladů úspěchů francouzských generálů v následujících koaličních válkách. Dodejme, že mladý poručík Buonaparte sloužil u pluku de la Fère od roku 1785 a měl jistě možnost se s du Teilovou prací blíže seznámit. Kromě starší toho bratr rytíře du Teil, rovněž významný vojenský teoretik baron du Teil vedl jeho praktickou výuku dělostřelecké vědě v dělostřelcké škole v Auxonne, a setkal se s ním i na konci října 1793, kdy byl jmenován vrchním velitelem dělostřelectva před Toulonem a schválil Buonapartův plán vedoucí k jeho dobytí.

Kapitola X.

Francouzské dělostřelectvo bylo odlehčeno jen proto, aby mohlo podporovat operace Pěchoty, věda o jeho pohybech musí být analogická k té její. Dělostřelectvo se tedy nemůže obejít bez toho, aby se jí přizpůsobilo, a proto užívalo veškeré jí vlastní prostředky.

Dělostřelectvo a výstroj na něm závisející budeme nahlížet dvěma způsoby. Za prvé v jeho prvotním uspořádání coby formující podjednotku pěchoty, k níž je přiřazeno; za druhé jako na poziční a obléhací dělostřelectvo. V prvním případě budou obě děla přiřazená k pravému křídlu každého batalionu sledovat pohyby určené této jednotce, ať už pro čelní nebo pro boční pochod, a to tak, jak je předepsáno pro Dělostřelectvo v jeho vlastních instrukcích o manévrech. Ve druhém případě budou poziční děla a další povozy tvořící Park považovány za jeden Batalion, jehož bude každé zvlášť podjednotkou. Budou se takto moci bez obtíží a dvěma způsoby zformovat do pochodové sestavy; Fig. 1. a 2. Dělostřelectvo může pochodovat jen v zástupu, nebo v koloně (1). Bude třeba, aby se linie rozložila tak, že každé dělo provede čtvrtobrat doprava či doleva, podle toho, jak bude směřovat pochod. Jde-li o čelní pochod, Fig. 2., všechna děla a povozy, ať již jsou v jednom či ve více řadech, provedou polovinu čtvrtobratu doprava či doleva a vypochodují po diagonále, pokud jim to dovoluje terén; jinak si najdou průchod nejkratší možnou cestou. Má-li jít o pochod vzad, ať již doleva či doprava, Fig. 3., děla a ostatní povozy provedou čtvrt a půl obratu, na jednu nebo na druhou určenou stranu, a zaujmou opět po diagonále své místo v zástupu, nebo se zformují do kolony.

Než budu pokračovat dále, nechť je mi dovoleno pozdvihnout svůj hlas proti nešvaru, který vládl v pohybu starého Dělostřelectva, kdy se při každém ustavení parku věřilo v nezbytnost otočit ústí hlavní směrem k nepříteli, jakoby v takové pozici snad děla mohla být považována za postavená a připravená k akci. Tento zvyk byl tím směšnější, že v těchto případech kryje dělostřelectvo vždy pěchota, a že do takové sestavy bylo možné najet výhradně umělými pohyby. Říkám tedy, že tuto rutinu je třeba opustit, neboť z ní nezískáváme žádný prospěch, a ustavovat parky podle pochodové sestavy; neboť dělostřelecké kolony z nich budou rychleji rozvinuty či zaparkovány, ale v každém případě připraveny k dalšímu pohybu.

Pokaždé, když bude třeba zaparkovat dělostřeleckou kolonu, provede to pohyby vyznačenými na Fig. 4. Povšimneme si, že tyto pohyby nemohou nijak převrátit pořadí děl jednotlivých kalibrů, ani jejich vlastních muničních povozů. Ale někdy se stane, že v závislosti na pochodových sestavách se při rozvinutí ocitne určité dělo napravo místo nalevo, což nebude mít žádný dopad, neboť děla a jejich muniční povozy budou stále spolu; musíme se tedy v Dělostřelectvu, stejně jako v Pěchotě, zbavit předsudku o inverzi (převráceném uspořádání), který je v naší Taktice příliš uznávaný.

Takto rozmístěné dělostřelectvo, ať už v zástupu, nebo v koloně, odpovídá pochodu Pěchotu. V nutných případech, pokud to terén a stav cest umožní, bude se dělostřelectvo moci rozložit po dvou dělech či povozech doprava nebo doleva, což významně zkrátí kolonu. Ať již Dělostřelectvo formuje vlastní kolonu, nebo je rozděleno, zaujímá čelo nebo týl pěchotních kolon, a jeho pohyby budou analogické pohybu pěchoty. Jakékoli změny provedené v Taktice nepřinesou žádnou obtíž, a budou moci být provedeny také v Dělostřelectvu.

Pokaždé, kdy se vojsko přiblíží místu, kde se bude formovat do bitevní sestavy, bude velká pozornost věnována tomu, aby byly kolony zdvojeny a aby se sevřely rozchody. Toto opatření bude užito také, kdykoli se pěchota nebo čelo dělostřelectva zastaví, a i když by se pěchota nezdvojovala. Je to zcela nezbytné pro zkrácení dělostřeleckých kolon a usnadnění jejich rozvinutí. V případě bočního pochodu, z něhož se budeme formovat po celé délce, je zmenšení hloubky kolony méně důležité; je jen třeba věnovat pozornost tomu, aby se muniční povozy, jež nebudou součástí bitevní sestavy, zdvojovaly na opačnou stranu, než kam směřuje čelo sestavy, aby byl mezi pěchotou a dělostřelectvem jen nezbytně nutný prostor. Co bylo právě řečeno, vztahuje se jen k plukovním dělům a k těm z pozičních, jež by se v pochodové sestavě mohly ocitnout mezi pěchotou. V tom případě se děla a povozy postupně zformují čtvrtobraty tak, aby se muniční povozy nalézaly za děly a ta vyrovnána na linii s pěchotou. Aby mohlo dělostřelectvo zahájit akci, musí být ústí hlavní obráceno k nepříteli; ale kdybychom formovaly dvě linie, dělostřelectvo té druhé se bez toho může obejít, neboť jej může být nezbytné vysunout vpřed a nasadit.

Říkám tedy, že pohyby dělostřelectva pro přechod z pochodové do bitevní sestavy, mají citelný vztah s pěchotními. Abychom toto téma více ozřejmili a upřesnili, odvolejme se na Schémata, kde jsou manévry vyjádřeny ilustracemi.

Řekli jsme, že pro manévr plukovního děla existuje instrukce, jež usnadňuje prostředky ke sledování všech manévrů určených Taktikou pěchoty, a to s nejpřísnější přesností a určitostí. Ale, řekne se, že ve válce budou kolony obtěžkány větším počtem muničních povozů a další výstroje, jichž se při výcviku v míru neužívá? Abych odpověděl na tuto námitku, vysvětlím, že počet těchto povozů nezbytných pro nasazení Dělostřelectva nepřinese manévrům pěchoty žádné překážky a že jím nebudou nijak omezeny.

Především je třeba vědět, že plukovní Dělostřelectvo je zásobováno jedním povozem na dělo, což jdou čtyři povozy na batalion; že děla ráže osm jsou zásobovány dvěma; a ráže dvanáct třemi; že k tomuto počtu se přidává několik povozů s pěchotní municí, což se může podle okolností různě lišit, ale, jak uvidíme, nepřináší to žádnou obtíž.

Prostudujeme-li Fig. 5. snadno uvidíme, že představuje pochod pravým bokem, a že ve chvíli přechodu do bitevní sestavy se povozy zdvojily na pravé straně na svá děla, aby se tak Bataliony mohly sevřít a nechat mezi sebou jen 36 stop, jež jsou nezbytné pro umístění jejich dělostřelectva. Jakmile bataliony provedou vlevo v bok, aby se postavily do bitevní sestavy, děla a jejich povozy musejí provést čtvrtobrat doprava tak, aby byly povozy za svými děly, což je znázorněno druhým pohybem, Fig. 6. Pokud se pochodovalo doleva, pohyb je převrácený. Pokud je v jednom či druhém případě naopak třeba opět zaujmout pochodovou sestavu, děla a povozy provedou pohyby znázorněné na Fig. 7, což je tak snadné, že není třeba detailního vysvětlení. Má-li být pohyb proveden doleva, bude převrácený. Pokud by počet děl a povozů byl značnější a různých ráží, snadno si představíme, že tyto pohyby provedeme pomocí stejných mechanismů. V tom případě by se povozy zdvojily podle své ráže; ale nesmíme ztratit ze zřetele, že tato rozmístění jsou jen přípravná a že v případě potřeby nasazení Dělostřelectva je třeba krýt koně a muniční povozy, jak již bylo řečeno. Pokud jde o čelní pochod, poziční dělostřelectvo bude následovat to plukovní, anebo peloton za kterým, či před kterým se bude nalézat, pokud by mělo být umístěno v linii; jinak by se rozvinulo vpřed či vzad podle okolností. Ať již se rozvíjíme zprava, zleva, nebo ze středu, Dělostřelectvo se nikdy nemůže rozvíjet než z jedné, nebo z druhé strany pokaždé, když je v čele nebo v týlu pěchoty, což spadá do obou prvních případů, jak je znázorněno na Fig. 4.

Pokud by nás situace nutila spojit osm kanónů, více či méně, na bodě, kde se chceme udržet, nebo jej naopak napadnout, a pokud bychom chtěli, aby přešly spolu s pěchotou z kolony do bitevní sestavy, provedou své pohyby bočními pochody, jak bylo řečeno; a pokud jde o čelní pochod, zdvojíme děla a povozy, abychom je připravily k rozvinutí. Ať už by v pochodech byla děla a jejich muniční povozy na čele pěchoty nebo v týlu, anebo kdyby byla děla v čele a povozy v týlu, bude v obou případech snadné provést to, co bylo právě popsáno. Z čehož lze učinit závěr, že dělostřelectvo v budoucnu nebude, tak jako tomu bylo kdysi, prosto vědy o pohybech, a křížit či zatěžovat pěchotu. Pro dosažení tohoto nezbytného pořádku stačí vycvičit vedoucí povozů (conducteurs de charroi); neboť s pomocí Důstojníků a Vojáků přiřazených ke každé dělostřelecké divizi bude bez pochyby snadné vést Vozky (charretiers) k tomu, co mají dělat. Nechť vojáci nyní posoudí, není-li tato teorie pohybu nekonečně vhodnější než rutina, jež byla v našich armádách až do této chvíle zavedena (2).