Karel Klátil: Ruská armáda v bitvě u Austerlitzu v roce 1805
Příloha 1
Mírová dislokace armády – inspekční systém
V celé práci jsou velmi často uváděny pojmy inspekce, barva inspekce a tato příloha by měla podat jejich vysvětlení. Na začátku vlády Pavla I. (v roce 1797) byl zrušen dosavadní systém dislokace armády po divizích a zaveden systém vojenských inspekcí. V roce 1800 dosáhl jejich počet plánovaného počtu 14[1]. Inspekcí se nazývalo teritorium rozmístněné zpravidla na území jedné gubernie (v několika případech se inspekce rozkládala na území dvou gubernií) tak, aby pokrývaly strategicky důležitá území říše. Znamenalo to tedy, že inspekce nebyly rozloženy rovnoměrně po celém Rusku – některé oblasti byly zcela bez vojenských posádek. Do inspekcí byla rozdělena prakticky veškerá branná moc monarchie – armádní pěchota, jezdectvo, dělostřelectvo, kozácké pluky ve službě, pevnostní a posádkové vojsko. Poslední dva jmenované druhy vojska v naší práci vůbec nefigurují (polních tažení se nezúčastňovaly), přesto tvořily významnou součást teritoriální obrany a vnitřní stráže Ruska.
Rozložení polní pěchoty, jezdectva a dělostřelectva nebylo rovnoměrné – v hraničních inspekcích měly tyto pluky převahu, v dalších (např. Finské, Sibiřské a Orenburgské inspekci) převažovaly pluky a bataliony posádkové a pevnostní. Některé inspekce vůbec neměly ve stavu jezdecké pluky, myslivecká pěchota a pluky nepravidelné jízdy byly soustřeďovány tam, kde bylo nutno provádět intenzívní hlídkovou službu. Tomuto rozdělení odpovídala i dislokace polního dělostřelectva – to bylo prakticky rozmístněno tam, kde se předpokládaly prostory pro soustřeďování jednotlivých sborů v případě odchodu na polní tažení. Pevnosti a důležité posádky spadaly do sféry pevnostního, nebo posádkového dělostřelectva. Následující seznam informuje o tom, do kterých inspekcí náležely pluky účastnící se tažení 1805 – červeně jsou zvýrazněny pluky Kutuzovova armádního sboru (Podolské armády):
Brestská:
pěchota – Azovský, Vyborgský, Staroingermanlandský, Apšeronský, Podolský, 8. myslivecký
jezdectvo – Těl.-kyrysnický Jejího Veličenstva, Černigovský, Charkovský drag., Pavlogradský hus.
Dněstrovská:
pěchota – Vladimirský, Jaroslavský, Novoingermanlandský
jezdectvo – Jelizavetgradský hus.
Finská:
pěchota – Rjazaňský
Kyjevská:
pěchota – Moskevský, Novgorodský, Vjatský, Narvský, Butyrský
Litevská:
pěchota – Pskovský, Archangelgorodský, 5., 6., 7. myslivecký pluk
Petrohradská (St. Petěrburgská):
pěchota – Tělesný gran.
Moskevská:
pěchota – Fanagorijský gran., Permský, Kurský
Ukrajinská:
pěchota – Kyjevský, Maloruský gran., Smolenský, Brjanský, Haličský
jezdectvo – Tverský drag., Mariupolský hus.
Smolenská:
jezdectvo – Petrohradský drag.
V tomto seznamu nefigurují pluky Gardy (ty pochopitelně nebyly součástí žádné inspekce), ale ani dělostřelecké roty a kozácké pluky. U těch mi zatím jejich příslušnost k inspekcím chybí.
Velitelem všech vojenských jednotek v inspekci byl velitel vojsk inspekce, za jednotlivé druhy vojsk nesli odpovědnost inspektoři (pěchoty, jezdectva a dělostřelectva), kteří zodpovídali za jejich výcvik a zásobování. Od října do května byly pluky ubytovány po městečkách a vesnicích, v letních měsících byly vyvedeny do polních táborů, kde probíhal výcvik rot (eskadron), batalionů a pluků. Vždy na konci letního období byla vojska inspekce vyvedena k závěrečným manévrům.
Po zavedení nového stejnokroje v roce 1802, nesly všechny pluky řadové pěchoty v inspekci stejné barvy na límci a manžetách. Pro myslivecké pluky, pluky posádkové pěchoty a veškeré jezdectvo toto nařízení neplatilo. Pořadí pěšího pluku v inspekci označovala barva jeho nárameníků (Příloha čís.2).
[1] Brestská, Dněstrovská, Finská, Kavkazská, Krymská, Kyjevská, Litevská, Livonská, Moskevská, Orenburgská, Petrohradská, Sibiřská, Smolenská, Ukrajinská, Moskevská
viz také Karel Klátil: Mírová dislokace pluků řadové a myslivecké pěchoty, inspekční systém (1805)