Karel Klátil: Ruská armáda v bitvě u Austerlitzu v roce 1805

II.

Sestava ruských sil v bitvě

Sestava ruských sil ve spojenecké armádě je problém, který mě již delší dobu „pronásleduje“. Existuje několik jejích popisů, všechny však vycházejí z jednoho zdroje[i], o jehož věrohodnosti – zejména v předkládaných početních stavech – je nutno pochybovat. Chci se nyní pokusit, za pomoci materiálů a podkladů z ruských archivů a pramenů, o sestavení co nejpodrobnější sestavy ruských kolon. Nebudu se však zatím pouštět do jakýchkoliv odhadů počtů – tolik ruské prameny ještě neodhalily. Na vysvětlenou – až donedávna trpěla ruská (a předtím i sovětská) vojenská historiografie jakýmsi „slavkovským syndromem“, česky řečeno – ticho po pěšině o všem, co se týká slavkovské bitvy. Většina anglicky píšících autorů se odvolává na carského historika Michajlovského-Danilevského. Já mu příliš nedůvěřuji, protože například do sestavy gardového dělostřelectva v bitvě zařadil dělostřeleckou polorotu Imperátorské milice, která však byla postavena až v roce 1806. Proto dnes můj pokus nebude úplný, doufám ale, že se mi co nejdříve podaří tuto stavebnici poskládat do konce.

Práci zatím ztěžuje několik chybějících základních kamenů: 1. Je až nápadně podezřelá absence svodných granátnických batalionů (podrobněji ve třetí kapitole této práce). Nechybí v žádném bitevním pořádku před a po tomto tažení. Jejich nepřítomnost v ústupových bojích Kutuzovova sboru je možná, tam nešlo o klasickou bitevní sestavu, ale – podle všech mně známých zásad ruské taktiky – u Slavkova být prostě musely. 2. Sestava dělostřelectva, lépe řečeno jednotlivých dělostřeleckých rot v kolonách. U většiny autorů to vypadá tak, že se bitvy zúčastnily dvě  dělostřelecké roty: Jermolovova a knížete Jašvila. Bylo jich tam ale přes dvacet… 3. Už zmíněné počty jednotlivých pluků – nelze vzít jednoduše tabulkový stav, odečíst od něj 20% a tvrdit, že znám početní stavy pluků v den bitvy (třetí kapitola by mněla toto mé tvrzení vysvětlit). Prosím proto svého čtenáře o shovívavost, příště bych rád předložil sestavu hotovou.

Bitevní pořádek ruských sil v sestavě spojenecké armády čítal tři čistě ruské kolony, ve dvou smíšených kolonách tvořily jejich ruské části prakticky samostatné brigády, podléhající rakouskému velení pouze formálně a předvoj, který byl ve skutečnosti pravokřídelní kolonou celé armády. Každá z kolon byla rozdělena na dvě pěší brigády nestejné síly. Jezdecké pluky, byly-li v pěších kolonách zařazeny (I., II., předvoj), podléhaly veliteli kolony pouze formálně – v bitvě mněly své vlastní úkoly. Také jezdecké pluky ruské části V. kolony byly postaveny do dvou brigád. První tři kolony (pěší) podléhaly navíc společnému velení genpor. hr. Fedora Fedoroviče (Friedricha Wilhelma von) Buxhöwdena. Carská Garda tvořila samostatný sbor. Červeně označeny jsou pluky Podolské armády.

Portréty byly namalovány po roce 1812. Tomu odpovídají stejnokroje, vyznamenání i hodnosti portrétovaných osob.

I. kolona: genpor. Dmitrij Sergejevič Dochturov (22 batalionů pěchoty, 2,5 sotně, dělostřelectvo)

1. brigáda – genmjr. Fedor Fedorovič Lewis

batalion 7. Mysliveckého pluku, pravděpodobně plk. Pavel Petrovič Tolbuchin

Novoingermanlandský mušk. pluk (3), šéf pluku: genpor. Ivan Karlovič Rozen-1, plukovník: neustaven

Jaroslavský mušk. pluk (3), šéf pluku: genmjr. Fedor Fedorovič Lewis, plukovník: pplk. Osip Karlovič Sokolovskij

2. brigáda – genmjr. kn. Nikolaj Jurijevič Urusov-1

Kyjevský gran. pluk (3), šéf pluku: genpor. Karl Friedrich princ Sachsen-Weimar (nezúčastnil se tažení), plukovník: genmjr. Ivan Nikitič Inzov

Vladimirský mušk. pluk (3), šéf pluku: genmjr. Sergej Kornelovič Ševljakov, plukovník: pplk. Zbijevskij Timofej Ivanovič

Brjanský mušk. pluk (3), šéf pluku: genmjr. Nikolaj Ivanovič Liděrs, plukovník: pplk. Nikolaj Kirilovič Rubanov-1

Vjatský mušk. pluk (3), šéf pluku: genmjr. kn. Nikolaj Jurijevič Urusov-1, plukovník: plk. Bibikov

Moskevský mušk. pluk (3), šéf pluku: genpor. Dmitrij Sergejevič Dochturov, plukovník: neustaven

2,5 sotně Děnisovova kozáckého pluku, velitelé sotní neznámí

dělostřelectvo (31/4 lehké děl. roty /38/, 2 baterijní děl. roty /24/.), roty a jejich velitelé zatím neupřesněni[ii]

pionýrská rota, 2.rota 2.batalionu 2. pionýrského pluku – velitel .. .. Kucevič (hodnost neznámá)

Úkol kolony dle dispozice: vyrazí levým křídlem od Újezda přes Telnici. Po obsazení této vesnice odešle jeden batalion (pravděpodobně myslivecký – pozn. autora), aby kryl její levé křídlo při přechodu potoka. Sama se srovná s čelem druhé kolony, poté obsadí čtyřmi bataliony Tuřanský les, ostatními prudce zaútočí na pravé křídlo nepřítele.V rakouském předvoji kolony (Kienmayer) byly zařazeny kozácké pluky Sysojeva-1 a Melentěva, oba o pěti sotních.

II. kolona: genpor. Alexandr Fedorovič Langeron [iii] (17 batalionů pěchoty, 2 eskadrony, 1 sotňa, pionýrská rota, dělostřelectvo)

1. brigáda – genmjr. Zachar Dmitrijevič Olsufjev-3

dva bataliony 8. Mysliveckého pluku, velitel: pravděpodobně pplk. Dmitrij Konstantinovič Kolomara

Kurský mušk. pluk (3) (cca 2000 mužů), šéf pluku: genpor. Ignatij Jakovlevič Przybyszewski (velel III. koloně), plukovník: plk. Vasilij Ivanovič Manjukin

Permský mušk. pluk (3), šéf pluku: genmjr. Georgij Fridrichovič Wimpfen, plukovník: neustaven

Vyborgský mušk. pluk (3), šéf pluku: genmjr. Zachar Dmitrijevič Olsufjev-3, plukovník: pplk. Egon Maximovič Pillar

2. brigáda – genmjr. Sergej Michajlovič Kamenskij-1

Fanagorijský gran. pluk (3), šéf pluku: genmjr. Sergej Michajlovič Kamenskij-1, plukovník: Ivan Lavrentijevič Perepenin

Rjazaňský mušk. pluk (3), šéf pluku: genmjr. Ivan Stěpanovič Alexejev, plukovník: pplk. hr. Alexandr Ivanovič Benzel

dvě eskadrony Petrohradského drag. pluku, velitelé eskadron neznámí

sotňa Isajevova kozáckého pluku, velitel sotně neznámý

dělostřelectvo (21/2 lehké děl. roty /30/, 1 baterijní děl. rota /12/), roty a jejich velitelé zatím neupřesněni

pionýrská rota, 1. rota 2. batalionu 2. pionýrského pluku – velitel .. .. Berch (hodnost neznámá)

Úkol kolony dle dispozice: nastoupí svým levým křídlem a zdolá údolí mezi Sokolnicemi a Telnicí. Dále postupuje v linii s čely první a třetí kolony. Vinou pozdního nástupu rakouských jezdeckých pluků, které se cestou do svého nástupního prostoru zamíchaly mezi nastupující pěší kolony, byla tato kolona v největším nepořádku. Jejímu veliteli se ale podařilo své pluky v krátké době znovu seřadit.

III. kolona: genpor. Ignatij Jakovlevič Przybyszewski, (18 batalionů pěchoty, pionýrská rota, dělostřelectvo)

u této kolony nemá autor hodnověrný údaj o jejím členění do brigád

dva bataliony 7. Mysliveckého pluku, velitel: pravděpodobně genmjr. Ivan Ivanovič Miller-3 (šéf pluku)

jeden batalion 8. Mysliveckého pluku, velitel: neupřesněn (plk.hr. Golovkin těžce raněn 31.října 1805)

Haličský mušk. pluk (3), šéf pluku: genmjr. Ivan Antonovič Lošakov, plukovník: plk. Jakov Andrejevič Vojejkov-1,

Butyrský mušk. pluk (3), šéf pluku: genmjr. Fedor Borisovič Štrik, plukovník: pplk. Michail Lvovič Treskin

Podolský mušk. pluk (3), šéf pluku: genmjr. Michail Ivanovič Levickij, plukovník: pplk. Nečajev

Narvský mušk. pluk (3), šéf pluku: genpor. Josif Vasilijevič Rothof, plukovník: neustaven

Azovský mušk. pluk (3), šéf pluku: genmjr. Alexej Abramovič Selechov, plukovník: pplk. Otto Vladimirovič Stackelberk

dělostřelectvo (21/2 lehké děl. roty /30/ ), roty a jejich velitelé zatím neupřesněni

pionýrská rota, rota 1. batalionu 1. pionýrského pluku – velitel Vyrusov (hodnost neznámá)

Úkol kolony dle dispozice: vypochoduje levým křídlem k sokolnickému zámku a odtud její čelo postoupí do prostoru mezi kobylnické rybníky.

IV. kolona ( její ruská část): genpor. Michail Andrejevič Miloradovič, (12 batalionů pěchoty, dělostřelectvo)

1. brigáda (předvoj kolony) – pplk. Fedor Fedorovič Monachtin

dva bataliony Novgorodského mušk. pluku, velitel obou batalionů: pplk. Fedor Fedorovič Monachtin (plukovník Novgorodského pluku)

jeden batalion Apšeronského mušk. pluku, velitel batalionu: zatím nezjištěn

2. brigáda – pravděpodobně genmjr. Grigorij Maximovič Berg

Maloruský granátnický pluk (3), šéf pluku: genmjr. Karl Ludwig Friedrich Bádenský (nezúčastnil se tažení), plukovník:  genmjr. Grigorij Maximovič Berg

Smolenský mušk. pluk (3), šéf pluku: genmjr. Petr Michajlovič Kljubakin, plukovník: plk. bar. Leontij Christaforovič Osten-Sacken

jeden batalion Novgorodského mušk. pluku, šéf pluku: genmjr. Sergej Jakovlevič Repninskij, plukovník: pplk. Fedor Fedorovič Monachtin ( velel předvoji kolony)

dva bataliony Apšeronského mušk. pluku, šéf pluku: genpor. Michail Andrejevič Miloradovič, plukovník: neustaven

dělostřelectvo (2 lehké děl. roty /24/, 1 baterijní děl. rota /12/), roty a jejich velitelé zatím neupřesněni

Úkol kolony dle dispozice: :postupuje levým křídlem, projde Kobylnicemi a srovná čelo kolony se třemi prvními kolonami. Třemi bataliony (zřejmě předvojem pplk. Monachtina – pozn. autora) obsadí obec Šlapanice.

V. kolona (její ruská část): genpor, genadjutant Fedor Petrovič Uvarov, (30 eskadron, 11,5 sotně, dělostřelectvo)

1. brigáda – genpor. Alexandr Alexandrovič von Essen-2

hulánský pluk J.I.V.Careviče Konstantina Pavloviče (10), šéf pluku: J.I.V. Konstantin Pavlovič, plukovník : genmjr. Anton Sergejevič Čalikov

kozácký pluk Gordějevův (5), plukovník : Gordějev

kozácký pluk Isajevův (4), plukovník: Isajev

2,5 sotně Děnisovova kozáckého pluku, plukovník: Vasilij Timofejevič Děnisov [iv]

2. brigáda – genpor. Fedor Petrovič Uvarov

Černigovský drag. pluk (5), šéf pluku: genpor. Alexandr Alexandrovič von Essen-2, plukovník: plk. Ivan Davydovič Pančulidzev-1

Charkovský drag. pluk (5), šéf pluku: genmjr. Varfalomej Kajetanovič Gižickij, plukovník: Minickij

Jelizavetgradský hus. pluk (10), šéf pluku: genmjr. Jerofej Kuzmič von der Osten-Sacken-3, plukovník: plk. Grigorij Ivanovič Lisaněvič

dělostřelectvo (pravděpodobně 2 jízdní děl. roty /24/), roty a jejich velitelé zatím neupřesněni

Úkol kolony dle dispozice: jezdectvo knížete Lichtensteina (jeho částí byla i obě ruské brigády – pozn. autora) obsadí pomocí jízdního dělostřelectva vrchol kopce mezi Šlapanicemi a líšeňskou hospodou a tím ovládne celou rovinu pod sebou. Proto musí být toto jezdectvo připraveno mezi Blažovicemi a Kruhem, aby krylo z této strany pohyby kolon na pravém křídle.

Poznámka: rakouská část kolony přenocovala na jiném místě, než bylo určeno. Tento fakt způsobil jednak narušení pochodu I. a II. pěší kolony, jednak to, že se na určené místo dostavily pouze ruské pluky a to ještě daleko později, než bylo dispozicí stanoveno.

Předvoj spojenecké armády: genpor. kn. Petr Ivanovič Bagration, (15 batalionů pěchoty, 33 eskadron, 15 sotní, dělostřelectvo)

pěchota

5. Myslivecký pluk (3), šéf pluku: plk. Fedor Grigorijevič Gogel, plukovník: pplk. Fedor Ivanovič Pantenius

6. Myslivecký pluk (3), šéf pluku: genmjr. Karl Karlovič Ulanius, plukovník: plk. Ivan Petrovič Bělokopytov

Archangelgorodský mušk. pluk (3), šéf pluku: genmjr. Nikolaj Michajlovič Kamenskij-2, plukovník: plk. Michail Ivanovič Berlizejev

Staroingermanlandský mušk. pluk (3), šéf pluku: genmjr. Grigorij Grigorijevič Engelhardt, plukovník: neustaven

Pskovský mušk. pluk (3), šéf pluku: gen. pěch. Michail Ilarionovič Goleniščev-Kutuzov, plukovník: genmjr. Jevgenij Ivanovič Markov-1

jezdectvo

Tělesný-kyrysnický Jejího Veličenstva (5), šéf pluku: genmjr. Dmitrij Maximovič Jesipov-1 (byl odeslán s trénem do Ruska), plukovník: plk. hr. Jakov Osipovič Vitt

Tverský drag. pluk (5), šéf pluku: genmjr. Pius Savelijevič Voropajskij, plukovník: neustaven

Petrohradský drag. pluk (3), šéf pluku: genpor. Vasilij Fedotovič Šepelev, plukovník: neustaven

Pavlogradský hus. pluk (10), šéf pluku: genpor. Karl Fedorovič Bour, plukovník: plk. Semen Davydovič Pančulidzev-2

Mariupolský hus. pluk (10), šéf pluku: genmjr. Petr Christoforovič Wittgenstein, plukovník: plk. Alexej Andrejevič Laskin

kozáci

kozácký pluk Sysojeva-1 (5), plukovník: Sysojev-1

kozácký pluk Malachova(5), plukovník: Malachov

kozácký pluk Chanženkova-1(5), plukovník: Chanženkov-1

dělostřelectvo (11/2 lehké děl. roty /18/, 2 baterijní děl. roty /24/, 3 jízdní děl. roty /36/), roty a jejich velitelé zatím neupřesněni

Úkol kolony dle dispozice: podporován jezdectvem knížete Lichtensteina se pokusí obsadit těžkým dělostřelectvem kopec mezi Tvarožnou a líšeňskou hospodou (Santon – pozn. autora), aby odtud mohl krýt postavení jezdectva po obou stranách silnice i návrší na straně od Tvarožné.

Garda: Jeho Imperátorská Výsost následník trůnu Konstantin Pavlovič

Dorazila do tábora u Olomouce 24. listopadu 1805 a v její sestavě se nacházel i Tělesný- granátnický pluk. Tato skutečnost vede mnoho autorů k tomu, že jej automaticky zařazují jako gardový, i když jím v té době ještě zdaleka nebyl.[v] Početní stav ruské armády se tak zvýšil o dalších cca. 10 359 mužů řadového mužstva[vi].

Velitel Gardy – následník trůnu Konstantin Pavlovič Romanov, (10 batalionů pěchoty, 17 eskadron, baterijní děl. rota, 2 lehké děl. roty, jízdní děl. rota)

Gardová pěchota:

Tělesný-gardový Preobraženský pluk (2), plukovník: genpor hr. Petr Aleandrovič Tolstoj (nacházel se mimo pluk), velící důstojník: plk. Michail Timofejevič Kozlovskij-1

Tělesný-gardový Semenovský pluk (2), plukovník: genmjr. Leontij Ivanovič Depreradovič-1(velel brigádě gardové pěchoty), velící důstojník: plk. Ivan Andrejevič Veljaminov

Tělesný-gardový Izmajlovský pluk (2), plukovník: genpor. Petr Fedorovič Maljutin (velí celé gardové pěchotě), velící důstojník: Matvěj Jefgrafovič Chrapovickij

Tělesný-gardový myslivecký batalion, šéf pluku: genpor.kn. Petr Ivanovič Bagration (velel armádnímu předvoji), velící důstojník: plk. hr. Emanuel Francevič de Saint Priest

Tělesný-granátnický pluk (3), šéf pluku: Jeho Imperátorské Veličenstvo Alexandr I., plukovník: genmjr. Vasilij Michajlovič Lobanov

Gardové jezdectvo:

Tělesný-gardový Kavalergardský pluk (5), plukovník: genmjr. Nikolaj Ivanovič Depreradovič-2

Tělesný-gardový Jezdecký pluk (5), plukovník: genmjr. Ivan Fedorovič Jankovič-Demirevo

Tělesný-gardový Husarský pluk (5), plukovník: genmjr. Andrej Semenovič Kologrivov (velel celému gardovému jezdectvu), velící důstojník: plk. Ilja Michajlovič Duka

Tělesný-gardový Kozácký pluk (2), pluk neměl majitele, a v období 30.12.1805 – 21.7. 1808 ani plukovníka, velící důstojník: plk. Petr Avramovič Černozubov-5 (na rozdíl od ostatních kozáckých pluků se nečlenil na sotně, ale na eskadrony)

Gardové dělostřelectvo:

Tělesný-gardový Dělostřelecký batalion (40 hlavní)

(1 baterijní děl. rota /10 /, dvě lehké děl. roty /20 /, jízdní děl. rota /10 /), podrobnosti níže

Právě na gardových plucích mám možnost doložit tvrzení o tom, že s počty, uváděnými v zatím představených bitevních pořádcích ruské armády u Slavkova, není všechno v pořádku: Například u Tělesného-gardového Izmajlovského pluku je v Duffyho[vii] verzi Bitevního pořádku uveden počet 1000 mužů před začátkem bitvy. Doložené[viii] počty tohoto pluku jsou 1461 mužů ( 42 důst., 79 podd., 53 hudebníků, 1297 řadového mužstva) bojového stavu, tedy o 461 mužů vyšší! A to přitom nepočítám 101 mužů neřadového stavu. Na druhé straně u Tělesného-gardového Jezdeckého pluku uvádí Duffy 1000 mužů, pluk přitom měl 784 mužů bojového stavu a 720 bojových koní. Ve skutečnosti tedy postavil do sestavy pouze 720 jezdců (včetně důstojníků) – tj. o 280 mužů méně.

Ruské dělostřelectvo v bitvě

Asi nejvíce „na frak“ dostává v každé zatím zveřejněné sestavě dělostřelectvo. Zdá-li se čtenáři, že se v něm až příliš „ráchám“, nemýlí se. Ruské dělostřelectvo tohoto období je mou oblíbenou zbraní a o to víc mně mrzí výše zmíněné tvrzení. Největší chybou oněch autorů je naprosto špatné názvosloví.  Bitevní pořádky se hemží pojmy „těžká baterie“, „lehká baterie“ – obé je přitom nesmysl ( podrobněji ve III.kapitole ). Daleko nepříjemnější je fakt, že si zatím nikdo nedal práci s pečlivým dešifrováním zúčastněných dělostřeleckých rot a jejich činností během bitvy. I když – zdá se blýskat na lepší časy! V minulém roce spatřila světlo světa vyčerpávající práce o účasti Gardy na tomto tažení, její dělostřelectvo nevyjímaje. Doufám, že tato vlaštovka nezůstane sama – ruští dělostřelci si to zaslouží. Vždyť velitel jedné z rot vešel, zásluhou pana Tolstého, dokonce do dějin literatury a kinematografie!

  Podařilo se mi zatím potvrdit pouze účast několika dělostřeleckých rot čtyř armádních dělostřeleckých pluků, které se tažení prokazatelně zúčastnily a k nim přiřadím i seznam rot gardového dělostřelectva. Počty a druh rot v jednotlivých kolonách je pouze mým předpokladem, vycházejícím ze  skrovné znalosti způsobu zasazování dělostřelectva v boji.

Tažení se prokazatelně zúčastnily roty od čtyř dělostřeleckých pluků – 3, 4., 5. a 8., přičemž tři první byly pluky pěšího dělostřelectva, osmý pluk byl plukem jízdního dělostřelectva[ix].

3. pluk pěšího dělostřelectva, (2 bataliony – 2 baterijní a 2 lehké děl. roty v každém)

šéf pluku: plk. Dmitrij Ivanovič Kudrjavcev, plukovník: neustaven

od tohoto pluku rozpoznány tyto dělostřelecké roty:

baterijní rota plk. Dmitrije Ivanoviče Kudrjavceva (I. batalion)

lehká dělostřelecká rota mjr. ??  ?? Slizova

lehká dělostřelecká rota mjr. K. F. Klingenberga

baterijní rota mjr. Szigmunda

baterijní rota plk. hr. Siverse[x] (II. batalion)

lehká dělostřelecká rota mjr. Južkova

4. pluk pěšího dělostřelectva, (2 bataliony – 2 baterijní a 2 lehké děl. roty v každém)

šéf pluku: neustaven, plukovník: plukovník Alexej Mertens

od tohoto pluku rozpoznány tyto dělostřelecké roty (od II. batalionu pluku):

baterijní rota mjr. Alexandra Andrejeviče Boguslavského

lehká dělostřelecká rota štkpt. Jakova Ivanoviče Sudakova (pro ztráty před bitvou rozpuštěna)

lehká dělostřelecká rota mjr. F. I. Mitrofanova

baterijní rota mjr. Grina

5. pluk pěšího dělostřelectva, (2 bataliony – 2 baterijní a 2 lehké děl. roty v každém)

šéf pluku: genpor. bar. Petr Ivanovič Meller – Zakomelskij-1, plukovník: neustaven

od tohoto pluku rozpoznány tyto dělostřelecké roty (číslo batalionu zatím neznámé):

baterijní rota mjr. F. I. Bellingshausena

lehká dělostřelecká rota mjr. Jevstafije Jevstafijeviče Štadena

lehká dělostřelecká rota mjr. Štejna (Steina?)

baterijní dělostřelecká rota  plk. Golostěnova

lehká dělostřelecká rota mjr. Gině

lehká dělostřelecká rota mjr. „Ansio“ (Ja. I. Sablina)

baterijní šéfa pluku (velící důstojník neznámý)

8. pluk jízdního dělostřelectva, (2 bataliony – 5 jízních děl. rot v každém)

šéf pluku: genmjr. Dmitrij Alexejevič Bulygin, plukovník: neustaven

od tohoto pluku rozpoznány tyto dělostřelecké roty (zařazení do batalionu zatím neznámé):

jízdní dělostřelecká rota plk. Gavrila Alexejeviče Ignatěva (velitel I. batalionu)

jízdní dělostřelecká rota pplk. Alexandra Petroviče Jermolova

jízdní dělostřelecká rota plk. kn. Lva Michajloviče Jašvila (velitel II. batalionu?)

Pontonová rota mjr. Fedorova.

Tělesný-gardový Dělostřelecký batalion, (baterijní děl. rota, 2x lehká děl. rota, jízdní děl. rota)

velitel: genmjr. Ivan Fedorovič Kasperskij

od tohoto batalionu rozpoznány tyto dělostřelecké roty:

Tělesná-gardová baterijní děl. rota J.I.V. Michaila Pavloviče (velitel: plk. Fedor Fedorovič Pall) (10).

Tělesná-gardová lehká děl. rota genmjr. I. F. Kasperského (10)

Tělesná-gardová lehká děl. rota  plk. F. I. Reslejna (10)

Tělesná-gardová jízdní děl. rota plk. V. G. Kostěneckij (10)

Všechny gardové dělostřelecké roty zanechaly doma po jedné četě (2 děla), proto je u nich nutno uvádět redukovaný počet hlavní.

Velitelem dělostřelectva Podolské armády byl genpor. Petr Ivanovič Meller-Zakomelskij-1, velitelem dělostřelectva ruské armády v bitvě genmjr. Nikolaj Ivanovič Bogdanov-2.

Zbývá dodat už jen málo – hloubavějšího čtenáře, který se mě pokusí „trumfnout“ pomocí tabulky ze str. 408 Uhlířovy knihy (není jejím autorem – jde o převzatý materiál) musím varovat! Tyto „počty“ naprosto neodpovídají skutečnosti – ještě jeden důkaz na závěr:

Tabulkové počty (ideální stav nařízený Polním řádem) granátnického pluku:

Štábních důst 7, nižších důst. 54, podd. 120, hudebníků 56, mužstva 1692, neřadových 138 = 2067 [xi]

Počty, např. Kyjevského gran. pluku, uvedené ve zmíněné tabulce:

Štábních důst. 8, nižších důst. 53, podd. 125, hudebníků 57, mužstva 1907, neřadových 136 = 2286

Zde uvedené počty jsou o 219 mužů vyšší, než předepsané tabulkové počty! A to jde o soupis datovaný k 1. říjnu 1805, kdy měl pluk za sebou polovinu náročného pochodu z Radziwillova (a muže měl tedy spíše ztrácet, než přibírat). Jediným možným vysvětlením uváděných počtů , které pravděpodobně spatřily světlo světa při průchodu Podolské armády Moravou, je oblíbená finta ruských velitelů na rakouské úřady – nadsazené počty (v našem případě nejspíš pokus o získání co největšího množství požadované stravy a píce – realita totiž značně pokulhávala za sliby).

Je–li tomu tak, potom jediným možným „pachatelem“ je brigade-major (podplukovník) pochodového štábu Podolské armády Semen Christofanovič Stavrakov, proviantmeister Kutuzovova sboru. V jednání s rakouskými úředníky měl ostatně praxi. Podobnou cestu absolvoval, tehdy ještě v Suvorovově štábu, v obdobné funkci už při tažení 1798 do Itálie. A Kutuzov si ho pro zmíněnou funkci osobně vyžádal slovy: „…bez Stavrakova bojovat nelze.“ Od Olomouce měl Stavrakov i nového „šéfa“. Genmjr. Ivana Nikitiče Inzova, který u Podolské armády zastával funkci dozorčího generála[xii], vystřídal v této funkci genmjr. kn. Petr Michajlovič Volkonskij. Vítězstvím těchto dvou mužů bylo, že se zbytek armády vrátil do Ruska v bojeschopném stavu.

Zpět na obsah.

---

[i] Duffy Ch., Austerlitz 1805  London, 1977

[ii] viz soupis dělostřelectva na konci této kapitoly

[iii] Louis-Alexandre Andrault hr. de Langeron

[iv] určit přesná jména kozáckých plukovníků patří k největším oříškům celého popisu sestavy.

[v] Gardovým se Tělesný-granátnický pluk stal až v roce 1813, kdy se jeho název změnil na Tělesný-gardový granátnický pluk.

[vi] Bude upřesněno v kapitole o organizaci.

[vii] Duffy Ch., Austerlitz 1805  London, 1977 – z této práce zřejmě doposud čerpali všichni autoři píšící o tažení 1805

[viii] Hlášení velkoknížete Konstantina Pavloviče v Olomouci 25. listopadu 1805

[ix] jejich organizaci najde čtenář v příslušné kapitole

[x] není totožný s velitelem 6.děl. pluku genmj. I.Ch. Siversem – jejich příbuz. poměr neznám.

[xi] Údaje pocházejí z vynikající práce I. E. Uljanova „Reguljarnaja pěchota“ – 2. Díl, Moskva 1997

[xii] Děžurnyj geněral, nebo děžurnyj štabs-oficer – funkce asi nejvíc připomínající dnešní funkci náčelníka operačního oddělení. Jeho úkolem bylo předávání rozkazů vrchního velitele, úkolování pobočníků a řízení práce oddělení, které v té době ruské řády nazývaly štábem.