Sire, mám tu čest podat Vašemu Veličenstvu hlášení předvoje sboru pana generála Marmonta o akcích, jež proběhly ve dnech 11., 12. a 13. července před Znojmem a jež byly pro francouzské zbraně tak úspěšné.
Podle přímého rozkazu Vašeho Veličenstva vyslal vrchní velitel 11. července brzy po poledni svého prvního pobočníka, plukovníka Vystrčila, s odřadem v síle 130 mužů pěchoty, aby obsadil pozice na pravém břehu Dyje poblíž obce Klein Tesswiz, jíž místní obyvatelstvo říká Dobšice. Účelem tohoto manévru bylo zajištění pravého břehu, kde nebyla očekávána silná nepřátelská přítomnost, nicméně pro zdárný průběh hlavního útoku směřujícího do prostoru Dobšice-Suchohrdly bylo obsazení pravého břehu významné, neboť nepřítel odsud mohl u Dyje či přes Načeratice a Tasovice pronikat do levého boku a týlu 11. sboru; hlavním úkolem odřadu bylo vyčistit pravý břeh od nepřátelských tirajérů a případných dalších sil, na něž by zde narazil. Zvláštní shodou okolností nalezl plukovník nejen Dobšice, ale také Znojmo prozatím nepřítelem neobsazené, a v čele několika pelotonů vjel do města, projel ulicemi, nechal provolat slávu Vašemu Veličenstvu a z rukou starosty převzal klíč od města, který byl Vašemu Veličenstvu zaslán spolu se čtyřmi zajatými hulány pluku Merveldt; sílu na větší akci proti procházejícímu trénu a dělostřelectvu nepřítele plukovník neměl. Příchod hlavních nepřátelských sil do města si vynutil kvapný ústup k Dobšicím.
12. července za rozbřesku se na pravém břehu Dyje poblíž Dobšic objevily zdánlivě početné jednotky rakouské pěchoty. Někteří důstojníci měli za to, že rozeznávají také uniformy ruské, nicméně s ohledem na fakt, že car je spojencem Francie, jeví se taková informace jako poněkud nepravděpodobná, a muselo jít patrně o rakouskou domobranu či nějaké dobrovolnické sbory. Plukovník Vystrčil dal obsadit Načeratický kopec a až do brzkého odpoledne vyčkával, neboť hlavní síly ještě nedorazily a nebyli jsme si jisti, jaké přesně síly u Bohumulic arcivévoda Karel shromáždil. Velitelé využili času k výcviku a odpočinku. Jakmile bylo z provedeného průzkumu zřejmé, že jde jen o slabý odřad, jehož úkolem jistě bylo ostřelovat z pravého břehu bavorské jednotky divize Minucci útočící proti Dobšicím, vyrazil plukovník Vystrčil v čele svého batalionu vpřed a prudce nepřítele v Bohumilicích napadl.
Přes silný odpor Rakušanů, kteří měli, na rozdíl od nás, také dělostřelectvo, podařilo se je z Bohumulic vytlačit a přitisknout k řece, jež však je v těchto místech, jak ostatně generála informoval kníže z Neuchatelu svým dopisem z 8. července, mělká a lze ji snadno překročit. Po několika srdnatých útocích ustoupil rakouský odřad spořádaně brodem na levý břeh. Snaha vyčerpané francouzské a polské pěchoty o pronásledování nebyla úspěšná a nepřítel nás držel v řece pod silnou palbou. Plukovník Vystrčil, aby předešel zbytečným ztrátám, a protože svůj hlavní úkol splnil, velel ústup a zajistil pravý břeh Dyje. Ztráty v tuto chvíli představovaly na dvacet padlých a takřka čtyřicet raněných vojáků Vašeho Veličenstva, což svědčí o nasazení, s nímž plnili svou povinnost.
Boje 12. července ustaly. Gestem dobré vůle obou stran bylo přerušení palby a vzájemná starost o raněné.
Ráno 13. července přibyl do plukovníkova štábu pobočník maršála vévody z Rivoli s rozkazem k okamžitému přesunu směrem ke Starému Šaldorfu, kde byla Legrandova divize pod nečekaným tlakem rakouských granátníků. Usilovným pochodem rozbahněnými cestami podél řeky dorazil plukovníkův odřad přes Starý Šaldorf, kde na nepřítele nenarazil, k Louckému klášteru, který okamžitě obsadil. Nepřátelský protiútok na sebe nedal dlouho čekat. Boj byl tvrdý a nelítostný, nicméně elán, s nímž francouzská a polská pěchota vedla své útoky a protiútoky, s provoláváním slávy Vašemu Veličenstvu na rtech, pod zářícími orlicemi a s vědomím, že hodina rozhodnutí bitvy, tažení i celé války se blíží, rozhodl. Nepřítel byl na ústupu, když bylo z císařského nejvyššího hlavního stanu oznámeno uzavření příměří.
Několik okamžiků před přerušením palby padl do zajetí při jednom z posledních útoků náčelník štábu plukovníka Vystrčila. Nevysvětlitelným a nepochopitelným nedorozuměním byla nařízena jeho okamžitá poprava, byl postaven ke zdi Louckého kláštera, a již po uzavřeném příměří zazněla na jeho francouzský povel rakouská salva. Neslouží příliš ke cti rakouské pěchoty, že jej tři zásahy do ramene a dva do břicha uvrhly do pouhého bezvědomí, z něhož se probral, když mu chtěli dva rakouští vojáci sebrat boty. Ze svých zranění se nyní léčí a brzy bude opět schopen služby.
Slavnostním nástupem na nádvoří Louckého kláštera, kde byl z vůle Vašeho Veličenstva Čestnou legií vyznamenán tambor granátníků 18. pluku řadové pěchoty, monsieur Cruchot, vystoupení odřadu 11. sboru pod velením plukovníka Vystrčila skončilo. Oddíly byly vráceny ke svým mateřským plukům.
Je mi ctí doporučit přízni Vašeho Veličenstva za chrabrost a svědomité plnění služebních povinností jmenovitě pana poručíka Taziena od granátníků 18. pluku, kaprál-furýra Košťála pěších granátníků gardy Vašeho Veličenstva, který, podobně jako dva voltižéři 30. pluku řadové pěchoty, v sobotním střetu prokázali nejvyšší odvahu a byli se vším, co při sobě měli, vrženi do hlubin (mělčin?) řeky Dyje, seržant-majora Ragase od fyzilírů 57. regimentu, který nejen nahradil padlé důstojníky své roty a velel do ochraptění, nadto ještě staral se v ležení s velkou zručností a umem o tabuli celé jednotky a plukovníkova štábu, tento poddůstojník si rozhodně zaslouží za své oddané a dlouholeté služby epoletu, pana podporučíka Zubka, velitele odřadu pěchoty armády Varšavského vévodství, voltižéra Nowaka, který se zhostil role instruktora polské pěchoty, i tento voják je hodnocen svými nadřízenými jako schopný povýšení, kaprála Vašíka, orlonoše, a fyzilíra Sklenáře, druhého orlonoše, od 8. regimentu, kteří v mnoha nebezpečných situacích uhájili svěřenou zástavu.
Civilní obyvatelstvo přijalo vojáky Vašeho Veličenstva velmi vlídně, a ti je svou disciplinovaností nezklamali. Starosta Dobšic, pan Jenšovský, starosta města Znojma, pan Nezveda, a místostarosta, pan Keremidský, podpořili úsilí vojáků obou stran, za což jim patří obdiv a dík.
J'ai l'honneur d'être, Sire, votre humble et très obéissant serviteur.