Záležitosti kolem umístění radaru na kopci u Prace se stávají
nechutnými. Je tomu tak především proto, že všechny
autoritativní orgány, které se k věci zatím
vyjádřily, buď vědomě, nebo z neznalosti, zastírají
skutečnosti. Jsou
k dispozici zatím tato vyjádření: spisy ve
vztahu ke stavebnímu povolení, vyjádření
náčelníka gen. štábu gen. Štefky, vyjádření
náčelníka vojenské kanceláře prezidenta gen. Picka, vyjádření
ředitele úřadu vyzbrojování ing. Martinka v
zastoupení ministra.
Ve
všech těchto spisech a vyjádřeních se jednoznačně
tvrdí, že pro plnění daného účelu je
místo u Prace na kótě 326 jediné vhodné, s
odvoláním na vojenské odborníky.
Všichni
autoři těchto vyjádření přitom popírají – ať
vědomě či nevědomě – fyzikální zákon o šíření
radiového signálu, který se stejně jako světlo
šíří přímočaře. Pokud tento zákon
platí (a platit musí i v ČR i u armády), pak je
v podstatě jedno, kde bude dotyčný radar umístěn, jediná
podmínka musí být splněna, totiž podmínka
volného obzoru, kterou plní v daném případě
každý okolní kopec nad úrovní 326
m. Změna polohy o +/- 10-15 km je pro detekci cílů
zcela nepodstatná, pouze se změní některé
konstanty vyhodnocovacího programu radaru. Taková
je tedy pravda o nutnosti umístění radaru na kótě
326. Jaký je tedy skutečný důvod pro tvrzení
armádních činitelů? Jediným logickým
důvodem je skutečnost, že v daném místě je už
vybudován objekt s příslušenstvím pro pobyt
posádky a provoz radaru, jehož budování na jiném
místě by vyžadovalo další práci a náklady. Je
tedy třeba klást otázku, zda je pro českou republiku
tento vícenáklad natolik neúnosný, že je
třeba k vůli tomu narušit památkový areál
slavkovského bojiště? S ohledem na výoj ekonomiky
státu i armády v minulých patnácti letech
je však možno s klidem říci, že tady o pár desítek
milionů vůbec nemůže jít – radar je záležitost
natolik pomíjivá, že by bylo jedině na místě, aby
ustoupil staleté tradici slavkovské bitvy, která
byla zásadním dějinným faktem, jehož památka
by měla být zachována na věčné časy.
RNDr. Boris Valníček, DrSc.