Příprava na udílení orlic, Paříž 3.-5. prosince 2004 | Austerlitz.org

Hlavním smyslem akce je připomenout významné výročí této slavnostní události, přivést na jedno místo a v jeden čas kluby vojenské historie z celé Evropy, navázat nové kontakty před následujícím desetiletím dvousetletých výročí událostí let 1805-1815 a v nesposlední řadě pomoci propagaci re-enactmentu jako stále více rozšířené a zajímavé náplně volného času.

Na původních místech a na minutu dvě století po původní ceremonii bude vybraným sedmnácti jednotkám předána kopie orlice vz. 1804 s žerdí a příslušným praporem. Další jednotky se zúčastní akce s orlicemi a prapory, které již vlastní. A jiným jednotkám bude udělen prapor s jednoduchou špicí – z části proto, že jejich vzory orlici nidky nedostaly, zčásti vzhledem k pochopitelným omezeným zdrojům pořadatelů. Celkem se na akci přihlásilo 24 spolků z České republiky, Francie, Belgie, Německa, Itálie, Malty, Velké Británie a Ruska. Dohromady se akce zúčastní na 300 nadšenců v dobových uniformách.

Těmito slovy se císař Napoléon obrátil na své vojáky poté, kdy jim předal jejich orlice:

„Soldats, voila vos drapeaux; ces Aigles vous serviront toujours de point de ralliement; ils seront partout ou votre Empereur les jugera nécessaires pour la défense de son trône et de son peuple. Vous jurez de sacrifier votre vie pour les défendre, et de les maintenir constamment par votre courage sur le chemin de la victoire.„

„Vojáci, toto jsou vaše prapory; tyto orlice vám budou určovat místo shromáždění; budou všude, kde je bude váš Císař považovat za nezbytné k obraně svého trůnu a svého lidu. Přísahejte obětovat život k jejich ochraně a vést je svou statečností neustále po cestě vítězství.“

Vojáci přísahali – a právě tento okamžik je zachycen na Davidově plátně…

Novou orlici obdrží zástupci následujících jednotek :

granátníci 1. batalionu 8. pluku řadové pěchoty z Belgie
fyzilíři 2. batalionu 8. pluku řadové pěchoty z České republiky
fyzilíři 1. batalionu 18. pluku řadové pěchoty z Francie
granátníci a voltižéři 2. batalionu 18. pluku řadové pěchoty z České republiky
fyzilíři 3. batalionu 18. pluku řadové pěchoty z Ruska
granátníci 1. batalionu 19. pluku řadové pěchoty z Malty
granátníci 2. batalionu 22. pluku řadové pěchoty z Německa
voltižéři 2. batalionu 30. pluku řadové pěchoty z České republiky
granátníci 1. batalionu 51. pluku řadové pěchoty z Itálie
granátníci 1. batalionu 59. pluku řadové pěchoty z Itálie
fyzilíři a voltižéři 1. batalionu 113. pluku řadové pěchoty z Itálie
myslivci 2. batalionu 9. pluku lehké pěchoty s mezinárodním složením
kanonýři 2. batalionu 5. pluku pěšího dělostřelectva z České republiky
kanonýři 1. batalionu 6. pluku pěšího dělostřelectva z České republiky
granátníci 1. batalionu Pluku pěších granátníků Císařské gardy z České republiky
polští kopiníci 1. eskadrony 1. pluku švališerů-kopiníků Císařské gardy z Velké Británie
kyrysníci 1. eskadrony 5. kyrysnického pluku z Ruska

Vlastní orlicí akci obohatí :

1. pluk pěších granátníků Císařské gardy z Francie
Pluk pěšího dělostřelectva Císařské gardy z Velké Británie, kterému bude předán praporec 2. eskadrony pluku jízdního dělostřelectva Císařské gardy
111. pluk řadové pěchoty z Itálie
2. dragounský pluk z Belgie

Prapor bez orlice bude předán těmto jednotkám :

Pluk fyzilírů-granátníků Císařské gardy z České republiky
Batalion námořníků Císařské gardy z České republiky
fyzilírům 1. batalionu 57. pluku řadové pěchoty z České republiky

K čemu orlice sloužila a jak s ním bylo nakládáno?

Orlice inspirovaná odznaky římských legií hrála především dvě role – symbolickou a praktickou. Každý batalion a každá eskadrona armády obdržely jednu. Na žerdi pod orlicí byl připevněn prapor (rozměr 80 x 80 cm, prapor dostaly pluky řadové a lehké pěchoty, pěší gardové jednotky, pěší dělostřelectvo, námořní dělostřelectvo, pontonýři a veteráni), standarta (rozměr 60 x 60 cm, standartu dostaly pluky karabiníků, kyrysníků, husarů a gardových jízdních granátníků), nebo praporec (rozměr 60 x 70 či 60 x 80 cm pro dragouny, jízdní myslivce, dělostřelecký trén a gardové jízdní myslivce). Tento prestižní symbol jednotky, na němž císaři velice záleželo, byl střežen jako oko v hlavě. Jeho ztráta byla tragédií. A jednotka, které se takové neštěstí přihodilo musela nezřídka čekat velmi dlouho, než dostala od císaře nový, byť by ztráta původního byla nezaviněná. Do pole nesly své orlice pouze pěší a jezdecké pluky. Dělostřelectvo operující po rotách nikoli – uložilo je v Paříži u svého generálního inspektora. Postupem času byl počet orlic u jednotek redukován na jednu na pluk, pro lehké jednotky navíc platil příkaz ponechat ji v průběhu tažení v domácí posádce… ne vždy byl respektován.

Z praktického hlediska představovala orlice jednak orientační bod pro velitele, jednak pomáhala vlastnímu batalionu či eskadroně v manévru (vyznačoval střed sestavy). Orlice také vyznačovala místo nového seřazení, pokud došlo v průběhu boje k rozpadu formace. Orlici u pěchoty nesla tzv. stráž praporu složená předpisově z jednoho seržant-majora (orlonoše) a osmi kaprál-furýrů fyzilírských rot. V praxi bylo složení této stráže různé. Vždy ji však (do roku 1808) tvořilo devět poddůstojníků ve třech řadech. Stráž stála na levém křídle 2. sekce 4. pelotonu, byla její součástí a přizpůsobovala se všem jejím manévrům. Orlonošem byl buď služebně nejstarší, nebo plukovníkem osobně určený seržant-major. Důraz byl kladen na jeho schopnost dodržovat přesný krok a směr pochodu – podle pohybu praporu se řídil pohyb batalionu. Při palbě se stráž stahovala na úroveň třetího řadu, při postupu batalion v linii naopak její první řad předstoupil batalion o šest kroků, aby byl lépe vidět a pochod 120 m široké formace byl co nejvíce pravidelný.

U jezdectva nesl orlici zpočátku plukovníkem vybraný četař pravé roty každé eskadrony. Jezdectvo nestavělo stráž, orlonoš byl zařazen v prvním řadu na levém křídle své roty a orlice plnila obdobné funkce jako u pěchoty (vždy však zůstávala na svém místě).

Jednotky ostatních zbraní své orly užily maximálně při pařížských přehlídkách a dalších oficiálních příležitostech. Předpis z 1. srpna 1791 přesně stanovil, jak praporečník praporem zdraví, jak jej drží.