Na počátku r. 1805 naši předkové, žijící v kraji na polovině cesty mezi Brnem a Slavkovem, vůbec netušili, co jim přinese jeho konec. Ostatně měli úplně jiné starosti.

Moravu postihla v r. 1804 velká neúroda. Do žní památného r. 1805 sužovala lid nebývalá drahota. Nedostatek potravin a bída, hlavně u těch nejchudších, přinášela nejistotu a hladové bouře. Teprve po žních se situace poněkud uklidnila a život se dostával do klidnějších kolejí. Dále však přetrvávala nespokojenost s neúnosným daňovým zatížením, až čtyřnásobně vyšším než v sousedních Uhrách.

Navíc rakouská armáda, po předchozích válkách, doplňovala stavy mužstva i na Moravě. Na vojnu rukovali mladí muži, kteří byli verbováni po stovkách. Řada z nich se do svých domovů již nikdy nevrátila.

V srpnu 1805 začala, daleko od nás, třetí koaliční válka, která skončila porážkou spojeneckých rusko – rakouských vojsk ve střetu s francouzskou armádou, ve slavné bitvě u Slavkova, která vtáhla obce mezi Brnem a Slavkovem do historie.

Na bojišti byli přítomni i tři panovníci znesvářených států: francouzský císař Napoleon, rakouský císař František I. a ruský car Alexander I. Přijeli sem rozhodnout o dalším dění v Evropě. Proto se tomuto střetnutí začalo říkat „Bitva tří císařů". Ale jak to vlastně začalo.

Na sklonku léta r. 1805 byl Napoleon nucen změnit svůj úmysl napadnout Británii. Ta uzavřela dohodu s rakouským císařem a ruským carem a ti vyhlásili válku Francii. Nebezpečí napadení Francie přimělo Napoleona k rozhodnému kroku. Dal rozkaz k rychlému pochodu vstříc protivníkovi.

Vojska přišla na Moravu z rakouského území, když Francouzi zlikvidovali armádu generála Macka u Ulmu (Německo) a obsadili Vídeň. Na sklonku listopadu se francouzská armáda soustředila u Brna. Spojenecká armáda se nacházela u Olomouce. Schylovalo se k rozhodující bitvě, ve které krajina mezi Brnem a Slavkovem sehrála úlohu krvavého bojiště.

Porážka předsunutých jednotek ve Vyškově 28. listopadu přinutila francouzské jednotky k ústupu po olomoucké silnici směrem k Brnu.

Spojenci chtěli rozhodující bitvu. Napoleon předstíral slabost, protože čekal na příchod dalších vojsk z Rakouska a Čech. Tentýž večer se sešel se svými maršály: Muratem, Soultem a Lannesem, v budově pozořické pošty. Zde došlo k zásadní dohodě o strategii Francouzů. Jejím důsledkem byl posun francouzské linie blíže k Brnu. Již druhý den, v pátek 29. listopadu, zaujala francouzská armáda nové pozice. Vznikla linie francouzské armády od Telnice po Tvarožnou.