Soška Panny Marie

Kopec Santon se stal opěrným bodem na levém křídle francouzské armády. Při opevňování kopce byla kaplička rozebrána a materiál použit při stavbě okopů pro francouzské kanóny. Dřevo z kaple posloužilo jako potrava pro oheň, u kterého se v předvečer bitvy ohřívali francouzští dělostřelci. Ti vhodili dřevěnou sošku Panny Marie do ohně, ale ta snad zázrakem, neshořela. Našli ji místní lidé po bitvě v popelu a nepoškozenou. Byla přenesena do tvaroženského kostela. Ještě v XIX. století byla údajně odeslána do Rakouska k restaurování. Do Tvarožné se již nikdy nevrátila. Jiná verze uvádí, že se o sošku postarali v Tvarožné. Po několika letech dali věřící sošku, napadenou červotočem, opravit. Při opravě se ale rozpadla, takže byla pořízena nová, která je v kapličce dodnes.

Voják v komíně

Jinou pověst známe z podání Jana Švábenského, který ji slyšel od své babičky. Při šarvátkách a ve snaze se zachránit, prchal francouzský voják před dvěma ruskými kozáky. Ukryl se v domě č. 20 u Šlezingrů. Schoval se do komína, který měl otvor v místě ohniště dosti široký. Zde jej kozáci našli a ubodali kopími.

Hopsající selka

Francouzi prohledávali chlévy a stodoly, aby získali krmení pro svoje koně. Tak hledali také u Zelinků, kde zastihli jen nahluchlou babičku, křičeli prý „babo ovsa". Babička jim nerozuměla. Myslela, že říkají „hopsa" a tak pokaždé vyskočila, jak mohla nejvýše. Vojáci se divili a po chvíli pochopili, že jim nerozumí. Ukazovali na koně, uvázané u plotu a naznačovali žvýkání, až stará žena pochopila, že žádají oves pro koně. Když ho dostali, byli spokojeni.

Divoký francouzský důstojník

Při opevňování Santonu potřebovali Francouzi přípřeže, aby tyto pomohly jejich unaveným koním vytáhnout děla do palebných postavení. Vtrhli do domu č. 22 a protože se nemohli domluvit, sekal divoký francouzský důstojník palašem do příčného trámu v kuchyni. Záseky tam byly pak ještě po mnoho let.

Napoleonův sloup

V rohu kapličky je v podlaze zabudovaný trámek. Říká se, že je to ten, u kterého měl Napoleon uvázaného koně, když před bitvou obhlížel bojiště a vyjel na vrchol kopce.

Večernice smutná

Tato rostlina s latinským názvem Hesperis tristis se sem dle pověsti dostala z jihu jako příměs v krmivu francouzských koní.

Kanony ze Špilberku

Jedna z pověstí říká,že 18 děl,které tvořily obranu kopce pod velením generála Clapareda patřily do výzbroje brněnské pevnosti Špilberk.

Francouzská jména

Mezi pověsti lze zařadit tvrzení, že právě od bitvy v  r. 1805, se v obcích mezi Brnem a Slavkovem, vyskytují francouzská jména. Je potvrzeno, že se zde po bitvě, se souhlasem Moravského zemského gubernia, skutečně usadili někteří zběhové a ranění z Napoleonovy armády. Ale spousta jmen zde byla již před rokem bitvy. Vždyť vojska křižovala Moravu od nepaměti, usazovali se zde obchodníci, šlechtici, političtí i náboženští emigranti. A proto se dnes vyskytují ve Tvarožné i v okolí jména: Audy, Burget, Čikl, Gale, Hodaň, Irain, Jandora, Machain, Mercineri, Remeš,  Šalé, Tměj a další.