Polní zbrojmistr Jean-Pierre hrabě de Beaulieu (1725-1819)

11. 12. 2004 Team Austerlitz

Beaulieu, polní zbrojmistr Jean-Pierre hrabě de
(* 26. října 1725 Jodoigne u Namuru, Brabantsko – † 22. prosince 1819 Linec)

Ve věku 17 let, roce 1743, vstoupil do pluku Karla vévody lotrinského (v té době generálního guvevernéra Rakouského Nizozemí) v hodnosti praporčíka. Od roku 1757 působil u generálního štábu a za Sedmileté války sloužil jako pobočník (v hodnosti setníka) polního maršála hraběte Dauna. Zúčastnil se řady akcí, mj. bitev u Kolína (zde utrpěl zranění), Leuthenu, Gery, Maxenu, obléhání Svídnice a Vratislavi či obrany Olomouce. Dne 23. ledna 1760 mu byl udělen rytířský kříž Řádu Marie Terezie. V roce 1768 byl povýšen do hodnosti plukovníka a převelen do Rakouského Nizozemí. Během povstání stavů v Rakouském Nizozemí v roce 1790 (25. června) přišel o svého syna, který sloužil jako setník pod jeho velením. V roce 1790 získal komandérský kříž Řádu Marie Terezie a jmenování generálmajorem, navíc téhož roku i povýšení do hodnosti polního podmaršála. V roce 1792 velel sboru v armádě vévody sasko – coburgského a absolvoval bitvy u Jemappes (29.-30. dubna), Fleurus (16. a 26. června) a Meninu. Téhož roku se stal majitelem pěšího pluku č. 31. V roce 1794 působil jako náčelník štábu v armádě vévody z Yorku a poté v armádě hraběte de Clerfayt. Dne 7. července 1794 mu byl udělen velkokříž Řádu Marie Terezie a majitelství uherského pěšího pluku č. 58 (stal se tak vůbec prvním Nizozemcem, kterému se dostalo této odměny).

V roce 1796 následovalo povýšení do hodnosti polního zbrojmistra a jmenování do funkce vrchního velitele císařsko – královské armády v Itálii (17. března) namísto hraběte de Vins. Po sérii porážek, které utrpěl ve střetnutích s Napoleonem, však 25. května na svou funkci rezignoval, opustil aktivní službu a uchýlil se na své statky v Linci. Hrabě de Beaulieu proslul svou sběratelskou vášní k výtvarným dílům a ke knihám, věnoval se i studiu vojenství a zahradnictví (osobně projektoval svou zahradu v Brocqui). Sbírka umístěná na jeho zámku v Jodoigne však byla zničena během vpádu francouzských vojsk do Rakouského Nizozemí. Podobný osud stihnul i jeho statky v Linci, které byly vyrabovány Francouzi hned dvakrát, v letech 1805 a 1809. Válka jej rovněž připravila o mnoho členů rodiny – jeho švagr baron Maelcamp podlehl smrtelným zraněním z bitvy u Ostrachu a z jeho tří bratrů první byl srmtelně raněn u Vratislavi, druhý padnul u Hochkirchu a třetí zemřel na zranění v roce 1782.

Literatura:

  • WURZBACH, C. von, Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. Svazek 1. Wien 1856-1891, s. 199-200.