Alvinczy svobodný pán von Borberek, polní maršál Joseph
(* 1. února 1735 Vinţu de Jos, Sedmihradsko–25. září 1810 Buda)

Joseph Alvinczy[1] svobodný pán von Borberek,[2] polní maršál a nositel velkokříže Řádu Marie Terezie. Původem etnický Maďar se narodil v Sedmihradsku (nyní součást Rumunska) v místě dnes zvaném Vinţu de Jos.[3] Do armády vstoupil v patnácti letech. Bojoval v sedmileté válce jako setník granátníků, účastnil se bitvy u Torgau a dobytí Svídnice. U Torgau a Teplic utrpěl vážná zranění. Později se stal plukovníkem pěšího pluku č. 19 a v roce 1786 i jeho majitelem. Po válce se stal důstojníkem v Lacyho nově budovaném štábním sboru. Bojoval také ve válce o dědictví bavorské, kde v čele svého pluku zajal při přepadu Habelschwerdtu prince von Hessen-Philippsthal. Vysloužil si za to povýšení do hodnosti generálmajora a rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie (MTO). Působil jako vojenský vychovatel budoucího císaře Františka a vyučoval jej zejména taktice.

V tureckých válkách velel pod Laudonem divizi. V roce 1790 vedl útok na Lutych, ovládaný nizozemskými vzbouřenci. Během revolučních válek v letech 1793–1794 sloužil v rakouském Nizozemí. Účastnil se bitvy u Neerwindenu, za což mu byl udělen komandérský kříž MTO. Dne 21. května 1794 získal hodnost polního zbrojmistra. Za účast v bitvě u Charleroi získal velkokříž téhož řádu, byl rovněž u Fleurus. V roce 1795 velel císařsko-královské armádě na Horním Rýně a po skončení tohoto tažení se vrátil do Vídně, aby se stal členem Dvorské válečné rady. Na konci roku 1796 převzal velení nad ustupující armádou v Tyrolsku, zorganizoval zde domobranu a ve dnech 15.–17. listopadu se neúspěšně střetnul s Bonapartem u Arcole. Velel rovněž v bitvě u Rivoli 14. ledna 1797. Navzdory těmto porážkám a odvolání byl téhož roku jmenován vojenským místodržitelem v Uhrách a jeho místo zaujal arcivévoda Karel. V roce 1808 byl povýšen do hodnosti polního maršála a od císaře dostal darem panství v Banátu. Zemřel v Budě 25. září 1810 jako poslední příslušník svého rodu.

Literatura:

• OTTOVA encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM, klíčové heslo ‚Alvinczy, Josef‘.
• RITTERSBERG, J. Ritter von, Biographien der ausgezeichnetsten verstorbenen und lebenden Feldherrn der k. k. Österreichischen Armée, aus der Epoche der Feldzüge 1788–1821 nebst Abbildungen. 1829, s. 55–66.
• WURZBACH, C. von, Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. Band I. Wien 1856–1891, s. 22.

[1] V literatuře se vyskytuje řada variant transkripce maršálova příjmení – např. Alvinczi, Allvintzy, Alvincy. Nejčastěji je však používána výše užitá verze Alvinczy.
[2] Dnešní rumunské jméno této lokality zní Vurpăr (maď. Borberek; něm. Burgberg bei Mühlbach), nedaleko města Sebeş (něm. Mühlbach). V literatuře se lze setkat i s variantami Barberek a Berberek.
[3] Vinţu de Jos (maď. Alvincz, něm. Unter-Winz), obec v rumunské provincii Alba, JZ nedaleko správního střediska Alba Iulia.