Veteráni fóra napoleonika.cz si možná vzpomenou, že jsme tam druhdy měli otevřenou diskusi na téma pohov a na místě – pohov ve francouzské armádě. Přičemž si roky do hlav jemně a občas vtloukáme, že pro zbraň u nohy neexistuje povel En place – REPOS, že návěstí En place, na místě, existuje jen pro postoj l’Arme – AU BRAS, na rámě zbraň, jako alternativa vůči prostému REPOS, přičemž rozdíl spočívá v tom, že při povelu „na místě“ zůstává jedna či druhá pata na místě, zatímco při pouhém REPOS může voják opustit své místo. To platí a je dané, jak uvidíme níže, všemi pro období našeho zájmu relevantními texty (1776, 1788, 1791, i 1831) – ale problém je skryt v detailu.

Ponechání paty na místě by se netýkalo pozice se zbraní u nohy, kde předpis velet „en place“ neumožňuje (ne že by to zakazoval, ale prostě to tam je explicitně uvedeno jen pro druhou možnost). Ovšem náš výklad byl, že se zbraní u nohy platí pro vojáka totéž, co platí pro vojáka se zbraní na rámě po povelu En place – REPOS, protože se zbraní u nohy se tuze moc špatně někam chodí, resp. zbraň pak už není u nohy. Přihodíme si sem tři citace z předpisu z 1. srpna 1791, které se pohovu týkají, a řekneme si pár slov ke kontextu jejich užití. Jsou to totiž zrovna ukázky dílčích ustanovení předpisu, která mohou být poněkud matoucí, zejména neuvědomí-li si čtenář, že při běžném výkonu služby je určující ustanovení vyšší školy předpisu, zatímco nižší škola předepisuje mechanismy platné pro výcvik samotný.

Škola vojáka, 1. část 1. lekce. Pro úvodní výcvik bez zbraně:

9. Když bude instruktor následně chtít uvolnit pozornost a nařídit pohov, velí:

REPOS. (pohov)

10. Na tento povel již voják nemusí udržovat nehybnost ani postoj.

11. Chce-li instruktor, aby voják zaujal opět obojí, zavelí:

1. Garde à vous. (pozor)

2. PELOTON. (pelotone)

12. Na první povel voják zpozorní. Na druhý zaujme předepsaný postoj a znehybní.

Voják zde může opustit na povel POHOV své místo, na něž se vrací s povelem Pozor-PELOTONE.

Škola vojáka, 2. část 2. lekce. Při výcviku zacházení se zbraní:

97. Bude-li instruktor chtít nechat vojáky v této pozici (k noze zbraň) odpočinout, zavelí:

REPOS. (pohov)

98. Na tento povel voják položí ruku na nabiják a přiloží ústí hlavně k pravému ramenu.

99. Jakmile bude následně instruktor chtít změnit postoj vojáka z odpočinkového na nehybný, zavelí:

100. 1. Garde à vous. (pozor)

2. PELOTON. (pelotone)

101. Na druhý povel voják zaujme znovu postoj se zbraní u nohy, odst. 96.

Odstavec 98 může být matoucí v tom smyslu, že přesně předepsanou pozici by mohl mít někdo tendenci pokládat za pozici předepsanou pro POHOV obecně. Nikde jinde v předpisu ovšem tato pozice vojákovi vnucovaná není, naopak, jak uvidíme dále, voják není v pohovu veden k udržování jakéhokoli postoje, a odstavec 98 je třeba brát čistě jako součást výcviku základního zacházení se zbraní, postoj ke krátkému odpočinku.

A konečně 5. článek 1. lekce Školy pelotonu:

34. Chce-li instruktor nechat vojáky odpočinout, velí:

1. L’arme ═ AU BRAS. (na rámě zbraň)

nebo

Reposez(-vous) ═ (SUR VOS) ARMES. (k noze zbraň)

2. REPOS. (pohov)

To se provede na konci každé lekce.

35. Na povel repos již voják nemusí udržovat nehybnost a postoj.

36. Když budeme chtít nechat vojáky jen vydechnout bez narušení vyrovnanosti, zavelíme, po povelu na rámě zbraň:

En place ═ REPOS. (pohov)

37. Na tento povel nemusí voják nadále udržovat nehybnost, ale ponechá jednu či druhou patu na místě.

Tady vyvstává drobný problém. Proč autoři předpisu umožňují zachovat vyrovnanost jen v pozici na rámě zbraň? Přitom zbraň u nohy sama jakoby fixovala pozici vojáka na místě, a do jisté míry tomu napovídá i výše citovaný odstavec 98 Školy vojáka. V každém případě, pokud bychom svůj výklad postavili přísně na liteře předpisu, odpověď je jednoznačná. Voják se zbraní u nohy dostává povel POHOV, a v tu chvíli může opustit své místo, které zaujímá opět na povel pozor (který může mít v praxi různé podoby). Voják v pozici se zbraní na rámě může dostat povel POHOV, a rovněž smí opustit své místo, anebo dostane povel Na místě – POHOV, a pak musí jednu nebo druhou patu nechat v původní pozici, tj. nenaruší původní vyrovnání řadu.

Ordonance z 1. června 1776, platná až do aplikace předpisu z 1. srpna 1791, návěstí Na místě nezná, a po povelu POHOV podle ní může voják opustit své místo, není vyžadována nehybnost. Stejně tak provizorní instrukce z 20. května 1788. Naproti tomu ordonance ze 4. března 1831, která předpis z 1. srpna 1791 nahrazuje, zavádí návěstí Na místě i pro postoj k noze zbraň. Autoři této ordonance si problému předchozího předpisu povšimli, a čistě jej, jako několik dalších (například mnohem zásadnější otázky zásad pochodu a změny směru pochodu ve středové koloně), vyřešili. Pouhé REPOS znamená „malý rozchod“, a En place – REPOS znamená pohov na místě. Bez ohledu na to, jaký postoje se zbraní voják zrovna zaujímá.

A my jsme tímto v re-enactmentu v poněkud složité situaci. V praxi je potřeba současně nechat vojáky odpočinout, ale nenarušit vyrovnání celkem častá, jak si lze domyslet a představit. Text předpisu z roku 1791 je v tomto do jisté míry nelogický, když předpisuje „malý rozchod“ pro vojáky, kterým bylo veleno k noze zbraň (ač nikde jinde v předpise nenajdeme pohyb se zbraní u nohy), a pohov na místě umožňuje jen tehdy, nesou-li vojáci zbraň na rámě.

Naše dosavadní praxe, kterou jsme probírali na zmíněném fóru před mnoha lety, je taková, že se voják se zbraní u nohy má chovat podle odst. 37 Školy pelotonu. Tj. ponechává jednu či druhou patu na místě. A „malý rozchod“ následuje jen v postoji na rámě zbraň na povel REPOS. Nechce-li velící, aby vojáci zrušili tvar, buď velí k noze – zbraň a pohov, nebo na rámě – zbraň a na místě – pohov. Má-li čas, může velet na rámě – zbraň a pohov, tj. „malý rozchod.“

Je možné, že úmysl autorů předpisu z 1. srpna 1791 byl veden představou, že když už dostává voják povel k noze zbraň, je to v situaci, která poskytuje dostatek času pro „malý rozchod“, a že zájem zachovat vyrovnanost řadů nastává jen v případě nedostatku času, při krátké přestávce, kdy voják ani nepokládá svou zbraň. A je také možné, že z formulace vypadla možnost velet na místě – pohov pro vojáky se zbraní u nohy nedopatřením. A možné je i to, že pro pozici se zbraní u nohy byl praktický výklad slova nehybnost jiný než pro pozici na rámě zbraň – a o tuto eventualitu se opírá naše praxe. Že zkrátka ona definice nehybnosti hovořící o jedné či druhé patě ponechané na místě (odst. 37) a povel na místě byly přidány proto, že se v praxi vojáci, kteří neměli zbraň u nohy, vzdalovali ze svého místa – protože jim to způsob nesení zbraně umožňoval.

Nejistota. Chceme se držet textu předpisu doslova a do písmene? Ač vidíme, že následující ordonance přichází s nápravou ne zcela srozumitelného řešení; přičemž je pravděpodobné, že tato náprava, podobně jako je tomu tak často, je opřena o praktické zkušenosti a nepředepsané postupy prováděné u jednotek, ověřené jako funkční a následně závazným předpisem vztažené na celou armádu. Velet En place – REPOS vojákům se zbraní u nohy předpis z 1. srpna 1791 neumožňuje. Uvidíme, jakých výsledků se dobereme v diskusi. Vedeme ji zde a zde.

A chtěli byste mít naše starosti?