Vítězné tazení Napoleonovo vzrušilo nesmírně kraje, kam nepřátelská vojska pronikla. Poddaní jakoby také chtěli míti radost a účast na vítězství nad dosavadními pány, věřili, ze porázka vládnoucí třídy bude znamenat jejich osvobození z panského jařma. Mýlili se ve svém smýšlení i projevech, vypovídali představeným poslušnost a sami chtěli býti pány.
Názorně o tom podává zprávy vrchnostenský archiv Chrlický:
Po bitvě u Slavkova bylo ulozeno obcím, aby vytahovaly utopené koně ze Žačanského rybníka, ale odepřely, az musely býti donuceni francouzskou eskortou.
Potom chtěli o své újmě vypustit Žačanský rybník:
Hned po bitvě rychtář s novým újezdským purkmistrem postavili se proti chrlickém purkrabímu Josefu Sojtíkovi, ze nemají zádné vrchnosti, nýbrz ze sami jsou páni a mohou dělati, co chtějí. A ze z vrchnosti nic nedělají, hned ukázali skutkem. Kdyz byl rybník spuštěn, sehnalo se na hrázi tři az čtyři sta lidí, kteří pořád z rybníka ryby brali a odnášeli a nedali se zdrzeti ani domluvami ani hrozbami a nedbali ani toho, ze francouzští zákopníci na ně stříleli, nic jich nezastrašilo a nezahnalo.
Byl nedostatek paliva, protoze francouzské vojsko všechno spálilo a tu poddaní šli na rybník na palach, který sekali a odvázeli domů.
Z Újezda půlláník Josef Trbola a domkář Jakub Kozák ani si nevšimli, ze je vidí rychtář a beze všeho odvázeli si palach domů.
Na Žačanském rybníku koupili si však od vrchnosti palach Žačanští a Třebomysličtí, a proto zakazovali Rychmanovským bráti palach a odvázeti. Rychmanovští nejlepší si odvázeli a Žačanské odbyli, ze to neměli kupovat a ještě je chtěli bít.
Útiskem ze všech stran byli lidé doháněni k tomu, ze na nic nedbali. A přece zatím nejcitelnější bylo pociťovat násilí nepřátelské, pod ním lidé vskutku klesali.
Z celého panství Chrlického musela se pořád do Brna vozit mouka, obilí, oves, sláma aj. – muselo se dodávat maso a nedodalo-li se včas, hrozilo se vojenskou rekvizicí a "rabuňkem" a dále zničením toho, co ještě zbylo.
Poroučeli se přípřeze a ukládali se daleké povozy, muselo se jezdit az do Vídně, do Kremze a kamkoliv se namanulo. Ale brzy nestačili hospodáři a pacholci, kteří s vozy jezdili a nařizovalo se od Francouzů obcím, aby ještě více pacholků do Brna posílali, měli se k tomu pouzíti hoféři a domkáři.
V té tísni obce se bránily, neboť zádalo se takových pacholků mnoho.
Z Modřic oznamoval 11.12.1805 rychtář, ze sedláci nemají zádného pacholka a povozy jejich s koňmi a pacholky v Brněnských šancích zavřeny jsou, domkáři jsou také nepostradatelní, proto ze má kazdý 3 husary na kvartýře, 1/4láníci 8 muzů, sedláci 14 muzů a více koní.
Nelze tedy při nejlepší vůli 6 pacholků sehnati.
Z Újezda se 24.12. bránili purkmistr Antonín Blazek, rychtář Vincenc Hřebíček, úředník Heřman Haluza a sousedi Antonín Sladký, Augustin Frank jménem celé obce a podávali vrchním stíznost na francouzské poručení – před několika dny jim bylo nařízeno, aby odevzdali do Brna 3 pacholky ke koním a ti se dosud domů nevrátili.
Znovu bylo 8 vozů k vyvázení nemocných z Brna do Kartouz vypraveno, z nich snad 2 vozy jsou az dosud v Brně. A ostatní byli snad donuceni jet az do Vídně, kdyby se to tak dálo, kterak budou jiná nařízení moci plniti a jak s nimi bude, kdyz by měli ostatní vozy a dobytek po kazdé pozbýti?
Prosili tedy, aby vrchní ouřad byl jim nápomocen, aby se ti lidé a koně a vozy zase propustili a jestli by se to státi nemělo, zádali tuto svou stíznost samému francouzskému řediteli přednésti.
Jasně viděli, jak se v obcích vedlo z podrobného seznamu, kolik bylo koní a vozů před válkou, kolik a jak bylo za války a kolik ještě zbývá.
Před válkou | Na konci války | |||
Stav | koní | volů | koní | volů |
Žačany | 46 | 25 | 38 | 12 |
Chrlice | 94 | 36 | 76 | 34 |
Újezd | 129 | 39 | 78 | – |
Tuřany | 40 | 21 | 16 | 4 |
Šternov | 5 | – | 4 | – |
Rychmanov | 10 | – | 1 | – |
Třebomyslice | 21 | – | 11 | – |
Nesvačilka | 20 | – | 4 | – |
Podobná situace byla i u ostatního dobytka.
Vzdyť vrchní Břittman psal v lednu roku 1806 francouzskému veliteli do Brna, ze poddaní nic nemají a všecko pozbyli a ze nemohou vydrzovati 800 muzů ubytovaných na panství.
Francouzské vojsko ze má býti z Brna opatřováno masem a chlebem, aby se proto vojákům z Brna zivobytí vydávalo, kdyz jiz ničeho nemohou dáti a všecky rekvizice podle č.22 mír.čl.mají přestati. Bylo sice z Brna posláno maso, ale to tak bylo pro 50 a ne pro 800 osob.
Na panství spisovány byly také všechny škody vzniklé za doby války na ubytování vojska rekvizicemi plněním, škody vzniklé na domech a hospodářském náčiní.
Dále co bylo pobráno od nepřítele, jako šatstvo, prádlo, kočáry, sukna, plátna, bot, košil, klobouků, čepic, šátků, zeleza, podkov, úlů – a kolik to obnáší na penězích.