22. listopadu 1803 (30 brumaire an 12)
▪ rozhodnuto o vytvoření elitních batalionů, jež měly tvořit záložní pěchotní sbor pro plánované vylodění v Anglii. Řadové pluky č. 9, 13, 58 a 81 a lehké pluky č. 2, 3, 4, 12, 15, 22, 28 a 31 měly každý postavit jeden elitní batalion tvořený štábem, třemi granátnickými/karabinickými a třemi tzv. mysliveckými rotami, jež byly tvořeny vybranými příslušníky středových rot. Jde o neoficiální předchůdkyně voltižérských rot založených výnosem ze 13. března 1804 v plucích lehké a dekretem z 19. září 1805 v plucích řadové pěchoty (Pluky řadové a lehké pěchoty 1805) (1)
6. prosince 1803 (14 frimaire an 2)
▪ vydán výnos, na jehož základě byly vytvořeny elitní bataliony v rámci řadových pluků č. 9, 13, 58 a 81 a lehkých pluků č. 2, 3, 4, 12, 15, 22, 28 a 31. (2)
25. ledna 1804 (4 pluviôse an 12)
▪ vydán rozkaz ke zformování divize záložních granátníků (division de grenadiers de la réserve). Dvanáct elitních batalionů vytvořených na základě rozhodnutí z 22. listopadu a výnosu z 6. prosince 1803 bylo sloučeno do šesti pluků záložních granátníků. (3) Velitelem divize jmenován divizní generál Jean-Andoche Junot (1771-1813). (4)
29. května 1804 (9 prairial an 12)
▪ na základě rozkazu obsaženého v Napoleonově dopisu ministru války Berthierovi budou dva bataliony divize záložních granátníků z Arrasu převeleny do Le Havre, kde budou rozmístěny na paluby válečných lodí tamní flotily. (5) Jde o bataliony 4. a 22. pluku lehké pěchoty, jež nadále nebyly součástí divize záložních granátníků.
5. února 1805 (16 pluviôse an 13)
▪ divizní generál Nicolas-Charles Oudinot (1767-1847) přebírá v Arrasu velení divizi záložních granátníků, nahrazuje divizního generála Jean-Andoche Junota (1771-1813). (6)
Během tažení roku 1805 byla divize součástí 5. armádního sboru maršála Lannesa, účastnila se bojů u Wertingenu, obsazení Táborského mostu, bitvy u Hollabrunnu (kde byl Oudinot raněn a nahrazen velkomaršálem paláce Durocem). U Slavkova byla převelena do armádní zálohy:
– Divize záložních granátníků; 10 batalionů pěchoty (4.655 mužů), 8 děl (132 dělostřelců a 174 vojáků dělostřeleckého trénu), 33 sapérů ženiního vojska.
▪ velitel: divizní generál Nicolas-Charles Oudinot
– náčelník štábu: adjutant-komandant Jarry
– velitel dělostřelectva: šéf eskadrony Baltus
– velitel ženijního vojska: kapitán Barailon
– 1. brigáda, brigádní generál Claude-Joseph Laplanche-Mortières (1. a 2. granátnický pluk)
– 3. brigáda, brigádní generál François-Amable Ruffin (5. granátnický pluk)
▪ velitel: divizní generál Jean-Baptiste-Geraud Duroc
– 2. brigáda, brigádní generál Pierre-Louis Dupas (3. a 4. granátnický pluk)
– Divizní dělostřelectvo (1. rota 1. pluku pěšího dělostřelectva a 4. rota 5. pluku jízdního dělostřelectva; 2 roty 5. (bis) batalionu dělostřeleckého trénu) a 2. rota 2. batalionu sapérů
2. brigáda se střetla v závěru bitvy s částmi Przybyszewského 3. kolony a měla dva smrtelně raněné, Oudinotova divize se krátce střetla s ruskou gardou na Starých Vinohradech a měla jednoho smrtelně raněného. (7)
1. července 1806
▪ rozpuštěna divize záložních granátníků, granátnické, karabinické a myslivecké roty se vrátily ke svým plukům. (8)
21. října 1806
▪ vydán dekret organizující divizi spojených granátníků a voltižérů (division de grenadiers et voltigeurs réunis) složenou ze 16 batalionů v osmi plucích. Každý batalion tvořilo šest elitních rot, jež byly vyčleněny z doplňovacích batalionů pluků řadové a lehké pěchoty Velké Armády (9). První bataliony pluků byly tvořeny granátnickými, nebo karabininickými rotami, druhé bataliony rotami voltižérskými. (10)
(1 ) PIGEARD. Dictionnaire de la Grande Armée, s. 313; RIGO. Les Grenadiers d’Oudinot. In: Uniformes 61, s. 22.
(2 ) COPPENS (ed.). Tableau général de l’armée française d’après l’Almanach impérial pour l’an 13, l’Etat militaire de l’an 13. [http://www.1789-1815.com/armee_fr_1804.htm]
(3 ) PIGEARD. Dictionnaire de la Grande Armée, s. 313.
(4) SIX. Dictionnaire biographique des généraux et amiraux, I., s. 612.
(5) OUVRARD (ed.). La correspondance de Napoléon 1er.
[http://www.histoire-empire.org/correspondance_de_napoleon/1804/mai_02.htm]
(6) SIX. Dictionnaire biographique des généraux et amiraux, II., s. 276.
(7) RIGO. Les Grenadiers d’Oudinot. In: Uniformes 61, s. 26.
(8) QUINTIN. Austerlitz, 2 décembre 1805, Dictionnaire biographique des officiers, sous-officiers et soldats tués ou mortellement blessés a Austerlitz, s. 257.
(9) Celkem 36 řadových pluků (číslo 3, 4, 8, 12, 14, 18, 21, 22, 24, 27, 30, 32, 33, 34, 39, 40, 44, 45, 51, 54, 57, 59, 61, 63, 64, 65, 69, 72, 76, 85, 88, 94, 95, 96, 105 a 111) a 12 lehkých pluků (číslo 6, 7, 9, 10, 16, 17, 21, 24, 25, 26, 27 a 28).
(10) RIGO. Les Grenadiers d’Oudinot: In: Uniformes 61, s. 26.