Jde nám o připomenutí roku 1813, tento rok je rokem významných bitev u Drážďan, Chlumu a Lipska, kterých se účastnila na straně šesté koalice také tzv. česká armáda pod velením knížete Schwarzenberga.

Připomeneme si období napoleonských válek a poslední aktivizaci Olomoucké pevnosti v průběhu tohoto konfliktu. Olomoucká pevnost plnila v tomto období plně svou funkci významného opěrného bodu rakouské armády. Bylo jí přiznáváno přední postavení v rámci rakouského obranného systému, o čemž svědčí známý spis arcivévody Jana o opevňovacím systému habsburské monarchie z roku 1810, ve kterém byla Olomouc označena za objekt I. třídy, jehož hlavní rolí mělo být zachycení útoku nepřítele směřujícího ze Slezska či Haliče přes Moravu na Vídeň.

Válečné události roku 1813 si vynutily opět přispění zdejších měšťanů, kteří nastupovali k vlastenecké službě jako za dřívějších dob, tentokráte jako příslušníci ozbrojeného sboru, kteří konali hlídky u městských bran a na jiných důležitých místech. Zázemí pevnosti a jejího okolí také poskytlo útočiště stovkám raněných vojáků, ti byli přiváženi na povozech z míst válečných střetů.

Korunní pevnůstka je jednou z podstatných částí fortifikačního systému pevnosti a v současné době platí za jednu z nejvíce dochovaných částí. Skládá se z jednoho 5ti bokého bastionu a ze dvou půlbastionů. Jedná se o předsunuté opevnění, které bylo podle svého tvaru nazváno korunní hradba, nebo také Korunní pevnůstka. Pevnůstka byla využívána jako jeden ze vstupů do města.