Znojmo, jedno z nejstarších měst moravských, které se v roce 1809 stalo závěrečným dějištěm bojů tzv. dunajského tažení. Ale už v době bitev u Aspern, Esslingu a následně pak u Wagramu poskytovalo zázemí rakouské armádě. To mimo jiné znamenalo přísun raněných a nemocných vojáků, o které ve Znojmě muselo být postaráno.
Ví se, že ve městě fungovalo několik vojenských nemocnic – nejen ve zrušeném klášteře v Louce, ale i uvnitř města. Podle záznamů z Vojenského archivu tu měl být filiální polní špitál č.31, jehož velitelství mělo sídlit v dnešní slovenské Skalici. Další pobočky měly fungovat např. v Jaroslavicích či Nových Syrovicích (je náročné zrekonstruovat pohyb těchto institucí, protože záznamy bývají vedené pod hlavičkou sídla „hauptspitalu“). Další ranění pak byli umístěni v soukromých domech, to je záležitost civilních matrik.
Kde tyto oběti války 1809 skončily, kam byly uloženy k věčnému spánku? O tom se matriky nezmiňují. Situaci komplikuje fakt, že po uzavření příměří v červenci 1809 obsadili Znojmo Francouzi a, jak to bývalo, rakouské špitály jim musely ustoupit, protože tam začali provozovat nemocnice pod francouzskou správou (od těch bohužel záznamy zatím nemáme k dispozici, snad v budoucnu). V některých dokladech se zmiňuje, že ranění příslušníci rakouské armády byli převáženi do Jihlavy, ale stejně tak i v tuto dobu pokračují záznamy v matrikách s lokací Znojma.
Chci s velkou vděčností poděkovat PhDr. Jiřímu Kacetlovi, místopředsedovi Okrašlovacího spolku ve Znojmě a známému znojemskému historikovi, za poskytnutí vyčerpávajících informací. Přesně zapadly do mezer, které po zjištění z matrik zůstávaly a až k nim přiřadíme jmenný seznam, bude jeden dílek z historie roku 1809, v rámci možností, kompletní. Stejně je neuvěřitelné, že se na místo, kde skončily osudy tisíců lidí, mohlo zapomenout.
Informace ze znojemských archivů tedy říkají toto:
Ve válečných letech 1805 a 1809 byl hlavní rakouský lazaret v prostorách vojenského hradu, to ale nestačilo, proto byly nouzově adaptovány i bývalé kláštery klarisek a františkánů, jezuitská kolej (dnes archiv), dominikánský klášter a probošství na Hradišti. Po znojemském příměří 12.7.1809 bylo Znojmo obsazeno Francouzi a rakouské špitály musely pryč. Se svolením hraběnky Daunové byl pro ten účel zabrán její letohrádek na Horním předměstí Znojma s okolním parkem, dnes tu stojí hostinec Bristol na Přímětické ulici. Mrtví byli pohřbíváni hned za letohrádkem, v místech pozdějšího vojenského hřbitova, dnes park v ulici Boženy Němcové.
Rakouský vojenský lazaret se v daunovském letohrádku nacházel až do roku 1814 a léčili se zde lehce ranění vojáci z bitvy u Lipska.
Bývalý vojenský hřbitov se nacházel na pozemku p.č. 2977/1, k. ú. Znojmo – město. Hřbitov byl provozován i během rakousko – pruské války v roce 1866, jsou na něm pohřbeni Prusové, kteří podlehli choleře. O prostor se starala v té době místní vojenská posádka, a existoval i době 1. republiky. Po roce 1948 byl tento hřbitov zrušen a veškeré připomínky z povrchu odstraněny, pozůstatky vojáků však zůstaly nedotčeny. Dnes je zde travnatý prostor se stromy, jen pruské vojáky připomíná torzo kamenného podstavce.
Tolik vyčerpávající informace ze Znojma. Ztracení lidé pracují na tom, aby k nim doplnili lidské osudy. Samozřejmě nejen ty z roku 1809, ale i 1805, 1813-14 a také z tažení let 1798-1801. I tehdy totiž jak v Louce, tak ve Znojmě vojáci umírali… tito mohou být pohřbeni jinde, ale věřím, že i na to se přijde.
V rámci programu vzpomínkové akce věnované 210. výročí bitvy u Znojma, Znojmo-Znaim 2019, proběhne na místě v neděli 14. července 2019 v 15 hodin pietní akt, který předznamená obnovení pomníku.
Klára Čudrnáková, nadace Ztracení lidé