V další části pokusu o pojednání o terminologii vojenství přelomu 18. a 19. století a jejích překladech do češtiny a z češtiny se po palných a chladných zbraních podívejme na otázku organizace ozbrojených sil a jednotlivých zbraní. A je-li řeč o zbraních, tedy o pěchotě, dělostřelectvu a jezdectvu.
Gen. Lasalle se svou Pekelnou brigádou
Kavalerie tramvají nejezdí a jízdní dělostřelectvo není jezdecké
A úvodem hned moje velmi oblíbené jezdectvo. Kavalerie. Cavallerie. Cavalry. Kavallerie. Cavalleria, ale nikoli, prosím, „jízda“. Je na to krásná poučka, kterou tradují zkušenější než jsem já. Pan plukovník Otto Wágner měl vysvětlovat rozdíl mezi oběma výrazy kouzelným způsobem: „Jízda může být třeba tramvají, toto je jezdectvo.“ Leč ne každý furiant se s tím spokojí, a zhusta s různými argumenty v ruce snaží se tvrzení vyvracet a sveřepě trvá na právu říkat jízda. Mezi tyto argumenty, a velmi přesvědčivé, patří třeba nápisy na náhrobcích „generálů jízdy“. A samozřejmě vysvětlení výkladových slovníků. Protože ty samozřejmě nemohou jinak: slovo jízda lid používá ve smyslu jezdectvo zcela běžně, je zažité, a je tedy správně. Ovšem.
Problémem je z hlediska snahy o přesnou terminologii prostý fakt, že ne vše, co je jízdní patří jezdectvu, a že ne vše, co patří jezdectvu, je jízdní, ale řekneme-li jezdectvu „jízda“, o srozumitelnost tohoto rozdílu přicházíme. Příkladů je mnoho. Jízdní dělostřelectvo není jezdeckým dělostřelectvem. Artillerie à cheval, Horse/Mounted Artillery, berittene/reitende Artillerie/Artillerie zu Pferd nejsou „Artillerie de cavalerie“ (quoi ?), Cavalry Artillery (wth ?), Kavallerie-Artillerie (was ?). Artillerie à cheval, jízdní dělostřelectvo, je, ve Francii, součástí dělostřeleckého sboru, Corps d’artillerie, nikoli jezdectva. A takticky je podřizováno jak formacím jezdectva, tak formacím pěchoty, tak smíšeným formacím nebo dělostřelecké záloze. Jde o jízdní dělostřelectvo, protože jeho osádky se přesunují v sedle, případně na povozu. S jezdectvem má své shodné znaky, ale nejde o jezdectvo.
Podobně najdeme u pěchoty i u dělostřelectva jízdní důstojníky, důstojníky v sedle. Opět nejde, jak lze snadno uhodnout, o jezdecké důstojníky. A na druhou stranu součástí jezdectva jako zbraně mohou být jednotky, které nejsou jízdní, ale přirozeně zůstávají jezdecké. Ve Francii to jsou třeba pluky pěších dragounů. Pokud bychom chtěli říkat jezdectvu jízda, mohli bychom chtít říkat pěchotě chůze? A i zde je zřejmý rozdíl mezi výrazem „pěší“ a „pěchotní“. Pěší je, co se přesunuje pěšky. Co je nasazeno pěšky. Pěchotní je, co patří pěchotě. Plukovník, velitel pěšího pluku v sedle je jízdním důstojníkem pěchoty, pěchotním důstojníkem, nikoli pěším důstojníkem. Jízda není jezdectvo.
V dávných debatách na toto téma byla také vznesena námitka zavedeného výrazu „rytířská jízda“. Pomineme nyní rozbory rozdílů mezi středověkou jízdou tvořenou šlechtici a jejich různě strukturovaným doprovodem jízdních bojovníků, a jezdectvem jako složkou pravidelných ozbrojených sil, ať již žoldnéřských, dobrovolnických či konskripčních. Mluvíme o 18. a 19. století.
Ale dopustil jsem se výrazu „pěší pluk“. Régiment d’infanterie vs. régiment à pied. Infantry Regiment vs. Regiment of Foot. Infanterie-Regiment vs Regiment zu Fuß. Pěchotní pluk nezní příliš libě. Pluk pěchoty nelze použít v každé větě a nemít přitom pocit, že hovoříme uchem. Pluk řadové pěchoty zní lépe, régiment d’infanterie de ligne.
Výraz pěší pluk a jízdní pluk jsou navzdory výše uvedené litanii o jízdě vs jezdectvu spíše v pořádku. Bez kontextu a podrobností jde srozumitelně o pluky pěchoty a pluky jezdectva. A například rozlišujeme-li tak v kontextu pěší a jízdní pluky dělostřelectva, rovněž se nespleteme. Jízdní dělostřelectvo bývá také označováno jako „lehké“ (artillerie légère) a dokonce létající („artillerie volante“).
Roty, setniny, kompanie, pelotony, divize a diviziony, prapory a bataliony, pluky a regimenty
Základní administrativní podjednotkou pluků všech zbraní je… rota, compagnie, Company, Kompanie. Mnohem pěknějším českým slovem je výraz setnina. Srozumitelným synonymem je počeštělý výraz kompanie. Přesto je slovo „rota“ zažité a srozumitelné a jeho zřejmě jediným problémem je existence výrazu Rotte v němčině, který značí zástup. V nastoupené jednotce dva nebo tři vojáky za sebou.
V různých zbraních různých armád existuje různý přístup k formování základních taktických jednotek. Jejich struktura však zpravidla zahrnuje nějakou taktickou jednotku tvořenou v jádru mužstvem jedné roty. Takovou taktickou podjednotkou může být tzv. peloton. Slovo, které anglicky zní Platoon, a máme jej nejen díly slavnému protiválečnému filmu zažité ve významu četa. Jenže četa je současně administrativní podjednotkou roty. Nejen proto, co jsem napsal posledně, tedy rozhodně doporučuji držet se při překladu tohoto výrazu slova peloton, které se s větší jistotou podaří přeložit zpět do původního jazyka, zatímco ve francouzském případě by u pěchoty výraz „četa“ ve smyslu polovina roty mohl mít svůj význam jen v letech 1776-1791, kdy skutečně administrativní rota pěchoty formuje dva taktické pelotony. V letech 1791-1815 vždy jeden. Nebo u jezdectva. Dva pelotony na každou rotu.
Peloton je ovšem jednotka jiné struktury a jiného určení. Tam, kde se rota nebo půlrota/sekce dělí na podjednotky, subdivize a/nebo družstva, dělí se peloton na dvě sekce, a dále již jen na řady a na zástupy. Má také jinou strukturu velení. Vezmeme-li opět za příklad jen francouzskou řadovou pěchotu, pak v čele roty stojí kapitán, v čele první půlroty poručík, v čele druhé půlroty podporučík. Ovšem pelotonu velí kapitán, který současně velí první/pravé sekci, a levé velí poručík. Peloton, rotu a půlrotu tedy nelze zaměňovat, a užití slova četa je, minimálně ve francouzské situaci, krajně nevhodné. Německý ekvivalent slova peloton je Ploton, pokud se odkážeme na dobový německý překlad předpisu z 1. srpna 1791 (ať již pro pluky německé pěchoty, nebo později pro pěchotu německy hovořících spojenců/vazalů Francie).
Ovšem v německé terminologii najdeme také výraz Zug, překládaný nejčastěji jako četa, taktická podjednotka setniny ve smyslu taktické podjednotky praporu/batalionu. Pokud v rámci terminologie německé, rakouské či pruské armády přistoupíme na administrativně-taktickou dvojjedinost výrazů četa a setnina, jsme v poněkud jiné situaci než ve Francii.
Dva pelotony vedle sebe formují podjednotku, které se u pěchoty a u jezdectva říká divize, division, Division. Nabízí se „české“ slovo divizion. Já osobně dávám přednost tomu slovu v ženském rodě. Francouzština (ani němčina či angličtina) nerozlišují než kontextem či přesnější specifikací, je-li řeč o nižší taktické podjednotce ve smyslu dvou pelotonů či dvou rot/setnin v linii vedle sebe, nebo o formaci pěchoty či jezdectva v síle několika pluků a brigád. A protože si alternativním výrazem nepomáhá původní terminologie, neměla by si jím pomáhat ani česká.
Ve Francii se objevuje také výraz dělostřelecká divize, division d’artillerie. Nejde o vyšší taktický útvar v síle několika tisíc dělostřelců, ale o výraz popisující základní taktickou jednotku dělostřelectva složenou zpravidla z jedné roty dělostřelectva a jedné roty dělostřeleckého trénu. I na této úrovni se tedy tomu, kdo na věc nahlíží jinak, nabízí výraz dělostřelecký divizion.
Základní taktickou jednotkou pěchoty je prapor, bataillon, battalion, Bataillon. Batalion. Od pradávna dávám já i většina kolegů přednost tomuto archaickému výrazu. Důvod je celkem nasnadě: v době, která nás zajímá, nosí takový batalion jeden i více praporů, zástav. U jezdectva je to snadné. Eskadrona, escadron, Squadron, Schwadron, švadrona, kdo chce.
U pluku či regimentu, régiment, Regiment, nelze váhat, podobně jako není důvod váhat u půlbrigády, demi-brigade, Francouzské republiky (a císařství; byť se lze setkat s výrazem „polobrigáda“ – ale tomu by odpovídal spíše francouzský termín „semi-brigade“, a nejde o „polobrigádu“, ale původně skutečně o polovinu brigády, dvě půlbrigády tvoří brigádu). A rozlišuje-li dnes armáda velitelství a štáb, na přelomu 18. a 19. století je nerozlišuje, a pluk je tvořen kromě batalionů, eskadron či rot také štábem, état-major, Staff, Stab, jehož místo výkonu služby se nazývá hlavním stanem, quartier général, Headquarters, Hauptquartier.
Na úrovni brigád, divizí, armádních sborů a armád rovněž nelze pochybovat, byť v různých armádách a zejména v úvodních taženích koaličních válek, se často operuje také s výrazy kolona coby specifické a velmi proměnlivé formace na pomezí divize a armádního sboru.
Organizaci jsme se nepříliš přehledně věnovali v tomto díle Podcastu BATAILLON:
Rád doplním na základě případných podnětů, a příští část bude věnována vojenským hodnostem, titulům, funkcím, šaržím.