Terminologie. Překlady dobových textů, dobových výrazů nabízejí nevyhnutelně mnohé problémy. Ty plynou z prostého faktu, že jednak se různé jazyky vyvíjely různě, a jednak, specificky pro období, kterým se zde zabýváme, tedy přelom 18. a 19. století, se nelze dost dobře opřít o naši českou terminologii. Protože ozbrojené síly na našem území používaly přednostně terminologii německou, a protože moderní čeština se od té dobové liší více než moderní němčina nebo moderní francouzština.
Nevyhnutelné problémy vedou k nevyhnutelným pochybnostem a také k různým výkladům. Pokusím se představit jednoduché principy, kterých se snažím při psaní o vojenství doby koaličních válek držet já. Prvním z těchto principů je: říkejte a pište si to, jak chcete, ale terminologie musí být jednoznačná, případně výraz vysvětlete v závorce či poznámce. A tento princip není totéž jako anarchie či svévole. Každý rychle a přirozeně zjistí, že označí-li jednou určitou věc nebo určitý jev konkrétním slovem, a existují-li věci a jevy příbuzné, ale odlišné, je třeba být v přístupu k užívání „synonym“ opatrný, a celkově konzistentní. Užívaná terminologie by měla mít logickou strukturu. Již jen proto, aby nebylo třeba ji neustále vysvětlovat.
Další princip, kterého se snažím držet, ale nikomu jej nevnucuji jako jediný možný nebo jediný správný, je volit takové české termíny, které jsou svou etymologií pokud možno co nejbližší původnímu výrazu, v ideálním případě i podobně znějí. A existují samozřejmě výjimky, kdy dojem, že určitý výraz je lépe zažitý, tento princip převáží. Zde už je však třeba ukázat několik příkladů. A věnovat se budeme následujícím oblastem: palné a chladné zbraně (nyní), organizace ozbrojených sil, taktika a manévry, uniformy a výstroj a také zástavám, tj. praporům, praporcům, standartám a praporkům, a orlicím nebo třeba neapolským koním (v dalších částech).
Palné zbraně, aneb muškety, pušky, musketony, karabiny a rifle… cože?
V podcastu o palebné síle pěchoty „naší doby“ zazněla definice hlavní palné zbraně pěchoty. Pro účely diskuse (a pro své účely obecně a dlouhodobě) jsme si vymezili pojem „mušketa“ jako termín, který chceme používat pro těžké, doutnákovým zámkem opatřené ruční palné zbraně 16. a 17. století, zatímco dlouhým křesadlovým zbraním, které přicházejí do výzbroje evropských armád koncem 17. století, říkáme „pušky“. Má to své důvody, svá úskalí a své výjimky.
Předně tedy důvody. Mým primárním zájmem je francouzská vojenská historie, a nikdy se mi nepodařilo přeložit výraz „fusil d’infanterie“ jako „pěchotní mušketa“, a doufám, že se mi to nikdy také nepodaří. Francouzština rozlišuje slova „mousquet“ a „fusil“ přesně tak, jak jsem uvedl v předchozím odstavci. A to nejen při pojmenování konkrétních typů zbraní a zbraní vzorových, což je zásadní, ale také obecně. Slovníky Francouzské akademie (dostupné v elektronické podobě s užitečným vyhledáváním zde) jsou ve své definici slova „mousquet“ jednoznačné: ve všech vydáních je zmíněn doutnákový zámek (mousquet à mèche), ve vydání z let 1787-1788 přibývá informace, že tyto zbraně „se již dlouho nepoužívají“ a v 6. vydání (1832-1835) je explicitně uvedeno, že jde o zbraně, které byly používány před puškou, tedy před „fusil“.
A výraz „fusil“? Jeho původní význam je ocílka, kus oceli, o kterou úderem kamene křešeme jiskru. Tedy následně logicky přeneseno na křesadlovou pušku z trochu opačné strany než na slovo „flinta“, které odkazuje na onen křesací kámen (Flint je německy pazourek, křesací kámen, flintlock anglicky křesadlový zámek). A již první vydání slovníku z roku 1694 píše, že slovo „fusil“ znamená také „celou arkebuzu, má-li ocílku“ (l’arquebuse entière, quand elle est à fusil). A arkebuza je takto obecně dlouhá zbraň při palbě opřená o rameno, ručnice.
A zde bychom mohli narazit na rozdíl mezi akrebuzou a mušketou 16. a 17. století, kdy slovem arkebuza rozumíme zpravidla lehčí zbraň, často s kolečkovým zámkem. A tuto vlastnost, tedy relativní lehkost, si s sebou nese i později ve francouzštině, kdy se setkáváme s výrazem „aquebuse rayée“, drážkovaná arkebuza, o níž bude řeč dále.
V roce 1717 je ve Francii zavedena první vzorová pěchotní puška, a již dříve jsou všechny křesadlové pěchotní pušky bez výjimky „fusils d’infanterie“, a slovo převzaly i pozdější ručnice opatřené perkusními zámky, a všechny další systémy přes opakovací po automatické zbraně dnešních dní.
Podobně němčina. V rakouské armádě najdeme pro křesadlové ručnice výrazy postupně dva. Prvním je slovo „Flinte“ (viz výše), a od roku 1784 pak výraz „Infanterie-Gewehr“. Němčina přitom samozřejmě zná slovo „Muskete“, ale rovněž jej pro pojmenování vzorových pěchotních ručnic s křesadlovým nebo perkusním zámkem nepoužívá, ať už rakouských, pruských nebo jiných. Na rozdíl od francouzštiny se zde ovšem v modernějších textech, a podobně jako v češtině a především angličtině, lze setkat s tímto výrazem v roli obecného pojmenování ve smyslu „jednoranová předovka“.
Angličtina vládne světu a je marné proti tomu protestovat nebo se to snažit měnit. A v angličtině jsou jednoranové předovky „muskets“, a mají-li drážkovanou hlaveň, jsou to „rifled muskets“, a překládáme-li anglické texty, a texty obecnější povahy, není třeba se slova „mušketa“ štítit ani v případě křesadlových nebo perkusních palných zbraní. A zejména ne, hovoříme-li o vzorových zbraních britské provenience, a přeložit „Brown Bess musket“ jako „mušketa Brown Bess“ je správně ze všech myslitelných úhlů pohledu. Zůstáváme-li ovšem čistě na britské či americké půdě.
Nenastane konec světa, dopustíme-li se na francouzské půdě výrazu „pěchotní mušketa vz. 1777“ – ale převedeme-li jej zpět do francouzštiny na „mousquet d’infanterie M. 1777“, vytvoříme nesmyslný termín, kterému sice každý porozumí, ale znalec nad ním zvedne obočí. A ve chvíli, kdy budeme popisovat francouzskou pěchotní výzbroj napříč staletími, již bychom si nevystačili s původními výrazy „mousquet“ a „fusil“, ale museli bychom je doplňovat jako „doutnáková mušketa“ a „křesadlová mušketa“. Směle do toho, kdo to má za vhodné. Čistá práce to není, protože zpětně přeloženo jde o „mousquet à mèche“ a „fusil à silex“, kde silex je křesací kámen, a v tomto běžném výrazu se nám tak sešla ocílka s kamenem.
Přitom slovo „mušketa“ nenajdeme ve vzácných česky psaných textech v souvislosti s křesadlovými palnými zbraněmi ani v době, kdy tyto zbraně tvořily výzbroj pěchoty. Když je v Praze v roce 1826 vydána rukověť Cwičenj o Užjwánj Zbraně, gegj částky, gegich čistotné chowánj, a o některých giných wogáku potřebných wěcech w cjs. král wogsku (https://www.primaplana.cz/news/cviceni-o-uzivani-zbrane-1826-/), najdeme v ní pro německý výraz Gewehr český ekvivalent puška, nebo dodnes užívaný slangový „kver“, zřejmého původu. O mušketě v těchto souvislostech některé české texty zřejmě začínají hovořit až pod vlivem překladů z angličtiny.
A slovo puška se vzalo kde? Od 14. století, a původně šlo o palnou zbraň obecně, ruční i dělo. Podle Encyklopedie zbraní a zbroje Leonida Křížka se začíná užívat spíše pro ručnice na přelomu 14. a 15. století a možná je odvozeno od německého slova Büchse (odsud „Arkebuse“ a francouzský výraz „arquebuse“).
V zásadě skutečně platí „ať si každý pěchotním jednoranovým předovkám říká, jak chce“; hlavní důvod, proč chceme dávat přednost slovu puška před slovem mušketa v případě křesadlových a perkusních zbraní, je, že oficiální názvy vzorových zbraní ve francouzštině a němčině výraz mušketa v jakémkoli tvaru neobsahují.
Střelné zbraně
Palné zbraně
Ručnice, dlouhé ruční palné zbraně
Jednoranové předovky s hladkou hlavní
(kolečkové) arkebuzy
(doutnákové) muškety
(křesadlové nebo perkusní) pušky
A další ruční palné zbraně?
„Problém“ s angličtinou se přenáší na ručnice s drážkovaným vývrtem hlavně, jež jsou zde „rifles“, tedy… „pušky“, a to slovo se od drážkovaných ručnic s křesadlovým zámkem přeneslo na moderní zbraně všech postupně vyvinutých systémů podobně, jako francouzské slovo „fusil“ a německé slovo „Gewehr“. Kamenem úrazu je i zde ovšem terminologie pro 18. a 19. století. Francouzské ručnice s křesadlovým zámkem a drážkovanou hlavní jsou nazývané ve své době „drážkovanými arkebuzami“ (aquebuse rayée), a první takové vzorové vojenské zbraně jsou pak „karabinami“ (carabines). Jde o zbraně zvané carabines de Verailles z roku 1793, pro pěchotu a pro jezdectvo, a později „carabine d’infanterie M. An 12“, pěchotní karabina vz. An 12, resp. 1803.
Rakouská pěchota, resp. myslivci, užívá zbraň shodných vlastností, a říká jim myslivecký štuc (Jäger-Stuzen). Slovo karabina (Karabiner) pak má, podobně jako angličtina (carbine), pro zbraně s hladkým vývrtem hlavně užívané jezdectvem. A těm zase Francouzi říkají musketon (mousqueton).
Je-li zcela na místě přeložit anglické slovo „rifle“ jako puška, chceme pak i francouzskému výrazu „carabine“ říkat puška, a to přesto, že se tím dostaneme do zřejmého konfliktu s hlavní zbraní pěchoty, a až do zavedení opakovaček budeme muset vysvětlovat rozdíl mezi puškou-karabinou a puškou-mušketou? A proč budeme francouzské karabině říkat puška, zatímco rakouské karabině budeme říkat karabina, a karabina budeme asi pak také říkat francouzskému musketonu? A to přesto, že nás výraz „carabine de cavalerie“ při zpětném překladu nevyhnutelně přivede nikoli k jezdeckém musketonu, ale ke specifické zbrani s drážkovanou hlavní? Děkuji, nechci.
Při překladu těchto termínů je nejjistější cestou taková, která při zpětném překladu do původního jazyka nepovede k podobným karambolům. Fusil je puška, carabine je karabina. Rakouští dragouni vozí Karabiner für Dragoner (und Kürassiere), karabinu pro dragouny (a kyrysníky), francouzští vozí fusil de dragons, dragounskou pušku, a kyrysníci od roku 1812 musketony. Rifle je puška, musket je mušketa, carbine je karabina. Chceme-li pak ovšem mluvit například o vývoji účinku palby pěchoty od 17. do 19. století, se slovem mušketa jako obecným pojmenováním jednoduše nevystačíme, a připadá mi zcela přirozené vnímat slovo mušketa jako těžkou doutnákovou zbraň a rozlišit pušky křesadlové a perkusní, a posléze perkusní s drážkovaným vývrtem hlavně. A říci, že Infanterie-Gewehr M 1854, neboli Lorenz-Gewehr, je „mušketa“, to si spíše netroufnou ani Angličané, kteří mluví o „rifled musket“, nebo o „Lorenz rifle“.
Záleží přirozeně na tom, z jaké pozice se na problém díváme. Chceme-li, nebo musíme-li vycházet především z anglicky psaných pramenů, pak se nám slovo „musket“ jako souhrnné pojmenování pro jednoranové předovky vnucuje samo. V českém a kontinentálním prostředí bychom však měli brát více zřetel na terminologii německou i francouzskou. Nejde přitom o pokus „autoritativně definovat“ výraz; jde o vysvětlení, proč já (a kolegové) volíme právě tento přístup. Máme ho jednoduše za správnější, snazší i jistější v okamžiku, kdy české texty převádíme (zpět) do němčiny nebo francouzštiny. Chce-li kdo překládat slovo fusil jako mušketa, a to stejně jako slovo mousquet, směle do toho. Jeho texty pak budou o něco méně srozumitelné, než co jsem právě vytvořil zde. A to je co říci.
Chladné zbraně, aneb šavle a rovné šavle… cože?
Hlavní zbraní kavalerie je šavle, sabre francouzsky či anglicky, Säbel německy, a pod tím slovem si představíme zbraň s dlouhou, zakřivenou a jednostranně broušenou čepelí. Ovšem těžká kavalerie (a nejen, viz rakouští švališéři) byla vyzbrojena palašem. Německy Pallasch, s maďarského „pallos“, zbraň s rovnou čepelí, broušenou jednostranně i oboustranně, které Francouzi říkají „sabre droit“, tedy „rovná šavle“, případně „sabre de grosse cavalerie“, tedy „šavle těžkého jezdectva“, ale také „sabre de dragons“, tedy dragounská šavle, a Angličané zpravidla rovněž „sabre“ s dodatkem „straight-edged“, někdy třeba „heavy cavalry sword“ jako „meč těžkého jezdectva“. A pozor na slovo meč, protože francouzsky zní épée, a v naší dobře, tj. 18. a 19. století znamená kordík, resp. pro jinou chladnou poboční zbraň se neužívá.
V češtině je to jednoduché, slovo palaš je zažité a jednoznačné a jeho užití pro sečné a bodné zbraně s rovnou čepelí vůbec nic nebrání. Pozor je třeba dávat například na francouzské těžké jezdecké šavle „à la Montmorency“ z výzbroje jízdních karabiníků, četníků nebo granátníků, které mají čepel zakřivenou a nejsou tedy palašem. Při překladu francouzských výrazů přesto může dojít k určitému problému. Použijeme-li slovo „palaš“, můžeme při překladu do francouzštiny narazit na relativně moderní výraz „latte“, který se ve Slovníku Francouzské akademie objevuje v 8. vydání (1932-1935), a znamená „velkou šavli jezdectva, rovnou a širokou“ – jde o výraz v době, které se věnujeme, neužívaný.
A kopí? Nebo píky?
Kopí zažilo během koaličních válek určitou renesanci. Lance francouzsky či anglicky, Lanze německy. Etymologicky odkazuje na původní způsob použití zejména při lovu – jde o zbraň vrhací (např. ve francouzštině „lancer“ – vrhat, házet). Jezdec může své kopí jistě rovněž proti nepříteli vrhnout, a příklady existují, ale primárně jde (v rukách zkušeného a dobře vycvičeného) jezdce o mimořádně efektivní zbraň bodnou a velmi účinnou především pro boj jezdectva s jezdectvem. A je-li kopiník v naší době jezdcem, o století dříve pikenýr je pěšákem, a píka (pique, pike, Spieß) je dlouhou pěchotní zbraní. Ovšem ruština říká slovem пика i zbraním jezdeckým v rukách hulánů nebo kozáků, a v případě ruského jezdectva tedy výraz píka nelze považovat za nevhodný, jakkoli z obecného hlediska může být zavádějící. Protože jde o zbraň „polskou“, pak polský výraz „kopia“ může být určující i pro češtinu. A víte, jak říkají v Polsku pěchotní pušce vz. 1777? Karabin. A musketon/karabina je karabinek. Puštička? Mušketka? Je to radost.