Po velké bitvě národů u Lipska roku 1813 se i v Jevíčko stalo útočištěm pro raněné s nakažlivými nemocemi postižené vojáky různých národností, kteří zde našli místo posledního odpočinku. Od listopadu 1813 byla v Jevíčku v dvoupatrové sýpce panského dvora zřízena vojenská polní nemocnice č. 39 pro 200 osob, pro dalších 100 osob v zámečku a 100 osob v budově bývalého kláštera, ale i tak byla nemocnice stále přeplněna nemocnými. Nemocnice měla dvě pobočky: ve Velkých Opatovicích (kde zemřelo na 200 Rusů) a Laškově u Konice.
I v té zimní době bylo úmrtí velké. Zesnulí byli pohřbívání pod severním svahem Červeného kopce na obecní parcele č. 686/5 do společných šachet. Zasypávání mrtvol vápnem bylo nařízeno až v únoru 1814, ale i tak úmrtí z nakažlivých nemocí neustávala. Poslední 4 vojáci zemřeli 14. 5. 1814 a tím zůstala nemocnice bez nemocných. Dne 9. 6. 1814 bylo odvezeno 24 vozů nemocničního materiálu do Konice, 19. 6. t. r. odjelo devíti vozy špitální komando do Černé Hory a 2. 8. byla do Konice odstěhována kancelář a tímto dnem byla celá vojenská nemocnice zrušena. Na pohřebišti stál jako upomínka dřevěný oplechovaný kříž (dnes při schodišti v městské věži).
Čas plynul, až na podnět zemského rady Leopolda Klímy bylo 21. 4. 1909 usnesením zastupitelstva města Jevíčka povoleno nahradit stávající kříž kamenným pomníkem. Doprava kvádru, který pomník tvoří, ze skály, kde dnes stojí hlavní budova odborného léčebného ústavu, trvala po dřevěných válcích několik dní i když pěšky trvá pouhou půlhodinu. Prvně kvádr chtěli přepravit pomocí dvou vozů – osy nevydržely. Pomník nese kovovou desku s nápisem:
1813 -1814 zemřelo po slavných bitvách na rány,
nemoci v hlavní polní nemocnici v Jevíčku č. 39
u vědomí věrně vykonané povinosti vojáka
215 Rakušanů, 8 Rusů, 20 Prusů,
133 Francouzů a byli zde pochováni.
Pokoj jejich popelu.
Nejsou tam uvedeny osoby civilní:
11 ošetřovatelů, 6 lékařů, z nichž 1 zemřel (lékař Jiří Klemsche z Jevíčka, stár 39 let).
29. 12. 1813 židovský chirurg Moyses Geduldiger, postupně v krátké době další. Mezi posledními byl jevíčský kaplan p. Josef Švec 16. 4. 1814 ve věku 28 let.
O Svatodušním pondělí 16. 5. 1910 dopoledne, za velké účasti zástupců armád a korporací, byl pomník posvědcen, aby všem dalším generacím hlásal, že zde na všechny pohřbené zapomenuto nebylo. V roce 2000 byl pomník zrestaurován, znovu osazen rakouským orlem a 17. 6. se zástupci z ciziny znovu s velkou slávou posvěcen. Jevíčanka zahrála rakouskou a českou státní hymnu, věnce kladli zástupci české armády.
Z materiálů jevíčských kronik sestavil František Plech