Překlad vybraných pasáží knihy C.-P. Escalla Des Marches dans les Armées de Napoléon týkajících se formací pěchoty za pochodu.
PRVNÍ KAPITOLA
Běžné postupy při přesunu jednotek.
PĚCHOTA
Francouzská pěchota prodělala tažení Revoluce a Císařství s Předpisem o manévrech z 1. srpna 1791, přijatým po reorganizaci pěchoty [1].
Všechny užívané pochodové formace se odvíjely od formace v bitevní sestavě, v níž stáli vojáci loket na loket, ve třech řadech [2] umístěných v rochodu jedné stopy [3]. Batalion čítal devět rot či pelotonů [4]: jeden granátnický a osm fyzilírských [5]. V každém batalionu zformovaném v bitevní sestavě byly roty vyrovnány bez rozestupů; granátníci byli na pravém křídle [6]. Pluk sestával ze dvou batalionů [7], jež se v bitevní sestavě stavěly na jednu linii s rozestupem osmi sáhů, tedy zhruba 16 metrů [8].
Šíře čela a hloubka. – Šíře čela jednotky v bitevní sestavě ve třech řadech, loket na loket, vyjádřená v metrech, byla přibližně rovna šestině celkového stavu přítomných [9]. Rota (peloton, pozn. překl.) měla přibližnou hloubku pět stop [10] na tři řady bez tornister a pět stop pro šikovatele [11], celkem tedy deset stop, nebo 3,24 m. V cestovním kroku se řady rozevřely na tři stopy; zástup tří mužů tedy zaujímal hloubku devíti stop, nebo 2,916 m. Ale tento výpočet je obecně zbytečný, neboť hloubka cestovní kolony byla v zásadě rovna šíři čela stejné jednotky postavené v bitevní sestavě ve třech řadech.
Kolona po třech. – Pěchota mohla pochodovat „pravým, nebo levým bokem“. Každý voják provedl vpravo, nebo vlevo v bok a vyrazil. Peloton pochodoval bokem [12] stejně jako batalion [13]. Ale taková formace ponechává každému muži tak málo místa, že jej nebylo možné užít při dlouhých přesunech, pokud by se měly přísně dodržovat rozchody [14].
Kolona po sekcích, nebo po pelotonech. – Za pochodu v koloně po sekcích podjednotky následovaly v celých rozchodech [15]. Stejně tak to bylo v koloně po pelotonech. Batalion se měl obyčejně rozkládat po pelotonech [16].
Průchod úzkými místy. – Bylo-li třeba zúžit čelo, například při přechodu přes most, nechaly se převést zástupy vzad. Voják třetího řadu pravého zástupu přešel za bývalý čtvrtý zástup, který se stal třetím, voják druhého řadu za druhý zástup zástup a voják prvního řadu za první zástup [17]. Pro převedení zástupu z levého křídla se postupovalo opačně a podle stejných zásad. Bylo také možné oddělit další zástup (b) stejným způsobem. První oddělený zástup se musel posunout doleva o jeden zástup a mírně zkrátit krok, aby nechal za třetí řad přejít zástup b. Když bylo úzké místo překonáno, návrat zástupů do linie se prováděl obráceným postupem. Vojáci vycvičení v tomto pohybu jej podle potřeby prováděli po několika zástupech současně. V pelotonu o dvanácti zástupech se čelo zúžilo na pět zástupů oddělením tří zástupů zprava a čtyři zástupů zleva [18].
Pochod v koloně cestovním krokem [19]. – Pochod se prováděl po pelotonech, nebo po sekcích a v celých rozchodech. Řady každé podjednotky se rozestoupily na tři kroky (asi jeden metr) [20]. Vojáci nesli zbraň volně (l’arme a` volonté; což však mělo svá pravidla, viz škola vojáka, odst. 120, pozn. překl.) a nepochodovali „na stejnou nohu“, a nemuseli dodržovat mlčení; zástupy pochodovaly „pohodlně“, ale aniž by se míchaly řady [21]. Zvětšení rozchodů mezi řady nic neměnilo na celkové hloubce kolony: „Je obecným principem cestovních kolon, stejně jako kolon manévrovacích, nezaujímat nikdy od čela k týlu kolony více místa, než zaujímají v bitevní sestavě [22].“
Pokud kolona po pelotonech v cestovním kroku dojde k zúženému místu, rozložila pelotony buď současně, nebo postupně [23], a pochodovala po sekcích, přičemž zachovala mezi řady rozchod tří stop, jenž charakterizuje cestovní kolonu. V případě nutnosti zúžila čelo sekcí na šest mužů [24], bez započtení šéfa sekce (který při převodu zástupů vzad nahrazuje krajníka, pozn. překl.). Mezi sekcemi však již nebylo další místo [25]. Pokud bylo třeba čelo ještě více zúžit, bylo nezbytné sevřít řady na jednu stopu, pochodovat pořadovým krokem, pak se nechal oddělit další zástup (autor se mýlí, předpis logicky nařizuje návrat všech oddělených zástupů křídla na straně opačné od krajníka zpět do linie a současné oddělení dalších zástupů z křídla druhého – tedy jediný způsob, jakým bylo možné zúžit čelo na méně než šest zástupů, viz škola batalionu , odst. 155, pozn. překl.). Pokud sekce pochodovala v šíři čtyř mužů v čele plus šéf sekce, krajník a šikovatel přešli vedle zástupů, jež byly vzadu.
Tento pohyb nebyl příliš praktický; průchod četnými úzkými místy způsobovalo takové prodloužení kolon, že byl ohrožen princip rovné hloubky a šířky čela. Často proto byla dávána přednost bočnímu pochodu, aniž by byli vojáci nuceni zachovávat rozchod jedné stopy.
Boční pochod ve třech. – Schauenburg, ve své Instruction, doporučoval boční pochod ve třech řadech [26], každý voják si měl vytvořit odstup o jednu stopu větší, než v pořadovém kroku a všechny tři řady se roztáhly po šířce cesty [27]. …“Proti této koloně by se dala namítat její hloubka. Ale tato nevýhoda je dobře vyvážena pomalostí, k níž vždy vedou pohyby cestovní kolony podle ordonance z r. 1791, a nedostatkem řádu, s nímž jsou prováděny přes opakované pokusy, jež byly udělány. … Množství těchto pohybů často prodlužovalo kolonu více než soustavný boční pochod [28].“
Ve svém Manuel général du service des états-majors Thiébault také popsal boční pochod [29].
Pochod ve čtyřech. – V průběhu tažení roku 1805 byl užit pochod ve čtyřech [30], aniž by však bylo vyloučeno užití formace v koloně po sekcích, jež zůstala běžným způsobem pochodu [31].
(…)
[1] Použité vydání: Réglement concernant l’exercice et les manoeuvres de l’infanterie, du 1er aout 1791, Paris, Imprimerie royale, 1791, in-4° a Atlas (schémata jdou jen do školy batalionu; neobsahují tedy evoluce linie).
[2] Pro výcvik batalionu a pluku v době míru se rota formovala ve dvou řadech, aby zaujímala stejnou šíři čela jako ve třech řadech ve válečném stavu (Předpis…, s. 3)
Bylo tedy jen přirozené, když Napoleon nechal zformovat svou pěchotu ve dvou řadech, v roce 1812 (plukovník Margueron, Campagne de Russie, díl IV, s. 7; nepochybně během ústupu, když klesly stavy jednotek pod únosnou mez, pozn. překl.). V roce 1813 napsal Berthierovi, aby vydal armádě rozkaz: „Císař nařizuje, aby se s platností od dnešního dne veškerá pěchota armády řadila v batalionech ve dvou řadech namísto ve třech; Jeho Veličenstvo vnímá účinek palby a bajonetů třetího řadu jako bezvýznamný…“ (Napoleon Berthierovi, Düben, 13. října 1813, Correspondance, č. 20793).
[3] Stopa činila 0,325 m. Tato vzdálenost byla počítána od hrudi k zádům, nebo tornistře (Předpis…, kap. I., s. 3). Uvidíme, že v cestovních kolonách daných předpisem bylo zásadní zachovat hloubku rovnou šíři čela. Nepochybně právě proto se žádný autor nestaral o tloušťku tornistry (již však v některých případech nelze pominout, pozn. překl.).
[4] Výraz peloton byl, pro manévr, synonymem roty. Půlrota se nazývala sekcí.
Tento výraz nebyl všeobecně schvalován. V jednom díle z roku 1774 se můžeme například dočíst: „…za předpokladu, že budeme toto slovo, jež se stalo nepotřebným, stále užívat.“ (Fragments de tactique, s. 18). Stejný autor se staví také proti zvláštnímu číslování rot (ibid., s 24).
Naproti tomu v jezdectvu byl peloton půlrotou, eskadrona se skládala ze dvou rot.
(Zde nelze s autorem zcela souhlasit; v řadě teoretických prací 18., 19. i 20. století autoři kritizují různé zásady stanovené výcvikovými, organizačními a jinými předpisy, nicméně tato kritika stojí většinou na nepochopení těchto zásad do důsledku, povrchnosti a neznalosti souvislostí a není v žádném případě dokladem jejich neužitečnosti. Peloton není předpisy nikde definován jako synonymum roty. Předpisy říkají, že „rota formuje peloton“. Zároveň však chtějí, aby byla šíře čela pelotonů vyrovnávána přeřazováním zástupů mezi pelotony, peloton tedy v praxi tvořili vojáci ne jedné, ale více rot. Pečlivě rozlišovat oba termíny, rotu jako základní administrativní a služební podjednotku batalionu a peloton jako jeho základní podjednotku taktickou, má smysl, chceme-li se vyjadřovat exaktně. Označit číslování rot za „zvláštní“ (numérotage bizarre), neboť to se lišilo od číslování pelotonů a vztah mezi oběma není na první pohled zřejmý, a odmítnout jej jako takové, je dalším příkladem neproniknutí do složitých zásad složení a formování pěchoty. Vyžaduje to však rozsáhlejší argumentaci, pro kterou zde není prostor a jen by odváděla pozornost od hlavního tématu. Pozn. překl.)
[5] Ve skutečnosti byla tato organizace batalionu několikrát upravena, ale zásady zůstaly stejné.
Když měl rot šest (dle dekretu z 18. února 1808, pozn. překl.), z nich čtyři fyzilírské a dvě elitní, zůstali granátníci řadové pěchoty na pravém křídle, stejně jako karabiníci lehké pěchoty; voltižéři stáli nalevo od fyzilírů řadové a myslivců lehké pěchoty.
Byl to až na některé detaily návrat ke starším postupům (tj. od r. 1776 do r. 1791, pozn. překl.), jež zanechaly svou stopu rovněž v pracích a instrukcích vydaných pro batalion složený z devíti rot (tj. od r. 1791 do roku 1808, pozn. překl.). Tím se vysvětlují časté protimluvy, na něž narážíme v dobovém textu i schématech. Nacházíme, například, bataliony vyobrazené o deseti rotách na schématech XV, XVI, XVII, XVIII… předpisu z 1. srpna 1791, přesně tak, jak byly zobrazeny autory předcházejícími vydání tohoto předpisu (Fragments de tactique, Paris, 1774, s. 17 a vložené schéma na s. 423; ibid., s. 44).
(Opět nelze s autorem zcela souhlasit. Předpis totiž ve své první kapitole říká, že budou-li bataliony cvičit zvlášť, zůstanou granátnické roty u svého batalionu, bude-li však cvičit současně celý pluk, druhá granátnická rota se přidá k první a v rámci prvního batalionu vytvoří první a druhý granátnický peloton na pravém křídle. Spojení granátnických rot u prvního batalionu nařizoval také předpis z 15. března 1792, který určoval, že polního tažení se zúčastní první batalion posílený o druhou granátnickou rotu, zatímco druhý batalion pluku zůstane v depotu pluku, bude cvičit nováčky a doplňovat první batalion. V praxi byly nasazeny oba bataliony a válečná situace let 1792-1793 si vyžádala rozdělení řadových – z vojenského hlediska nejspolehlivějších – batalionů tak, aby v rámci každé brigády byl alespoň jeden. To však nic nemění na tom, že autorem zmíněná schémata batalionu o deseti rotách nejsou chybná, neboť batalion při výcviku skutečně deset pelotonů mít mohl. Pozn. překl.)
[6] Pro výpočet přesné šíře čela podle stavu budeme muset počítat s místy důstojníků a poddůstojníků v rotě. Viz příloha č. 1, formace roty v bitevní sestavě, a příloha č. 2, formace batalionu.
[7] Od roku 1793, méně než dva roky po vydání předpisu, byly pluky či půlbrigády reorganizovány do tří batalionů, z nich byl jeden batalion ze starých pluků a dva bataliony dobrovolníků. Granátnické roty měly čítat tři důstojníky a 62 mužů, fyzilírské tři důstojníky a 86 mužů. Každá půlbrigáda měla šest kanónů ráže 4 a rotu dobrovolných kanonýrů.
[8] Předpis…, s. 2 textu a schéma I Atlasu.
[9] Toto číslo 0,5 m na zástup by bylo poněkud nízké (viz příloha č. 3). Ale obecně postačí pro rychlé výpočty, zejména když se věnujeme častému přehánění početních stavů v situačních přehledech.
Pro přesnější výpočty bychom mohli přijmout následující vzorce:
Pro rotu (autor má na mysli peloton, pozn. překl.) a batalion, je-li N celkový počet přítomných: N/3 x 0,5 m menší nebo rovno šíři čela menší nebo rovno N/3 x 0,51 m.
Pro pluk (či půlbrigádu), nebo pro jakýkoli počet batalionů v linii, je třeba přidat osm sáhů (48 stop), nebo 16 metrů na každý rozestup mezi bataliony: N je celkový počet přítomných a n počet batalionů:
N/3 x 0,5 m + (n – 1) 16 m menší nebo rovno šíře čela menší nebo rovno N/3 x 0,51 m + (n – 1) 16 m.
V dobových pracích se často setkáváme s konvenčními údaji šíře čela rot (pelotonů, pozn. překl.) nebo batalionů. Podle školy pelotonu předpisu z 1. srpna 1791 (s. 75) má mít peloton alespoň 12 zástupů. Schauenbourg tento předpis několikrát zmiňuje (kapitán Colin, La tactique et la discipline…, s. 128-131).
Zákony z 23. února 1793, 23. fructidoru roku VII a 9. fructidoru roku VIII stanovily předpisové stavy jednotek. Polní předpis, vytištěný v roce 1813 pro armée d’Allemagne, zmiňuje šíři čela batalionu „o šesti rotách po 140 mužích včetně důstojníků.“
Nepoleon řekl: „Batalion v linii musí mít čelo široké 60 sáhů, což vyžaduje 800 přítomných nastoupených mužů, včetně 80 mužů jako šikovatele, bubeníky, hudbu, sapéry, štáb, vozky; přidáme-li 160 mužů jako rozdíl mezi celkovým a skutečným stavem, dostaneme sílu batalionu 960 mužů.“ (Montholon, Mémoires pour servir a` l’histoire de France sous Napoléon, 1823, díl II., s. 167).
Bardin, Dictionnaire militaire, Čelo batalionu (Front de bataillon), s. 2422 (1080 mužů, včetně důstojníků).
Je zbytečné říkat, že výpočet postavený na těchto údajích by byl iluzorní.
Celkové početní stavy jednotek jsou od sboru ke sboru, i ke stejnému datu, ovlivněny v průběhu válek Revoluce a Císařství nespočtem změn, jak potvrzují situační přehledy jednotek.
[10] Předpis z 11. října 1809 počítal s hloubkou zástupu rovnou šíři čela tří mužů, tedy 1,53 m. Toto číslo je blízké tomu, jež jsme stanovili my (5 stop, tedy 1,52 m; autor se zde dopustil chyby ve výpočtu, 5 stop je 1,62 m). – Gassendi (Aide-Mémoire a` l’usage des officiers d’artillerie, vyd. 1819, s. 914), když hovoří o pěšákovi, říká: „Zabírá v zástupu (včetně jedné stopy rozchodu mezi řady) dvě stopy, nemá-li tornistru“, ale neuvádí tloušťku tornistry.
[11] Dva kroky (nebo čtyři stopy) rozchodu a jedna stopa, kterou zaujímá voják.
[12] Předpis z r. 1791, odst. 120, s. 96 (Pochod pravým bokem, místo každého, atd…). – krajník pochodoval nalevo od prvního zástupu: celková šíře čela tedy byla čtyři zástupy. (Autor se zde dopustil omylu. Za pochodu pravým bokem je místo krajníka na úrovni prvního řadu, nalevo od pravého krajníka – zastupujícího poddůstojníka – pochoduje šéf pelotonu. K šíři čela čtyř zástupů je v bočním pochodu také třeba přičíst dva kroky a řad šikovatelů, kteří pochodují na svém místě, tj. v pravém bočním pochodu napravo od pelotonu. Obecně je lepší (a v souladu s předpisem) užívat výraz zástup pro tři za sebou řazené muže i v případě bočního pochodu, kdy je tento zástup de facto řadem; a podobně zachovat také výraz první, druhý a třetí řad označující vedle sebe loket na loket stojící vojáky i ve chvíli, kdy provedou vpravo či vlevo v bok a vytvoří tak de facto zástup. Při popisu manévrů by změna termínů snadno vedla ke zmatku. Pozn. překů.)
[13] Ibid., odst. 558, s. 261.
[14] Generál Rogniat, Considérations sur l’art de la Guerre, s. 319; Extrait des Mémoires du général Decaen (Revue d’Histoire, č. 119, s. 341); kapitán Colin, La tactique et la discipline dans les armées de la Révolution, s. XVI.
[15] Jednotka v bitevní linii se zformovala do kolony po sekcích směrem doprava stejným pohybem jako naše (Škola pelotonu, odst. 150, ibid., s. 103 a schéma VIII Atlasu, fig. 1; kniha byla poprvé vydána v roce 1912, C.-P. Escalle byl poručíkem armády, pozn. překl.).
[16] Škola batalionu, odst. 47 (ibid., s. 155).
[17] Škola pelotonu, odst. 225 a následující. – viz také Atlas, schéma XIII.
[18] Pro podrobnosti provedení viz škola pelotonu, odst. 225 a následující (Předpis…, s. 118).
Místo každého vojáka v koloně po sekcích (krajník, šikovatelé, atd.) viz odst. 147, 148, 149 školy pelotonu a schéma XIII.
(Autor ne zcela tento poněkud složitý manévr pochopil; čelo pelotonu není pochopitelně možné oddělením zástupů z obou křídel zúžit na méně než šest zástupů; žádný čtvrtý zástup, který by bylo možné oddělit z dvanácti celkových nezbývá. Pro větší zúžení bylo třeba zástupy oddělovat jen z jednoho křídla, čímž bylo lze čelo zúžit teoreticky až na tři zástupy, předpisově však nejméně na čtyři – viz. škola batalionu, odst. 154, 155 a 156, pozn. překl.)
[19] Předpis…, odst, 243 a následující školy pelotonu; Fragments de tactique, Paris 1774, 2. část, s. 132-133. – Autor byl zastáncem pochodu v cestovní koloně s širším čelem. Jeho účelem mělo být snazší rozvíjení.
[20] Předpis…, s. 122, odst. 242 a násl.
[21] Tímto jistě rozumíne: aniž by přísně dodržovali vyrovnanost v každém řadu, možná také měli větší rozestupy než při manévrování (Předpis…, s. 41, odst. 120 a schéma XIII Atlasu).
[22] Ibid., škola batalionu, III. část, čl. 2, odst. 146.
[23] Ibid., škola batalionu, III. část, odst. 148, 149.
[24] Tímto způsobem bylo v každém řadu vytvořeném vzad převedenými zástupy místo právě pro jeden zástup zprava i zleva (viz pozn. 18; zde uvedené autorovo vysvětlení je správné a popírá jeho tvrzení o možnosti zúžit peloton o dvanácti zástupech na pět oddělením zástupů z obou křídel, pozn. překl.)
[25] Každá skupina šesti zástupů vlastně zaujímá hloubku devíti stop, tj. 2,91 m bez započtení jedné stopy na muže, nebo 3,88 m s jejím započtením (celkem 12 stop). Zatímco by tato hloubka neměla přesáhnout čela těchto šesti zástupů, tedy 0,51 m x 6 = 3,06 m, nebo nanejvýš 0,55 m x 6 = 3,30 m. (A to tento výpočet nebere v úvahu tloušťku tornister, cca půl stopy; lze tedy říci, že v praxi byl počet zástupů, jež bylo možné převést vzad pro zúžení čela kolony omezen, neboť hloubka skupiny šesti zástupů byla 15 stop, tj. o třetinu více než šíře jejich čela, pozn. překl.).
[26] Provedením vpravo, nebo vlevo v bok formaci v linii, podle zásad předepsaných školou pelotonu.
[27] Komandant Picard, Campagne de1800 en Allemagne, s. 129.
[28] Kapitán Colin, La tactique et la discipline dans les armées de la Révolution, předmluva, XLIII. – Tato poznánmka je potvrzena rozkazem ze 6. října 1806 pro divizi Dupont: „Pluky budou pochodovat ve třech řadech, aby byla snížena délka kolon.“ (tento rozkaz je přetištěn in extenso komandantem Foucartem, Campagne de Prusse, díl I., s. 359).
(V této souvislosti je zajímavá také pasáž s La Campagne de 1805 en Allemagne Alomberta a Colina, I. díl, s. 220: „Při předávání Císařových rozkazů divizionářům k nim maršálové přidávali podobrnější instrukce. Byla přijata opatření, aby se jednotkám lépe dýchalo; Davout nařídí 100 kroků rozchodu mezi bataliony; Ney délku batalionu mezi pluky a délku divize (2 rot) mezi bataliony. Davout nechá pochodovat po zástupech po obou stranách cesty; Ney po sekcích s rozchodem pelotonu.“, pozn. překl.)
[29] Neupřesnil, co tím myslel, ale je bezpochyby třeba tomu rozumět ve smyslu předpisu.
Mezi dalšími doporučeními k zajištění pravidelnosti pochodu píše: „aby zbytek kolony provedl veškeré změny ve způsobu pochodu a formaci, které provede čelo, ať už zrychlí svůj pohyb, nebo jej zpomalí, ať již se, za bočního pochodu, zformuje po sekcích, pelotonech, divizích, nebo batalionech, nebo se z kolony navrátí k bočnímu pochodu“ (Manuel général…, kapitola o prostých pochodech, marches simples, s. 271).
[30] „Ke zkrácení hloubky našich kolon.“ – bezpochyby proto, že se po úzkých kolonách pochodovalo ve třech (Malher Neyovi, 29. září 1805). Divize Malher tak pochodovala až k Rýnu, po 26 dní, „bokem ve třech řadech“ (Fezensac, Souvenirs militaires, s. 48).
[31] Maršál Ney měl za užitečné připomenout generálům a velitelům jednotek, že pochod ve čtyřech bel nezbytný „jen po spojovacích cestách“ (Dispozice pro pochod 6. sboru, 15. vendémiairu roku XIV; Kontrolor Alombert a kapitán Colin, Campagne de 1805 en Allemagne, dík III., s. 263).
(Pro pochod ve čtyřech zástupech (marche par quatre files) se každá selce rozložila po čtyřech zástupech podobně jako se peloton za pochodu rozkládal na sekce, pozn. překl.)