Bitva u Znojma je posledním a rozhodujícím střetnutím války páté protifrancouzské koalice z roku 1809. Armáda Rakouského císařství byla druhý den bitvy ušetřena v zoufalém postavení zničení Napoleonovou proslulou větou o tom, že „krve již bylo prolito dost.“ Následoval podpis pro Rakousko velmi tvrdých podmínek příměří, vytyčení demarkační linie a v říjnu pak podpis mírové smlouvy v Schönbrunnu.Jde o historické události přímo se dotýkající dějin našich zemí, jde o historické události mimořádně zajímavé z mnoha úhlů pohledu. Jde současně o historické události, jež jsou mírně mimo zájem vojenských historiků, a to zejména proto, že jsou upozaděny již ve své době samotným Napoleonem. Mnohem větší prostor je tak věnován krvavé „běžné bitvě“ u Wagramu, jejíž výsledek přiměl arcivévodu Karla k ústupu od Dunaje, zdaleka nikoli však ke kapitulaci. Znojemské příměří v důsledku ničím jiným než kapitulací není, Napoleon za tento výsledek však vděčil zejména svým sborovým velitelům a na prvním místě generálu Marmontovi.
Připomínání války roku 1809 na našem území a zejména bitvě u Znojma se po listopadu 89 dlouhé roky věnuje znojemský klub vojenské historie a Československá napoleonská společnost. Před druhou světovou válkou jí byly věnovány 3. Napoleonské hry v roce 1937. A nepominuly ji ve svých aktivitách ani Projekt Austerlitz a Středoevropská napoleonská společnost, které na znojemském bojišti uspořádaly ve spolupráci s obcí Dobšice moderní akce re-enactmentu v letech 2004 a 2008 a s podporou města Znojma také velmi úspěšné 200. výročí v roce 2009 (a zde).
Součástí posledně jmenovaných aktivit byly kromě bitevních ukázek, ukázek táborového života, výcviku či slavnostních pochodů také pietní akty, a v roce 2009 vznikl sborník Bitva u Znojma a válka roku 1809, velmi dobře přijatý všemi, koho napoleonské války hlouběji zajímají.
Od roku 2013 jsme ovšem svědky zcela jiného přístupu. V tomto roce se připomínání znojemské bitvy chopil jezdecký klub zvaný Acaballado a ve spolupráci s projektem Morava napoleonská (RRAJM) se pustil do organizace vzpomínkových akcí podle svých představ. Jejich základní rámec je oproti rokům 2004, 2008 a 2009 nezměněn. Akce stále probíhá u Dobšic a u kláštera Louka a program věnovaný dvoudenní bitvě zahrnuje dvě bitevní ukázky.
Co se však změnilo zásadním způsobem, to je odborné zázemí pořadatelů a způsob, jakým prezentují historické události veřejnosti. Jezdecký klub a projekt Morava napoleonská se na plakátech chlubí tím, kterak dlouhodobě a systematicky propagují historii, a hned vedle sdělují, že bitva u Znojma je jednou z nejznámějších bitev císaře Napoleona. Následuje výčet do očí bijících jednotlivostí, jimiž systematičtí a dlouhodobí pořadatelé propagují historii. Laskavý čtenář nechť sám posoudí, s kým máme tu čest.
Začneme průvodcem Moravou napoleonskou a vybereme jen několik málo ukázek pro ilustraci, co je také možné:
Na straně 111 nám spolupořadatelé dnešních vzpomínkových akcí sdělují, že: „Rakušané nejprve vítězí na domácí půdě u Aspern-Esslingen.“ Abensberg či Eggmühl či Řezno neexistují a Rakousku se podle všeho „nejprve“ ve válce roku 1809 dařilo, když Napoleona východně od svého hlavního města porazilo, a porazilo jej u obce „Esslingen“, kterou na mapě najít nelze, neboť se jmenovala a jmenuje Essling.
Dále nám sdělují, že by nás mohlo zajímat: „že Marmont byl maršálem jmenován po Wagramu.“ Na internetu pak toto doplnili nedávno větou: „a to přímo na znojemském bojičti (sic) nad obcí Dobšice v Napoleonově polním stanu.“ Stejným způsobem by autor mohl čtenáři sdělovat, že Marmont byl jmenován maršálem po bitvě na Bílé hoře, a to ve stanu nad Dobšicemi, a uvádět to stále v kapitole věnované bojům u Drnholce.
O tři strany dříve autor tvrdí, že: „Kvůli své poraněné noze se jich (bojů) nemohl (Masséna) osobně zúčastnit.“ Masséna přitom samozřejmě operace svého sboru osobně řídil a přes své zranění dokonce osobně vedl jeden z jezdeckých útoků přes oblekovický most.
Ze všech textů věnovaných událostem roku 1809 nemůže být laik v žádném případě moudrým, odborník si pak rve vlasy (pokud mu nějaké zbyly poté, kdy dokončil četbu textů věnovaných bitvě u Slavkova). Autoři průvodce jsou anonymním „autorským týmem“ či v tiráži uvedenou firmou „Dring Consulting s.r.o.“, za více než rok se nám nepodařilo zjistit, kdo ty texty psal.
Naopak, 29. května 2014 se Morava napoleonská pochlubila na svém facebookovém profilu, že díky spolupráci s Československou napoleonskou společností provedla ve webovém průvodci „drobné úpravy“. Jakmile jí byly vyjmenovány namátkou vybrané absurdní nesmysly, které průvodce stále obsahoval, poděkovala a napsala, že „požádala kolegy z ČSNS o vyjádření,“ čímž elegantně převedla odpovědnost za své chyby na své nové partnery. Přes opakovaně pokládané dotazy dodnes, tj. do 24. června 2014, žádné vyjádření ČSNS není nikde k dispozici.
Přitom texty Moravy napoleonské nejsou jediným výstupem dnešních pořadatelů vzpomínkových akcí u Znojma. Dalším je tento neuvěřitelný materiál nadepsaný „Historické souvislosti.“ Je součástí webu, který byl již v loňském roce prezentován šéfem jezdeckého klubu Acaballado a bývalým prezidentem Středoevropské napoleonské společnosti Ivanem Vystrčilem jako oficiální web vzpomínkových akcí. Na titulní straně také nalezneme loga Jihomoravského kraje a města Znojma.
V textu, který se hemží gramatickými chybami a nepěknou stylistikou, najdeme mj. následující perly:
„Již 22. dubna se mu podařilo zvítězit nad arcivévodou Karlem u Eggmühlu. Tato bitva byla zajímavá mimo jiné tím že, císař Napoleon zde byl lehce zraněn na pravé noze.“ – lidé s poněkud hlubším zájmem o historii napoleonských válek mají ponětí o tom, že Napoleon byl zraněn až následujícího dne pod hradbami města Řezna. Bitva u Eggmühlu rozhodně zajímavá je, ovšem v žádném případě tím, že by zde Napoleon přišel k úhoně.
„Napoleon nařídil maršálům Marmontovi a Massénovi pronásledovat Rakušany.“ Jeden pořadatel nám sděluje, že Marmont byl jmenován maršálem „po bitvě u Wagramu na znojemském bojišti“, a druhý, že Rakušany od Wagramu Marmont pronásleduje již coby maršál.
„Marmont chtěl proniknout po levém břehu Dyje k oblekovickému mostu a na jihovýchodním okraji Znojma a rozdělit rakouskou armádu na dvě části.“ Tvrzení, které neodpovídá ani průběhu bitvy ani pamětem Marmontovým ani jiným relevantním pramenům. Tvrzení, které naopak efektivně brání čtenáři pochopit, o co v první den bitvy u Znojma skutečně šlo a proč.
Podobně jako u Moravy napoleonské se omezíme jen na výše uvedené namátkou vybrané nesmysly. V textu jich je mnohem více. Ovšem nejen texty prezentují noví pořadatelé své pojetí historie a přístup k ní. Jejich aktivity zahrnují také obnovu jednoho z dobšických pomníků padlým. Před několika dny se JK Acaballado pochlubil na facebooku fotografií nové desky tohoto pomníku, a po četných reakcích, které se pozastavily nad datem bitvy „10.-11. července 1890“ jej s odkazem na chybu kameníka stáhl a posléze vyvěsil s datem opraveným. To se jistě může stát. Stát se ovšem může i následující:
Ve spodní části desky je nově text: „Pomník byl postaven v r. 2002 péčí obce Dobšice, JK Acaballado, historického znojemského 10. praporu polních myslivců plk. Kopala a Čs. napoleonské společnost v Brně.“ Jezdecký klub Acaballado, pořadatel dnešních vzpomínkových akcí a patrně mecenáš úpravy pomníku, byl založen v roce 2010. Příštím generacím však sděluje, že již osm let před svým vznikem projevil péči o památku padlých znojemské bitvy. Dobročinnost? Anebo parazitismus nejen na ideji pomníku?
Dalším počinem je jakýsi odznak, který se patrně pořadatelé připravují rozdávat účastníkům či prodávat návštěvníkům. Jde o rakouského dvojhlavého orla, pod nímž je nápis „Znaim 1809“. Bitvu, o které pořadatelé ve svých propagačních materiálech absurdně tvrdí, že byla bez vítěze, chtějí připomínat znakem poraženého. Znakem státu, který by, kromě úcty k padlým, na bitvu nejraději zapomněl. Jde o vtip? Jde o škodolibost? Nedostatek taktu? Anebo, opět, o neschopnost vidět události v kontextu? Připraví JK Acaballado u příležitosti 200. výročí Napoleonovy druhé abdikace pamětní medaili s jeho podobiznou a nápisem „Napoleon, 1812-1815, od Moskvy na Sv. Helenu“?
Tápání těchto systematických připomínačů historie v historických reáliích se pak pochopitelně projevuje také v programu vzpomínkových akcí. Proto bylo během loňské sobotní bitvy divákům umožněno sledovat jakýsi boj o lávku stojící v důsledku nedávných povodní na louce, jež měla představovat oblekovický most. Tedy místo, k němuž se bojující během prvního dne bitvy nepřiblížili. Výsledkem bitvy byl dokonce požár lávky a komentář věc „přiblížil“ tak, že se rakouské armádě podařilo francouzský postup přes oblekovický most zastavit.
V diskusním fóru 4. června 2013 pan Vystrčil informoval diskutující: „Proto jsme požádali o spolupráci Masarykovu univerzitu, která nám přislíbila spolupráci. Bližší podmínky budeme projednávat s vedením MU tento týden. Garantem by měl být pan profesor Knoz. Cílem by měla být prezentace výzkumů a zkoumání Masarykovy univerzity, větší zapojení univerzity do našich akcí a propojení vědeckého a toho našeho „living history“ světa. (…) Byli bychom velmi rádi, aby MU připravila na příští rok, konferenci a z ní mohl býti sborník atd.“
Spolupráce s MU či panem prof. Knozem zřetelně neprobíhá, neboť tomu výstupy pořadatelů opravdu neodpovídají. Podobně jako výmluvy Moravy napoleonské na Československou napoleonskou společnost jsou také vágní odkazy na spolupráci s Masarykovou univerzitou jen řečmi, které mají patrně ukonejšit veřejnost a politiky, kteří by se snad o pozadí a tím spíš o výstupy projektů Moravy napoleonské a JK Acaballado měli zajímat. Samozřejmě není ohlášena žádná konference ani žádný sborník. V projektu letošních vzpomínkových akcí ovšem čteme:
„2.2.8.2. Grafické a tiskové práce – informační publikace; grafické práce na publikaci a její vydání (s prvky povinné publicity); základ textů v českém jazyce a jejich německý překlad je k dispozici, v rámci projektu bude text doplněn a rozšířen podle nově zjištěných údajů a podkladů o bitvě u Znojma“
Lidé, kteří veřejnosti s gramatickými chybami sdělují, že byl Napoleon zraněn u Eggmühlu, že byl Marmont maršálem jmenován po Wagramu, že Napoleon prohrál bitvu u Esslingen, si do projektu napíší větu o rozšíření jakéhosi textu „podle nově zjištěných údajů a podkladů o bitvě u Znojma.“ Přitom nejsou sto v několika nejpovrchnějších odstavcích bez směšných nesmyslů vystihnout podstatu událostí července roku 1809, nechají do kamene vytesat nepochopitelnou lež o své péči o památku padlých, a bohorovně kráčí vstříc další „úspěšné“ akci, na kritiku nedbají, nereagují. Chlubí se spoluprací s Československou napoleonskou společností, jejíž výsledky ovšem neexistují. Nezbývá než doufat, že práci na novém textu doplněném o jakési nové podklady, o jejichž existenci vědí patrně jen oni, svěří pořadatelé někomu, jehož znalosti vojenské historie napoleonské epochy se limitně neblíží nule.
Ilustrativní výrok pana Vystrčila z 31. května 2013 pak může pomoci odpovědět na otázku, proč musíme být svědky tak neuvěřitelně nekompetentního a poctivé úsilí mnoha zájemců o historii devalvujícího přístupu: „Bude to hezky vypadat, zablbneme si a o to jde přece především..“ Dlouhé roky v roli prezidenta Středoevropské napoleonské společnosti přitom hájil zcela odlišný přístup. Přístup, kde na prvním místě není zábava či blbnutí, ale seriozní zájem o historii a její poznávání prostředky moderního re-enactmentu.
Některé odkazy již nejsou aktivní. Spolek Acaballado patrně soudí, že prezentovat dějiny, které usilovně připomíná, nemusí. V lepším případě „neumí“, a proto to nedělá.