Pochod byl zahájen dvěma krátkými pietními akty u pomníků padlým v obci Prace za účasti starosty, pana Brzobohatého. Francouzům a Polákům vypochodovali současně ze Slavkova vstříc Rusové a Rakušané. Pochod probíhal po polních cestách, silnicích i polích, před Křenovicemi byla francouzsko-polská kolona napadena kozáky, odrazila je a obsadila Křenovice. Rusko-rakouská armáda zaujala pozice v polích mezi Křenovicemi a Slavkovem a byla postupně Francouzi a Poláky zatlačena do zámeckého parku ve Slavkově, kde se rozhořela třičtvrtěhodinová bitva. Veliteli koaličních sil se dařilo umně ustupovat a ač nepříteli přenechal bojiště, zachránil většinu svých vojáků pro další ústupové boje. Vítězná armáda odpochodovala do tábora, kde se oddala zaslouženému odpočinku, který v případě nejhorlivějších důstojníků, poddůstoníků a vojáků po chvíli vystřídal výcvik a soutěž v rychlosti palby.
Šesti výstřelů dosáhl nejrychleji Monsieur Dvořák, poručík granátníků 18. pluku, těsně následován fyzilírem Sklenářem od osmého a fyzilírem Ringem od sedmapadesátého regimentu.
Večer následovalo slavnostní defilé centrem Slavkova. Nastoupené vojáky oslovil vrchní velitel francouzské armády a prezident CENS Ivan Vystrčil, připomněl, proč se v těchto místech a v tomto dni sešli, mj. hovořil o 200. výročí bitvy u Friedlandu a tylžského míru, jež jsme si letos připomněli, a přečetl proklamaci císaře Napoleona určenou Velké armádě po bitvě u Friedlandu.
Vystřídal ho historik Jiří Kovařík, který procítěně přečetl několik vybraných dopisů, jež Napoleon napsal císařovně Josefíně v průběhu tažení roku 1805. Podle ohlasů mnohých působilo lépe než sebehlubší úvahy o roli velkého císaře v evropských a světových dějinách nechat promluvit právě jeho osobně. Proslovy vystřídaly bubenické signály, salva čestné jednotky a ohňostroj doprovozený působivou hudbou v režii skupiny Teatrum Pyroboli Ivana Martínka. Následoval odchod vojáků do tábora a individuální oslava, odpočinek, diskuse, družný táborový život.
V neděli ráno se část polských účastníků akce zúčastnila ranní bohoslužby, ostatní armáda odjela do Tvarožné, kde na návsi vyslechla autorské čtení Jiřího Kovaříka, který ocitoval několik stran ze svého nově publikovaného životopisu maršála Neye a ze dvou připravovaných knih – překladu Parquinových pamětí a z knihy Bonaparte v Egyptě. Následoval výcvik francouzské a polské armády podle předpisu z 1. srpna 1791 a jeho školy vojáka a školy pelotonu, jehož se měli možnost zúčastnit také přihlížející. Pan poručík Dvořák se ujal základního úvodního výcviku nadšené drobotiny a provedl ji první, druhou a třetí lekcí první části školy vojáka.
S ohledem na začínající déšť a snahu sbalit stany pokud možno suché byla armáda rozpuštěna po návratu do Slavkova již v táboře a plánované defilé na náměstí neproběhlo, což přišel čekajícím přihlížejícím vysvětlit náčelník francouzského štábu (snad jej všichni slyšeli, jistě situaci všichni pochopili, neboť tou dobou již nastala dokonalá průtrž mračen).
Děkujeme všem, kdo se na přípravě akce podíleli, jmenovitě starostovi města Slavkov u Brna, panu Ivanu Charvátovi, starostům obcí Prace a Tvarožná, pánům Josefovi Brzobohatému a Františku Kopeckému, partnerům a sponzorům. Za podporu a poskytnutí záštity nad akcí děkujeme prvnímu náměstkovi hejtmana JMK, panu Milanu Venclíkovi, kterého zastoupila paní ing. Procházková, členka rady Jihomoravského kraje, protože on sám se v pátek oženil a nemohl se zúčastnit osobně. Novomanželům Venclíkovým gratulujeme!
—
Přátelé!
Ve středu uplyne 238 let od narození člověka, který zásadním způsobem ovlivnil epochu určující směr moderních evropských dějin. Austerlitz je místem jeho největšího a nepřekonaného triumfu. Napoleonská tradice ve zdejším kraji není prázdnou frází, čehož důkazem je vaše přítomnost. Není důležité, zda obdivujeme či nikoli osobnost císaře Napoleona a jeho dílo. Důležité je, že zájem o tuto epochu svádí dohromady lidi z celé Evropy a z celého světa, vytváří nová pouta přátelství a vzájemné spolupráce.
Žijeme v době dvoustých výročí velkých událostí. Letos uplynulo 200 let od bitvy u Friedlandu a uzavření tylžského míru. Teprve na březích Němenu skončila válka mezi Francií a Ruskem, jež byla zahájena v roce 1805 a jejímž prvním vrcholem byl právě Austerlitz. Není na místě slavit vítězství. Ostatně, rok 2012 se blíží. Je však na místě historii připomínat a studovat, v našem případě pak především historii vojenskou.
Mám tu čest přečíst vám proklamaci, kterou Jeho Veličenstvo armádě oznámilo vítězství v bitvě u Friedlandu.
Soldats!
5. června jsme byli ve svém postavení napadeni ruskou armádou. Nepřítel si naši neaktivitu špatně vyložil. Příliš pozdě si uvědomil, že náš odpočinek byl odpočinkem lva. A lituje, že jej vyrušil. Ve dnech Guttstadtu, Heilsbergu, v na vždy pamětihodném dni Friedlandu, v celém desetidenním tažení, jsme se zmocnili 120 děl, sedmi praporů, zabili, zranili či zajali jsme 60 tisíc Rusů, nepřátelské armádě zabrali všechny sklady, špitály, ambulance, pevnost Königsberg, tři sta budov, jež byly v tomto přístavu plny všech druhů zásob; 160 tisíc pušek, jež poslala Anglie k vyzbrojení našich nepřátel.
Od břehů Visly jsme s rychlostí orla došli až na břehy Němenu. U Slavkova jste oslavili výročí korunovace; tohoto roku jste důstojně oslavili výročí bitvy u Marenga, jež ukončila válku druhé koalice. Francouzi! byli jste hodni sebe i mne. Vrátíte se do Francie pokryti všemi svými vavříny, a poté, kdy jste vydobili slavný mír, který s sebou nese garanci dlouhého trvání. Přišel čas, aby vaše vlast žila v poklidu, kryta před zlomyslným vlivem Anglie. Má dobrodiní vám prokáží mou vděčnost a plnou šíři lásky, již k vám chovám.
(Lettres de Napoléon à Joséphine…, T. 1. Firmin Didot, Paris 1833)
2. října 1805
Jsem stále zde a zcela zdráv. Vyrážím do Stuttgartu, kde bude dnes večer. Velké přesuny začínají. Württemberská a bádenská armáda se spojují s mojí. Mám dobrou pozici a miluji tě.
Napoleon
5. října 1805
Právě vyrážím na další pochod. Pět, či šest dní, má milá, o mně nebudeš mít zprávy, nedělej si ale starosti, bude to jen důsledek nadcházejících operací. Vše jde podle mých přání. (…) Sbohem má milá, miluji tě a objímám.
Napoleon
Augšpurk, 10. října 1805 v jedenáct dopoledne
Dnes jsme spal u bývalého kurfiřta Trevírského. Posledních osm dní pádím vpřed. Tažení se odvíjí značně úspěšně. Mám se dobře, ačkoliv takřka každý den prší. Události se rychle střídají. Poslal jsem do Francie 4000 zajatců, 8 praporů a 14 nepříteli ukořistěných děl. Sbohem, drahá, objímám tě.
Napoleon
Mnichov, 12. října 1805 v jedenáct večer
Moje armáda je v Mnichově. Nepřítel je zčásti za řekou Inn, jinou armádu o šedesáti tisících mužích držím zablokovanou na Illeru, mezi Ulmem a Memmingenem- Nepřítel je poražen, ztratil hlavu a vše naznačuje, že to bude nejkratší a nejskvělejší tažení, jaké jsme podnikl. (…) Mám se dobře, i když je příšerné počasí. Dvakrát za den se převlékám, tak moc prší. Miluji tě a objímám.
Napoleon
Elchingen, 19. října 1805
Unavil jsme se, má dobrá Josefíno, víc, než bylo třeba; celý týden, den co den promáčený na kůži, zmrzlé nohy mě trochu bolely, dneska jsem ale nevylezl a odpočal si. Splnil jsme, co jsem si předsevzal. Rakouskou armádu jsem zničil jen obyčejnými pochody. Získal jsem 60 000 zajatců, ukořistil 120 děl, přes 90 praporů a zajal více než 30 generálů. Teď se pustím do Rusů, jsou předem ztraceni. S armádou jsem spokojen. (…) Adieu, Josefíno, tisíce něžností pro tebe celičkou.
Napoleon
Haag, 3.listopadu 1805 v deset večer
Jsem na velkém pochodu, počasí je velmi chladné, na zemi leží stopa sněhu, je to trochu tvrdé. Naštěstí mám dost dřeva, stále procházíme lesy. Je mi docela dobře. Moje věci se vyvíjejí dobře, nepřátelé mají víc starostí než já. Chtěl bych od tebe dostat zprávy a dozvědět se, že jsi klidná. Sbohem, drahá přítelkyně, jdu spát.
Napoleon
Linec, středa, 5. listopadu 1805
Jsem v Linci. Počasí je krásné. Jsme osmadvacet francouzských mil od Vídně. Rusové nevydrželi, hromadně ustupují. Rakouský panovnický dům je zděšen, dvůr oprchá z Vídně se všemi věcmi (…). Objímám tě.
Napoleon
Vídeň, 15. listopad 1805, v devět večer
Jsem už dva dny ve Vídni, drahá přítelkyně, cítím trochu únavy. Město jsme si ještě neprohlédl, projel jsme skrz v noci. (…) Přeji ti tisíce příjemných věcí.
Napoleon
Slavkov, 3. prosince 1805
Hned z bojiště jsme k tobě poslal Lebruna. Porazil jsme ruskou a rakouskou armádu, kterým veleli dva císařové. Trochu mě to unavilo, tábořil jsme týden pod širým nebem, noci byly dost mrazivé. Dnes v noci se uložím na zámku knížete Kaunitze, dvě nebo tři hodinky se tam prospím. Ruská armáda je nejen poražena, ale i zničena. Objímám tě.
Napoleon
Slavkov, 5. prosince 1805
Uzavřel jsem příměří. Rusové mizí. Bitva u Slavkova je nejkrásnější ze všech, které jsme svedl: 45 praporů, přes 150 děl, prapory ruské gardy, 20 generálů, 30 000 zajatců, přes 20 000 pobitých, příšerná podívaná! Car Alexandr si zoufá a vrací se do Ruska. Včera jsme se ve svém táboře setkal s rakouským císařem, rozprávěli jsme dvě hodiny a shodli jsme se, že rychle uzavřeme mír.
Počasí stále není nejhorší. Na pevnině konečně nastane klid a doufejme, že tak to bude na celém světě, Angličané nám už čelit nedokáží.
Vskutku se velice těším na chvíli, kdy ti budu nablízku. Trochu mě bolí oči, trvá to už dva dny, to mě předtím nepotkalo. Adieu, drahá, mám se docela dobře a velice tě toužím obejmout.
Napoleon.
Slavkov, 7. prosince 1805
Uzavřel jsme příměří, do týdne bude i mír. (…) Trochu mi bolí oči, je to ale běžná nemoc a drobnost. Sbohem, má milá, toužím tě spatřit…
Napoleon
Odlehčit závěr motivem „Cherchez la femme“ a poukazem, že to ani velcí válečníci neměli lehké? Tenhle dopis je velmi roztomile duchaplný a rozmarně zlomyslný…
Brno, 19. prosince 1805
Velká císařovno, od chvíle, co jste vyjela ze Štrasburku, jsem od vás nedostal jediný dopis. Projela jste Bádenskem, Stuttgartem i Mnichovem a nenapsala mi ani řádku. To od vás není ani roztomilé, ani něžné! Stále jsem v Brně. Rusové zmizeli, je příměří. Za pár dní uvidím, co bude dál. Račte z výšin Vaší velikosti trochu shlédnout na své otroky.
Napoleon