Příloha I
Organizace jednotek Císařské gardy v průběhu tažení roku 1805
(Napoleonova armáda v roce 1805: Císařská garda)
I.1 Funkce a hodnosti v rámci Císařské gardy a odpovídající armádní hodnostní stupně
Funkce a hodnosti v rámci Císařské gardy a jejich vztah k hodnostním stupňům armády byly upraveny dekretem z 24. messidoru roku XII (13. července 1804)[i], který článkem 2 staví důstojníky a poddůstojníky Císařské gardy nad příslušníky řadových jednotek stejné hodnosti. Dekretem ze 3. doplňkového dne roku XIII (20. září 1805) bylo dále upraveno postavení gardových vojáků a poddůstojníků:
- voják Císařské gardy s minimálně pěti odslouženými lety měl zařazení seržanta (četaře), byl nadřazený řadovým kaprálům a brigadýrům, ale podřízený řadovým seržantům a četařům.
- gardový kaprál (brigadýr) měl zařazení seržant-majora (vrchního četaře), byl nadřazený řadovým seržantům a četařům, ale podřízený řadovým seržant-majorům a vrchním četařům.
- gardoví furýři, seržanti a četaři měli postavení adjutant-poddůstojníků, byli nadřazeni řadovým seržant-majorům a vrchním četařům, ale podřízeni řadovým adjutant-poddůstojníkům.
- gardový seržant-major (vrchní četař) byl zařazen jako podporučík, ale řadovému podporučíkovi podléhal.
Dekret neměnil výši služného, hodnostní označení, služební povinnosti ani subordinaci v rámci gardy, ale upravoval vzájemné postavení gardových a řadových vojáků, poddůstojníků a podporučíků.
Již podle dekretu z 10. thermidoru roku XII (29. července 1804) měl gardový major postavení řadového plukovníka. Mohl však také být plukovníkem gardovým, a v tom případě znělo označení jeho funkce „plukovník-major“ (colonel-major)[ii]. Gardový plukovník (označovaný také jako „velící plukovník“ – colonel commandant) byl nadřízený řadovému plukovníkovi a mohl mít také hodnost brigádního generála. Jízdním myslivcům, jejichž velícím plukovníkem byl místokrál Itálie, velel colonel commandant en second, zastupující velící plukovník Morland, který měl hodnost gardového plukovníka.
Garda neměla (s výjimkou četnictva, roty mameluků a dělostřeleckého trénu) podporučíky (sous-lieutenants), ale jen dvě třídy poručíků. Dekrety zřizující pěší a jízdní velity hovoří o adjutant-poddůstojnících (adjudant sous-officiers), jejichž funkci u starých batalionů a eskadron plnili poručíci jako podadjutant-majoři (sous-adjudant-major).
Hodnosti v rámci batalionu gardových námořníků vycházely z hodností řadového námořnictva, ale zároveň se na ně vztahoval dekret z 24. messidoru roku XII. Gardoví námořníci neměli podloďmistry ani stupeň odpovídající kaprál-furýrům, jako četaři byli zařazeni jejich kontramistři. Dekret ze 3. doplňkového dne roku XIII (20. září 1805) je výslovně neuvádí, je však nanejvýš pravděpodobné, že postavení námořních poddůstojníků a vojáků gardy bylo upraveno analogicky. Hodnostní označení a stanovení výše služného vycházelo ze stavu platného v gardovém jezdectvu, námořníkům se pro střih uniforem také přezdívalo hussards de la marine, námořní husaři.
I.2 Štáb pěšího pluku
Ubytovatel-pokladník byl kapitán, nebo šéf batalionu, adjutant-majoři byli kapitány, podadjutant-major byl poručíkem, stejně jako orlonoš. Vozmistr, tambor-major a kapelník byli seržant-majory, tambor-mistr byl kaprálem, nebo seržantem. Zdravotní důstojníci byli všichni chirurgy 1. třídy.
K batalionu velitů náleželi z uvedených: 1 šéf batalionu, 1 adjutant-major, 1 podadjutant-major, 1 zdravotní důstojník, 1 tambor-mistr a 1 zbrojíř. Druhý batalion velitů vytvořený 1. listopadu zvýšil stav štábu pluku o 1 šéfa batalionu, 1 adjutant-majora, 1 adjutant-poddůstojníka a 1 zbrojíře, stav velkého štábu pluku poté činil 79 mužů.
I.3 Roty pěšího pluku
poznámka 32[iii]
Sapéři měli hodnost kaprálů. Šéf sapérů (chef de sapeurs) měl hodnost seržanta a byl vybrán mezi rotními sapéry (viz také První sapér Francie).
Důstojníci a poddůstojníci rot velitů byli dodáni bataliony granátníků a mysliců, ve velitských rotách sloužili jeden rok, pak byli vystřídáni (kromě seržant-majorů a furýrů, kteří byli k velitům převeleni nastálo). 2 místa seržantů a 4 kaprálů byla obsazena vybranými velity, kteří odsloužili jeden rok. Každému batalionu velitů byli císařem stanoveni vyučující čtení, aritmetiky, rýsování a vojenského tělocviku, kteří nebyli počítáni do stavu batalionu.
Celkový stav granátnického/mysliveckého batalionu o 8 rotách činil 816 mužů, stav batalionu velitů o 5 rotách byl 955 mužů, a stav batalionu v tažení složeného ze čtyř posílených rot činil tabulkově 480 mužů.
I.4 Štáb jízdního pluku
Každé eskadroně velel šéf eskadrony, hodnostní stupně odpovídaly stavu u pěšího pluku. Podinstruktor byl vrchním četařem, řemeslní mistři byli: krejčí (maître-tailleur), sedlář (maître-sellier), obuvník (maître-bottier), ostruhář (maître-éperonnier), kalhotář (maître-culottier) a zbrojíř (maître-armurier). S vytvořením jízdních velitů (dekret z 19. září 1805) přibyl ve štábu pluku 1 šéf eskadrony, 1 adjutant-major a 1 adjutant-poddůstojník. Celkový stav štábu pluku činil 33 mužů, po 19. září 1805 36 mužů. Jeden zbrojíř ustavený dekretem z 19. září byl společný pro velity-granátníky i velity-myslivce.
I.5 Roty jízdního pluku
poznámka 33[iv]
Důstojníci a poddůstojníci velitů byli dodáni rotami granátníků a myslivců. Císař stanovil počet vyučujících čtení, psaní, artimetiky a tělocviku – ti byli placeni státem – a matematiky a rýsování, kteří byli placeni z části státem, z části těmi velity, kteří u nich brali zvláštní lekce.
Mameluci
Zakládací dekret Císařské gardy stanovoval složení roty mameluků platné do dubna 1806. Rota měla francouzský štáb čítající sedm mužů: 1 velící kapitán (capitaine commandant), 1 zdravotní důstojník (officier de santé), 1 adjutant podporučík (adjudant sous-lieutenant), 1 veterinář, 1 sedlář, 1 krejčí a 1 švec. Vlastní rota pak čítala 117 mužů: 2 kapitáni, 2 poručíci 1. třídy, 2 poručíci 2. třídy, 2 podporučíci, 1 vrchní četař (Francouz), 8 četařů (z toho 2 Francouzi), 1 furýr (Francouz), 10 brigadýrů (z toho 2 Francouzi), 2 trubači, 85 mameluků a 2 podkováři. Dohromady tedy 124 mužů.
I.6 Štáb dělostřeleckého sboru
Každý šéf eskadrony velel dělostřelecké rotě, k dělostřeleckému trénu patřili 1 podadjutant-major (podporučík) a adjutant-poddůstojník, a čtyřem rotám trénu velel velící kapitán (capitaine commandant).
I.7 Roty dělostřelectva a dělostřeleckého trénu, dělostřelecká pracovní sekce a dělostřelecký park
poznámka 34[v]
Výnos z 11. brumairu roku X (3. listopadu roku 1803) stanovoval stav dělostřeleckého materiálu pro Konsulární gardu platný i v roce 1805. Dělostřelecký park Císařské gardy zahrnoval 3 divize dělostřelectva a 1 záložní. Dělostřelecká divize měla mít dva 6-liberní a dva 12-liberní kanóny a dvě 6-palcové houfnice (v tažení roku 1805 to podle Napoleonova rozhodnutí z 29. srpna budou čtyři 8liberky, dvě 4liberky a 2 houfnice), tři náhradní lafety, 12 muničních povozů, tři vozíky a dvě polní kovárny. Záložní divize měla 15 muničních povozů s pěchotní municí, čtyři povozy s pracovním nářadím a materiálem, čtyři vozíky a dvě polní kovárny.
Dělostřelecká pracovní sekce gardy se skládala z 1 kapitána 2. třídy, 1 seržanta, 1 kaprála, 4 dělníky 1. třídy (ouvriers de 1re classe), 6 dělníků 2. třídy (ouvriers de 2e classe) a 6 učedníků (apprentis).
Pracovníků při dělostřeleckém parku bylo 9: 1 dělostřelecký strážný (garde d’artillerie), 4 podstrážní (sous-gardes) a 4 vozatajové (conducteurs).
Celkový stav gardového dělostřeleckého sboru složeného ze štábu, 2 rot „lehkého dělostřelectva“ (artillerie légère), tj. jízdního, 4 rot dělostřeleckého trénu, pracovní sekce a zaměstnanců dělostřeleckého parku činil 713 mužů.
I.8 Elitní četnictvo
Půlbatalionu pěších četníků velel 1 šéf eskadrony, k jeho štábu patřil 1 podadjutant-major (podporučík), a 1 orlonoš. Celkový stav legie činil 631 mužů, z toho 31 ve štábu, 356 jízdních ve 2 eskadronách (4 roty) a 244 pěších v půlbatalionu o dvou rotách.
I.9 Námořníci
Ubytovatel-pokladník a adjutant-major byli námořními poručíky. Ekvipáž se dělila na 5 družstev (escouades), třem veleli námořní poručíci, dvěma námořní praporčíci. Navíc byl podle článku 31 zakládacího dekretu Císařské gardy ke každé ekvipáži přidělen jeden důstojník v hodnosti námořního poručíka, nebo praporčíka. Tento důstojník zvyšoval stav ekvipáže na 148 mužů, jeho funkci dekret nepopisuje.
[i] Tento dekret předcházel zakládacímu dekretu Císařské gardy.
[ii] Do konce roku 1805 jmenováni jen dva: Dorsenne u pěších granátníků (18. 10. 1805), Lepic po Slavkovu u jízdních granátníků (18. 12. 1805).
[iii] Podle resumé ze 14. fructidoru roku XIII (1. září 1805), Alombert-Colin, I. díl, s. 401–402. Detailní složení popsané není, uvedené počty jsou spekulací.
[iv] Podle resumé ze 14. fructidoru roku XIII (1. září 1805), Alombert-Colin, I. díl, s. 401–402. Detailní složení popsané není, uvedené počty jsou spekulací.
[v] Podle resumé ze 14. fructidoru roku XIII (1. září 1805), Alombert-Colin, I. díl, s. 401–402. Detailní složení popsané není, uvedené počty jsou spekulací.