Příloha B
Válečný stav pluků pěchoty v roce 1805
(Napoleonova armáda v roce 1805: Pěchota)
A.: peloton s vyznačením pozice pro všechny příslušníky roty (kromě bubeníků a sapérů);
B.: 4. peloton se stráží praporu na levém křídle, praporečníkem je vybraný seržant-major fyzilírů, stráž praporu jsou buď furýři nebo seržanti;
C.: 8. peloton v bitevní sestavě batalionu (2. seržant na levém křídle prvního a kaprál na levém křídle třetího řadu jako sergent a caporal d’encadrement)
B.1 Velký štáb (grand état-major)
Plukovník – velitel pluku; major – zástupce velitele pluku, náčelník plukovního štábu a velitel doplňovacího batalionu; šéfové batalionu – velitelé válečného batalionu; adjutant-majoři (adjudant-major) – poručíci v této funkci byli po dvou letech povýšeni na kapitány – pobočníci majora a šéfů batalionu, dohlíželi na výcvik, disciplínu a plnění služebních povinností; ubytovatel-pokladník (quartier-maître-trésorier) – poručík, nebo kapitán vedoucí účetnictví pluku; hlavní chirurg (chirurgien-major) – řídil plukovní zdravotní důstojníky (ve válečném stavu dva na každý batalion) zajišťující první pomoc přímo v boji a dohlížející na zdravotní stav vojáků v posádce; pomocný chirurg (chirurgien aide-major); nižší pomocný chirurg (chirurgiens sous-aides-majors).
B.2 Malý štáb (petit état-major)
Adjutant-poddůstojníci (adjudants sous-officiers) – první poddůstojníci pluku, dohlíželi zejména na připravenost a plnění povinností ostatních poddůstojníků, asistovali adjutant-majorům; vozmistr (vaguemestre) – poddůstojník (zpravidla seržant-major) koordinující pluku přidělené povozy a zajišťující poštovní službu; řemeslní mistři (maître-ouvriers) – švec (maître-cordonnier), zbrojíř (maître-armurier), krejčí (maître-tailleur) a kamašář (maître-guêtrier) byli zařazeni jako poddůstojnici bez hodnosti; tambor-major (tambour-major) – seržant-major, nadřízený tambor-mistra a kapelníka; kaprál-tambor či tambor-mistr (caporal-tambour, tabour-maître) –velitel plukovních bubeníků (a kornetů); kapelník (chef de musique) a 7 hudebníků (musiciens).[i]
B.3 Štáb roty (état-major de la compagnie) (viz také Struktura roty francouzské pěchoty)
Kapitán (capitaine) – velitel roty; poručík (lieutenant) – velitel 1. půlroty; podporučík (sous-lieutenant) – velitel 2. půlroty; seržant-major (sergent-major) – první poddůstojník roty, dohlížel na ostatní poddůstojníky, asistoval při výcviku, řídil rotní administrativu; kaprál-furýr (caporal-fourrier) – vedl rotní soupisy, řídil rozdělování proviantu a zásob a zajišťoval přenocování.
B.4 Vojáci pěchoty
Voják se mohl stát granátníkem (grenadier), nebo karabiníkem (carabinier), měl-li odsloužené alespoň dva roky a měřil-li alespoň 5 stop a 4 palce (173,2 cm).[ii] Pro voltižéra (voltigeur) platilo naopak omezení maximální výšky na 4 stopy a 11 palců (159,7 cm), 5 stop (162,4 cm) v případě důstojníka. Voltižér musel mít zároveň velmi dobrou fyzickou kondici, být hbitý a silný. Minimální výška vojáka byla stanovena na 4 stopy a 9 palců (154,3 cm), pod touto hranicí byl odvedenec shledán služby neschopným.
Bubeníci (tambours), v případě voltižérských rot korneti (cornets).[iii] (viz také Bubeníci francouzské pěchoty – bubenické signály (1791-1815))
B.5 Stráž praporu (garde du drapeau) (viz také Stráž praporu v rámci sestavy batalionu francouzské pěchoty)
Každý batalion pěchoty měl jednu orlici a prapor, které nesl plukovníkem vybraný seržant-major jedné ze středových rot ve funkci orlonoše (porte-aigle). Podle předpisu z 1. srpna 1791 tvořilo stráž praporu 8 kaprál-furýrů fyzilírských rot (granátnická rota mohla být kdykoli od batalionu detašována) – dva po boku seržant-majora a šest ve dvou řadech za ním. Generál Schauembourg ve své instrukci doporučuje stráž praporu zformovat ze seržantů, protože furýr je furýrem pro jiné kvality než pro schopnost přesně pochodovat – jednou z důležitých rolí praporu a jeho stráže bylo přesností kroku fyzicky vést batalion pochodující v bitevní sestavě. Stráž praporu stála levém křídle 4. pelotonu, byla součástí 2. sekce a její zástupy byly započítány do vyrovnaného počtu zástupů pelotonu. Byla-li velena palba, stahovala se tak, že její první řad stál na úrovni třetího řadu batalionu.
B.6 Sapéři (sapeurs)
Aniž by o tom hovořil jakýkoli organizační předpis[iv], byli v rámci granátnických a karabinických rot vybíráni (většinou zřejmě čtyři, jak později předepisuje dekret z 18. února 1808) nejsilnější a nejmohutnější muži, kteří nadále sloužili při štábu jako sapéři (sapeurs). Všem plukovním sapérům velel chef de sapeurs, vybraný kaprál, nebo seržant. Sapéři nadále patřili administrativně ke své rotě. V bitevní sestavě batalionu nastupovali např. za pravým a levým křídlem mezi šikovateli. Více k sapérům viz Sapéři francouzské pěchoty a jezdectva – nikoli ženijního vojska.
B.7 Celkový tabulkový stav pluku, stav pluku v poli a stav batalionu
[i] Předpisová (tzv. turecká) hudba zahrnovala vířivý buben (caisse roulante), bubínek (caisse claire), turecký buben (grosse caisse), triangl (triangle), zvonkové chřestidlo zvané „čínský klobouk“ (chapeau chinois), a dva činely (cymbales). Objevovaly se i početnější a pestřejší kapely, nadpočetní hudebníci nebyli ve služebním poměru, byli placeni na náklady důstojníků pluku a najímáni na dobu určitou.
[ii] Předpis z 24. června 1792.
[iii] Ne vždy se podařilo najít schopné adepty, řada voltižérských rot měla bubeníky, některé měly jednoho bubeníka a jednoho korneta (což platilo i pro některé myslivecké roty).
[iv] Výstrojní předpisy existenci sapérů zmiňují, např. ordonance ze 4. brumairu roku X (26. října 1801).