Město Holíč se nachází na Západním Slovensku (region Záhorie) nedaleko od jihomoravského Hodonína. A právě zde můžeme obdivovat ojedinělou památku přímo související se slavnou bitvou tří císařů, svedenou na konci roku 1805 poblíž Slavkova u Brna.

Hlavní část koaličních rusko-rakouských vojsk, poražených 2. prosince 1805 na slavkovském bojišti1) ustupovala na Slovensko přes Čejč, Mutěnice a Hodonín. Ústup se skončil až po překročení hraniční řeky Moravy, v okolí Holíče, kde se spojenecká vojska rozložila táborem. První ruští vojáci dorazili do Holíče již 3. a 4. prosince a hned po svém příchodu město vyrabovali ve snaze sehnat alespoň základní potraviny. Celkem tábořilo v Holíči a jeho bezprostředním okolí přibližně 50 000 ruských a 12 000 rakouských vojáků, o jejichž zaopatření se muselo místní obyvatelstvo postarat. Naštěstí ruské vojsko se zde zdrželo jen čtyři dny a poslední ruští vojáci opustili město již 8. prosince.2)

Mezi mnoha zraněnými byl do Holíče spolu s ustupující armádou dopraven i šestnáctiletý ruský důstojník Nikita Sergejevič Lunin, kornet 2. eskadrony Kavalergardského pluku.3) Tento elitní pluk ruského těžkého gardového jezdectva byl v tažení roku 1805 zařazen do gardové jezdecké brigády generálmajora Děpreradoviče, které byla součástí carské gardy pod přímým velením carova bratra velkoknížete Konstantina. Pluk byl tvořen 5 eskadronami a byl výkvětem ruského jezdectva, jeho nejprivilegovanější a nejslavnější jednotkou. V bitvě u Slavkova však jeho sláva pohasla.

Pluk byl nasazen do boje na návrší Staré Vinohrady proti postupující pěchotě 2. francouzské divize divizního generála Vandamma. Ve spolupráci s ruskými gardovými pěšími pluky se mu podařilo nejprve úspěšně napadnout francouzskou pěchotu.4) Pak byl však zatažen do boje s jednotkami francouzské císařské jezdecké gardy5) a po těžkých ztrátách byly zbytky pluku nuceny ustoupit z bojiště.6) Porážku Kavalergardského pluku na Starých Vinohradech zachytil slavný malíř François Gérard na známém plátně, kde brigádní generál Jean Rapp předává Napoleonovi prapory ukořistěné v boji a přivádí zajatce, mezi kterými se nachází také velitel 4. eskadrony této jednotky plukovník kníže Nikita Ivanovič Repnin-Volkonskij.

V krvavém boji na Starých Vinohradech byl zraněn také Nikita Lunin. Na rozdíl od mnoha svých spolubojovníků, kteří zůstali bez pomoci měl to štěstí, že poté co dozněly poslední výstřely bitvy byl odvezen ustupujícími zbytky ruské armády z bojiště. Ústup až na Slovensko musel být pro zraněného jistě velkým utrpením, zvláště když mu mohla být poskytnuta jen ta nejzákladnější lékařská pomoc. Nakonec však přestál všechny útrapy namáhavé cesty a dostal se na faru do Holíče. Jeho zdravotní stav neumožňoval další přesun a tak musel zůstat v Holíči i po odchodu ruského vojska z města.7) Přes všechnu péči zde však 1. ledna roku 1806 svým zraněním z boje podlehl a byl pohřben na místním hřbitově.

Kdo a kdy nechal postavit náhrobek tohoto mladého ruského důstojníka není známo. S největší pravděpodobností byl jeho hrob nejprve označen prostým dřevěným křížem. Jisté je, že v roce 1845 navštívila Holíč sestra zemřelého, Katharina von Uwaroff, vdova po carském komořím a státním radovi Theodoru von Uwaroff a nechala náhrobek svého bratra obnovit. Tím tuto památku zachránila a zasloužila se o to, že se Nikita Lunin nestal jen dalším z mnoha bezejmenných obětí slavkovské bitvy.

Náhrobek Nikity Lunina se stále nachází na holíčském městském hřbitově (ulice Hurbanova), nalevo od vchodu, přibližně 50 m od hřbitovní kaple. Mezi ostatními hroby ho nelze přehlédnout. Je tvořen masivním pískovcovým kvádrovým podstavcem o rozměrech 135×63 cm, vysokým 73 cm. Na podstavci je umístěna trojúhelníková pískovcová stéla u své podstavy široká 125 cm, zužující se k vrcholu až na 23 cm, vysoká 142 cm. Náhrobek se nachází v železném ozdobném oplocení o rozměrech 215×180 cm a výšce 52 cm.

Do přední strany náhrobku je zasazen oválný pískovcový medailon se zbytkem vystupujícího reliéfu představujícího pravděpodobně erb pohřbeného.

Na zadní straně náhrobku jsou umístěny dvě nápisní desky ze světlého jílovce. Obdélníková deska umístěná na podstavci náhrobku nese latinský nápis: NICITAS DE LUNIN8) / OFFICIALIS RUSSICUS / ANNORUM XVI. / EX VULNERE IN PUGNA AUSTERLITZ ACCEPTO / OBIIT / ANNO MDCCCVI DIE I. JANUARII (překlad textu: Nikita Lunin, šestnáctiletý ruský důstojník, zraněný v bitvě u Slavkova zemřel 1. ledna 1806). Stejný text v ruském jazyce byl umístěn i na přední straně podstavce.9) V současné době však nápisní deska s tímto textem na náhrobku chybí.

Na trojúhelníkové desce na zadní straně stély je německý nápis, který byl na náhrobek umístěn v roce 1845: Zu folge / des Gelübdes / und am 3ten März 1845 / stattgefundenen Besuches / der Witwe / des kaiserlich russischen Kammerhern / wirklichen Staatsrathes / und Ritters mehrerer Militair-Orden / Theodor von Uwaroff, / Catharina von Uwaroff, / der leiblichen Schwester / des verewigten jungen Helden / die deswegen / von fernem Norden Russlands gekommen / ist dieses Denkmal renowirt worden (překlad textu: Na základě slibu a 3. března 1845 vykonané návštěvy Cathariny von Uwaroff, vdovy po carském ruském komořím, státním radovi a rytíři několika vojenských řádů Theodoru von Uwaroff, vlastní sestry zesnulého mladého hrdiny, která přijela z dálného severního Ruska, byl tento pomník obnoven).

Celý náhrobek Nikity Lunina je však bohužel v současné době ve velmi špatném technickém stavu. Pískovcové části jsou silně postiženy celoplošnou povrchovou korozí, které napomáhá i to, že pro náhrobek bylo použito poměrně málo odolného pískovce z nedalekých Bílých Karpat. Zvlášť silně je narušen oválný medailon se zbytkem plastického reliéfu v čelní straně náhrobku. Nápisní deska zasazená do zadní strany podstavce je silně rozpukána a v její horní části je povrch odštípán, takže část nápisu chybí. Nápisní deska, původně umístěná na přední straně podstavce, dnes již na náhrobku není. Trojúhelníková nápisní deska na zadní straně stély je na některých místech pokryta lišejníky. Železné oplocení náhrobku je postiženo celkovou povrchovou korozí, na dvou místech je rozpojeno a některé jeho menší části chybí. Celkově se tedy dá stav náhrobku Nikity Lunina charakterizovat jako havarijní.

Luninův náhrobek je zcela ojedinělou a mimořádnou památkou na období napoleonských válek nejen v oblasti Záhorí, ale na celém Slovensku. Je tedy velká škoda, že se nachází v tak politováníhodném stavu, zcela neodpovídajícím jejímu historickému významu. Pokud nedojde v blízké budoucnosti k odbornému restaurování, hrozí nenávratné poškození a snad i zánik této výjimečné památky.

Poznámky:
1) V prostoru od obce Tvarožná na severu, přes Jiříkovice, Prace, Sokolnice, Telnice až k Žatčanům na jihu
2) Kopecký F (2009), str. 151
3) Kovařík J. (2003), str. 189, Kopecký F. (2009), str. 151-152
4) Především 4. řadový pěší pluk a 24. lehký pěší pluk
5) Jízdní myslivci, jízdní granátníci a polovina eskadrony mameluků
6) Castle I. (2007), str. 70-77
7) Hoferka M. (2005), str. 6
8) Tato část nápisu v současné době již na nápisní desce není patrná (došlo k odštípnutí povrchu této části desky), nápis byl zkompletován dle článku Hoferka M. (2005), str. 6.
9) Hoferka M. (2005), str. 6

Použitá literatura:
CASTLE I. (2007): Slavkov 1805.- Grada, Praha
FIDLER J. (2005): Slavkovská encyklopedie.- Jota, Brno.
HOFERKA M (2005): Odkázau nám král uherský list z vojny… 200 rokov bitky pri Slavkove a
severné Záhorie.- Záhorie, č. 6, roč. XIV, str. 2-7.
KOPECKÝ F. (2009): O slavkovské bitvě.- Onufrius, Brno.
KOVAŘÍK J. (2003): Napoleonova tažení I. Vítězné roky.- Akcent, Třebíč
UHLÍŘ D. (2010): Slunce nad Slavkovem.- Akcent, Třebíč.