V letech 1804–1805 byla na podnět komorského panstva postavena v Liptovském Hrádku, v lokalitě, která se dodnes nazývá „Fabriky“, továrna na výrobu pěchotních pušek, husarských karabin a pistolí podle štýrského vzoru. Na stavbě pomáhalo 300 vojáků c.k. armády a později tady pracovalo i 100 dělníků. Továrna se rozkládala podél Váhu. Pro výrobu sloužily čtyři objekty moderního vzhledu. Několik stovek zaměstnanců zde vyrábělo kvalitní zbraně. Byl to jediný podnik tohoto druhu v Uhrách. Výroba začala v roce 1806 a byla velmi kvalitní.
Ročně se zde vyrobilo až 24 tisíc kusů pušek, z toho při zastřelování bylo pro špatnou jakost vyřazeno jen o něco méně než 200 kusů. Kvalitou a objemem výroby dokonce v krátkém čase hrádecká manufaktura předběhla podnik ve Štýrsku. V letech 1808-1809 dodala pro armádu až 18 493 kusů zbraní za 145 tisíc zlatých. Na výrobu zbraní se používalo železo vyrobené v Maši. Hotové pušky (resp.puškové trubky), byly naložené na vory a plavily se po Váhu směrem na Sereď a odtud je formani vozili do Vídně. Výroba pušek byla zastavena v roce 1813 a továrny byly přeměněny na železářské dílny. V době napoleonských válek patřila mezi strategické zbrojařské podniky státu. Zásluhu na postavení továrny měl tehdejší prefekt komorského panstva v Liptovském Hrádku František Wiesner z Morgensternu. V součinnosti s továrnou na výrobu pušek pracovala i továrna na výrobu střelného prachu v Malužinej.
V souvislosti s pohnutými událostmi se 27. listopadu 1805 sešlo liptovské stoličné shromáždění a zřídilo permanentní komisi, které po dohodě a v součinnosti s okolními stolicemi Oravskou,Turčanskou, Spišskou a Zvolenskou měla získávat pravdivé informace o dění v okolních státech a na evropských bojištích, aby nedocházelo k dezinformacím obyvatelstva. Zavedli proto do stavu tzv. zpravodaje (chýrnikov), pošťáky (tabelaria), pěší a jezdce, kteří měli zabezpečit směřování pravdivých informací do stolice.
Na zasedání stolice 2. prosince 1805 podal zprávu Ladislav Melioris, člen oravské permanentní komise o neštěstí, které ten den postihlo rakouská a ruská vojska při Austerlici (Slavkově) na Moravě.
Dne 4. prosince 1805 hlásila Liptovské stolici permanentní komise z Trenčianské stolice, že ruský car přijede do Trenčína.
Na konci roku 1805 komise ustálila, jakým způsobem se má pomáhat raněným vojákům, vracejícím se z „pobitej vojny“ nebo z francouzského zajetí. Soustřeďující stanicí pro tyto vojáky byla Vrbice a věc byla svěřena komisaři Andreánskému.
V krutém boji u Lipska byl v roce 1813 těžce raněn husarský kapitán, zeman, Peter Pavol Povolný z Liptovské Štiavnice. Měl raněné obě nohy. Po dlouhém trápení ještě v tom roce zemřel doma v Liptovské Štiavnici. Byl pochován na zdejším hřbitově.
V roce 1809 panovník František v tažení proti napoleonským vojskům vyhlásil v Uhrách povstání (insurrekci) zemanstva. Byla to poslední insurrekce.
P.S Věnováno družební obcí Kvačany u Liptovského Mikuláše obci Tvarožná. Překlad František Kopecký